Kronika 2001 až 2010
12. 11. 2011
Rok 2001
V únoru 2001 jsme vyrazili na vandr do Broumovských stěn. Ve vlaku se setkali Sokol s Ondrou, Malý Jeff, Ulínek, Bodlák a Luboš, později dorazil Tuleň s Honzou a Pavlem. Po náročném hospodském posezení spali Luboš s Tuleněm tradičně odděleně. Pochodová přestávka na Ostaši a posléze posezení na "Americe" na nás připoutala partu sympatických alkoholiků s jejich manželkami, jimž učaroval zpěv a hra Sokola a Luboše. Vandr tentokrát proběhl bez vážnějších zádrhelů a velice se vydařil.
Další událost tohoto roku je již smutná. Kamarád Pedro již dále neunesl tíhu tohoto světa a sám si vzal život. Smutně jsme ho vyprovodili 15. května na poslední vandr. I přesto však žije stále v našich srdcích a v naší mysli, neboť na jeho vtípky a průpovídky se nedá nikdy zapomenout. Stejně se nedá nikdy zapomenout na tohoto dobrého člověka, který nikdy nikomu neublížil. Nedá se však ani pominout Haškova odpověď na poznámku že je to blbý a smutný potlach: "Je první, ale bude jich stále víc a budou častěji."
Na květen byl naplánován vandr s dětmi do Teplicko-Adršpašských skal. Mizerné počasí nás přimělo změnit plán a tak jsme se sešli na srubu - Tuleň s Pavlem a Honzou, Sokol s Ondrou a Luboš s Vojtou. Udělali jsme si příjemný výlet do Litic, kde jsme si prohlédli hrad, na němž byla právě výstava trampských řezbářů - nádhera! Návrat byl pěšky podél rozvodněné Orlice (vypouštěly se Pastviny) do Potštejna a odtud vlakem zpět. Večerní posezení u ohně při dobré muzice a dobrém moku - na tu bídu velmi podařená akce, neboť se vydařilo i počasí (lilo až v noci).
Na květen byl naplánován vandr s dětmi do Teplicko-Adršpašských skal. Mizerné počasí nás přimělo změnit plán a tak jsme se sešli na srubu - Tuleň s Pavlem a Honzou, Sokol s Ondrou a Luboš s Vojtou. Udělali jsme si příjemný výlet do Litic, kde jsme si prohlédli hrad, na němž byla právě výstava trampských řezbářů - nádhera! Návrat byl pěšky podél rozvodněné Orlice (vypouštěly se Pastviny) do Potštejna a odtud vlakem zpět. Večerní posezení u ohně při dobré muzice a dobrém moku - na tu bídu velmi podařená akce, neboť se vydařilo i počasí (lilo až v noci).
A opět výlet pro děti při letním táboření na srubu. Právě na počátku července jsme se sešli na srubu - Pavel, Luboš s Vojtou. Nápad uspořádat príma den pro děti a jeli jsme na Potštejn - Pavel, Luboš s Vojtou a Čochtanovi kluci Michal a Pája. Skvělá akce s historickými šermíři, kluci si zašermovali s meči, zastříleli z luku a kuše. Odpoledne jsme trávili ve Zdelově, kde byl uspořádán místními hasiči dětský den. Děcka si zasoutěžila a večerní posezení na srubu při ohni a písničkách byl pro ně vyvrcholením tohoto podařeného dne.
Na podzim 2001 uspořádali novopečení čtyřicátníci - Tuleň, Sokol, Hanz, Hašek a Indián veliký potlach, který měl podobný scénář jako tyto potlachy mívají. Mnoho muziky a dobré nálady, kterou jen občas kazila smutná vzpomínka na zesnulého Pedra.
V říjnu 2001 odjel Sokol s Velkým Jeffem, Malým Jeffem, Bodlákem a Ulínkem na vandr do Beskyd. Fotky vypovídají o parádním počasí. Dobrý vandr!
15. prosince se uskutečnil tradiční Vánoční oheň. Už v pátek přijeli Tuleň s Pavlem a Luboš. Příjemný mráz (cca 18 - 200C pod nulou) a marný pokus roztopit kamna korunoval spánek pod střechou v této fajné teplotě. Druhý den se povedlo kamna roztopit (vyčištění rour ap.), potom příprava ohně a strojení stromečku. Večer vzplál oheň, příjemné posezení při dobré muzice a dobrém moku. Slib, že v létě se musí upravit kamna (Čochtan dodá nové pláty, kamna se vyšamotují) a rozešli jsme se. AHOJ!
Před koncem roku došlo i k závažnému zásahu do rodinného života u Čochtana, když obdržel od své ženy Zdeny návrh na rozvod. Aby zbytečně nekomplikoval situaci, našel si náhradní bydlení u kamaráda Pavla Müllera ve Zdelově. Kluci nenesou rozchod rodičů snadno a již několikrát za Čochtanem utekli, samozřejmě k nelibosti Zdeny.
Podobný stav nastal u Tuleňů. Jana usoudila, že, i když jsou spolu již dlouho, bez sebe nemohou žít a spolu už vůbec ne. Proto si našla podnájem ve Stráži pod Ralskem, kde si našla před časem i práci a odstěhovala se. Oba kluci se nevyrovnali s touto situaci lehce, ale oba zůstali s Tuleněm v Liberci. Nezbývá než doufat, že čas je ten nejlepší doktor a ten zacelí a zahojí každou ránu.
15. prosince se uskutečnil tradiční Vánoční oheň. Už v pátek přijeli Tuleň s Pavlem a Luboš. Příjemný mráz (cca 18 - 200C pod nulou) a marný pokus roztopit kamna korunoval spánek pod střechou v této fajné teplotě. Druhý den se povedlo kamna roztopit (vyčištění rour ap.), potom příprava ohně a strojení stromečku. Večer vzplál oheň, příjemné posezení při dobré muzice a dobrém moku. Slib, že v létě se musí upravit kamna (Čochtan dodá nové pláty, kamna se vyšamotují) a rozešli jsme se. AHOJ!
Před koncem roku došlo i k závažnému zásahu do rodinného života u Čochtana, když obdržel od své ženy Zdeny návrh na rozvod. Aby zbytečně nekomplikoval situaci, našel si náhradní bydlení u kamaráda Pavla Müllera ve Zdelově. Kluci nenesou rozchod rodičů snadno a již několikrát za Čochtanem utekli, samozřejmě k nelibosti Zdeny.
Podobný stav nastal u Tuleňů. Jana usoudila, že, i když jsou spolu již dlouho, bez sebe nemohou žít a spolu už vůbec ne. Proto si našla podnájem ve Stráži pod Ralskem, kde si našla před časem i práci a odstěhovala se. Oba kluci se nevyrovnali s touto situaci lehce, ale oba zůstali s Tuleněm v Liberci. Nezbývá než doufat, že čas je ten nejlepší doktor a ten zacelí a zahojí každou ránu.
Silvestrovskou noc se rozhodli Tuleň s Lubošem strávit na Kurníku. Sešli se odpoledne, pokusili se roztopit kamna (s velmi mírným výsledkem) a připravili silvestrovskou večeři. Po chvíli legrace, hudebního preludování a několika skleničkách usoudili, že Čochtan se svým bytným jsou taky sami a že by stálo za to spojit síly k překonání zlomu roku. Vydali se tedy do Zdelova. Výsledkem byla parádní zábava až do ranních hodin, plná povídání, vzpomínání, žertů a muziky. Ráno (po krátkém spánku) se všichni vydali na srub, kde provedli kompletní vymetení kamen, rour, skrytých dutin a vyměnili na kamnech některé vadné pláty. A pak, že kamna nebudou hořet!
Rok 2002
Na počátek února byl naplánován oblíbený zimní vandr, tentokrát do Českého ráje. První zádrhel se stal, když Sokol postoupil celkem nenáročnou operaci - vyjmutí slepého střeva a proto se nemohl vandru zúčastnit. Od té doby máme šerifem vykuchaného ptáka. Večer ve Vesci pod Kozákovem se sešli Tuleň s Pavlem a Honzou, Bodlák a Ulínek. Podvečerní předsevzetí o spánku pod širákem hravě přehlušil alkohol a tak všichni spokojeně přespali v rekreačním středisku Podháj. Ráno dorazil Luboš, který je provedl Klokočskými skalami, přes zříceninu Rotštejna do největší jeskyně v Českém ráji - Postojné. Nádherné počasí, prašan, pod ním zledovatělé schody - o komické situace nebyla nouze. Po opuštění Klokočských průchodů jsme se vydali směrem na Besedice prohlédnout si skalní bludiště Chlíviště. Tam jsme nalezli príma převis a šli na dřevo. První potíž - samá bříza a očekávalo se asi 170C pod nulou (rosničkáři nezklamali). Asi po půl hodině tahání dřeva se Bodlák s Ulínkem ztratili. Po chvíli hledání jsme odešli čekat do jediného pravděpodobného styčného bodu - do hospody. Asi po hodině dorazil zmrzlý a zasněžený Bodlák, že prý zabloudil až na Malou Skálu. Za další hodinu se objevil Ulínek (zmrzlý a zasněžený), který při pronásledování divokých prasat zabloudil též na Malou Skálu, nezávisle na Bodlákovi. Teď jsme tedy byli všichni, někteří i po okružní prohlídce blízkého okolí. Večer v hospůdce při muzice a dobrém moku utekl a šli jsme spát. Oheň se nám rozdělat nepodařilo - dřevo hořelo pouze uvnitř ohniště, vnější dřevo odmítalo chytit. Co se dělo nechápeme dodnes, ale je to fakt. Ráno příjemný přechod z Besedic přes Hamštejn pod Kozákov a poté přes Prackov zpět do Vesce.
Skvělý vandr!
Skvělý vandr!
Začátkem dubna jsme vyrazili na vandr do Broumovských stěn. Po počátečních organizačních zádrhelech, kdy jsme se různě naháněli vlivem desinformací, jsme se večer sešli všichni v Machově v hospodě - Sokol s Ondrou a nezbytným doplňkem - štěkajícím jezevčíkem Danem, Bodlák, Velký Jeff, Malý Jeff, Tuleň s Pavlem a Luboš. Večerní „důstojnický večírek“ se vydařil, hudba zahudlala, nafouklé huby splaskly a ráno se mohlo zvesela vyrazit na stezku. Poměrně náročný pochod za nádherného počasí přes Skautskou vyhlídku směrem ke Hvězdě měl být korunován noclehem v jakémsi tábořišti. Sokola s Luboše však přestala lákat Hvězda (vidina piva jim nic neříká) a zorganizovali pochod odloučené jednotky. Při náročném přechodu přes strmý hřeben narazili na obydlený srub osady Red West, kde parta postarších trempíků při osadním ohni slavila příchod jara. Naši muzikální kamarádi se nenechali pobízet a spustili svou hudební produkci, čímž sobě i zbytku party, která o něco později dorazila, zajistili bohaté občerstvení a nocleh. Ráno už následoval nenáročný návrat do civilizace (Police nad Metují) a rozchod.
Rovněž skvělý vandr!
Rovněž skvělý vandr!
Ve dnech 3. a 4. května se konal již tradiční jarní potlach na Kurníku, spoený s jarním úklidem a tradiční dřevovýrobou. Vzhledem ke květnovým svátkům se Tuleň s Pavlem a Luboš s Vojtou dostavili už ve čtvrtek. U Palivce pomohli doma s likvidací nefunkčního bojleru a potom se všichni odebrali na srub. Príma večerní posezení. Ráno se Palivec s Jiříčkem odporoučel a zbytek odjel na výlet do Všestar pohlédnout pamětihodnosti Prusko - Rakouské války z roku 1866 - bitvy u Hradce Králové. Krásné počasí a Tuleňova lehce zarudlá kůže svědčila o tom, že jarní sluníčko má už sílu. Po cestě dobrali Prckova Tomáše, zatímco Prcek spěchal do Lichkova pro pilu. Večer se na srubu sešli Hanz, Sokol s Ondrou a nezbytným uštěkaným Danem, dorazil i Tuleňův Honza i se Starou tulení kůží, která však zanedlouho odešla domů. Dorazil i Dědek a Čochtan, kteří však ještě v noci odešli, stejně jako Hanz. Večer ještě dorazil Prcek. Ráno začalo slibně nicneděláním, neboť se schylovalo k dešti. Po chvíli dorazil Hanz, Lea a Čochtan, počasí se náhle umoudřilo a nám dalo impuls k práci. Vyklidil se celý srub, vyprášily se matrace, vysmýčil každý kout, vyklidil příborník a umylo se veškeré nádobí. Čochtan s Hanzem se dali do bourání udírny, zatímco Prcek s Tuleněm obstarávali práce se dřevem. Všichni přítomní se usilovně činili. Večer příjemně unaveni jsme se sesedli kolem ohně a bylo nám moc fajn. Opět plno legrace, muziky, plánů jak vyřešit problémy s Kurníkem až do pozdních nočních hodin.
Ráno se už jenom doladily poslední drobnosti a rozjeli jsme se domů. Otázkou je, proč na tento potlach nedorazili taky ostatní osadníci? Odpovědí a spekulací by se našlo možná víc než dost, ale odpověď ať raději hledá každý sám u sebe a ve svém svědomí.
Ráno se už jenom doladily poslední drobnosti a rozjeli jsme se domů. Otázkou je, proč na tento potlach nedorazili taky ostatní osadníci? Odpovědí a spekulací by se našlo možná víc než dost, ale odpověď ať raději hledá každý sám u sebe a ve svém svědomí.
O víkendu 15. a 16. června vyrazili Sokol, Tuleň, Hanz a Indián na letní vandr. Cílem byly Adršpašsko-teplické skály. Pěkné počasí, krásná přírodní scenerie skalních útvarů, dobrá parta, legrace - co více si přát.
Rok 2003
V červenci s Radim - bratr Luboše rozhodl, že si ve svém věku může dovolit jakousi výstřednost a vstoupil ve stav manželský. Na počest tohoto kroku uspořádal na srubu 12. Července 2003 malý potlach pro zvané. Komplikace začal jako vždy tradičně Tuleň svým nepojízdným autem, které zanechal v Ostroměři. Radim s Lubošem odvezli Tuleňovic rodinku na srub. Potlach výborný - pěkné počasí, dobrá parta, fůra dobrého moku, jídla, muziky a legrace. Nedělní odjezd byl korunován odtahem Tuleňova nepojízdného vozu na laně (asi 50 km v hustém provozu, přehřívání Radimova žigula, prasklé lano v Tanvaldě - jinak bez dalších závažných komplikací).
Na srpnový víkend 16. a 17. sezval Indián potlach ke své sestře do České Rybné. Hlavním bodem programu bylo opékání prasátka na rožni. Doprovodnými fragmenty bude zpěv, popíjení různých nápojů a hlavně legrace. Luboš s Vojtou, Tuleněm a Palivcem se sešli už v pátek na srubu, kam měl později večer dorazit i Hašek s Ivoškem. Po domluvě s Indiánem ale jmenovaní vyrazili již v pátek na místo srazu, kde byl už Čochtan s Ivetou, kam později navigovali i Haška. Večerní posezení pod hvězdami, vzpomínky na časy minulé a budovatelské písně, popíjení vícestupňových produktů jižní Moravy a fůra legrace započala tento povedený víkend. Ráno po nezbytných formalitách - udělání ohně, příprava pašíka k rožnění a odtočení piva k pití se začali sjíždět další kamarádi - Hanz, Betlas, Sokol s Barborou, Kamil s rodinou, Mojma s Pavlou, Knedlík s rodinou a další. Po prvním ořezu odjeli někteří svlažit svá těla do koupaliště v Žamberku. Po návratu se pokračovalo v likvidaci prasátka. Večer dorazili i Žamberečtí kamarádi s basou a zábava se rozjela naplno. Plno legrace, komických situací způsobených alkoholem a k tomu dobrá muzika, při níž někteří vydrželi až do časného rána.
Ráno nás probudilo letadlo, které přistálo na sousedním poli a z něhož se vysoukal jeden z našich kamarádů. Poté jsme usoudili, že pokud se někdo nedostaví na potlach v letadle s notebookem v podpaží, pokud není připojen na e-mail a nemá-li mobil, je prostě nemožný. Zároveň byly předběžně naplánovány další akce - konec září vandr po Šumavě a v listopadu posezení ve vinném sklípku.
Ranní idylka pokračovala příjezdem Mojmy, který podle svého slibu přivezl čerstvé rohlíčky. Tato pohoda vydržela až do poledne, kdy jsme se postupně rozjeli do svých domovů. Byla to báječná akce!
Ráno nás probudilo letadlo, které přistálo na sousedním poli a z něhož se vysoukal jeden z našich kamarádů. Poté jsme usoudili, že pokud se někdo nedostaví na potlach v letadle s notebookem v podpaží, pokud není připojen na e-mail a nemá-li mobil, je prostě nemožný. Zároveň byly předběžně naplánovány další akce - konec září vandr po Šumavě a v listopadu posezení ve vinném sklípku.
Ranní idylka pokračovala příjezdem Mojmy, který podle svého slibu přivezl čerstvé rohlíčky. Tato pohoda vydržela až do poledne, kdy jsme se postupně rozjeli do svých domovů. Byla to báječná akce!
26. - 30. září 2003 se hrstka kamarádů vydala na vandr do (pro nás) zatím neprobádaných končin - na Vysočinu. Sice byla původně plánována Šumava, ale plány jsou od toho, aby se čas od času měnily. Na srazu se setkali Tuleň s Pavlem, Lea, Sokol s štěkajícím Danem a Hanz. Luboš v té době pyšně shlížel z vrcholků Malé Fatry, proto se na srazu neobjevil. Vandr parádní - ostatně jako vždy v tento čas babího léta. Krásná nedotčená příroda se snoubila s nádherným počasím, kilometry vlévaly do nohou únavu a večer zasloužený odpočinek při ohni a při tklivé kytaře. Ti, kteří odpadli a únavu usnuli (mimo Lei), zbytek (Lea) seděl u ohně a přikládala a přikládala, že místní hasiči uvažovali o vyhlášení pohotovosti. Proč Lea tolik topila neví nikdo (ani ona samotná) dodnes. Další den přinesly pochodovou návštěvu hospůdky, posléze i diskotéky (i tato úchylka nás již zasáhla), čímž kamarádi šokovali místní domorodce. Ráno s příznaky kocoviny a nechutná vzpomínka na nápoj jménem tang bude Tuleně ještě dlouho provázet.
Ale i přes tyto mírně záporné poznatky se vandr velmi vydařil. Počasí parádní a opravdu nádherná příroda - nemělo to chybu!
Ale i přes tyto mírně záporné poznatky se vandr velmi vydařil. Počasí parádní a opravdu nádherná příroda - nemělo to chybu!
O říjnovém víkendu 18. - 19. října jsme se sešli na obvyklém podzimním pracovním potlachu. Bylo potřeba opět vysmýčit srub, připravit dříví na zimní večery a na vánoční potlach.
V páteční večer se v Česticích v hospodě setkali Tuleň, Sokol, Pavel a Luboš s Vojtou. Po mírném svlažení vyprahlých hrdel se vydali na srub. Večerní posezení při písních a dobrém moku jim dodalo pracovní elán do dalšího dne. Ráno dorazil Hanz, Čochtan, Lea a Velký Jeff, odpoledne Kamil s malým Ondrou a v pozdním odpoledni i Prcek, který se potýkal s nějakými osobními problémy.
A tak zatímco část kamarádů nosila a řezala dříví, natírali srub a věnovali se běžné údržbářské činnosti Jeff s Lubošem se vrhli do rekonstrukce střechy okolo komína. Výsledek překvapil i je samotné. Večer se posedělo u ohně, vzpomínkám a veselému vyprávění udělala konec jenom hluboká noc. Kolem poledne jsme se všichni v míru rozešli.
V páteční večer se v Česticích v hospodě setkali Tuleň, Sokol, Pavel a Luboš s Vojtou. Po mírném svlažení vyprahlých hrdel se vydali na srub. Večerní posezení při písních a dobrém moku jim dodalo pracovní elán do dalšího dne. Ráno dorazil Hanz, Čochtan, Lea a Velký Jeff, odpoledne Kamil s malým Ondrou a v pozdním odpoledni i Prcek, který se potýkal s nějakými osobními problémy.
A tak zatímco část kamarádů nosila a řezala dříví, natírali srub a věnovali se běžné údržbářské činnosti Jeff s Lubošem se vrhli do rekonstrukce střechy okolo komína. Výsledek překvapil i je samotné. Večer se posedělo u ohně, vzpomínkám a veselému vyprávění udělala konec jenom hluboká noc. Kolem poledne jsme se všichni v míru rozešli.
Vzhledem k tomu, že sváteční 17. listopad připadl na pondělí, sešli jsme se na srubu k prodlouženému víkend. V pátek se večer sešli Luboš s Vojtou, Sokol, Tuleň s Pavlem a Čochtan tradičně v Česticích v hospodě. Poté se přesunuli na srub, rozpálili kamna, pohráli několik písní a šli spát. Další den kamarádi podlehli obžerství a ze srubu se stala výrobna palačinek a bramboráků. Chudák kuchař (Luboš), stěží uchránil pro svá ústa několik posledních soust. Během dne ještě dorazil Hanz, odpoledne Ondra a po něm i Indián s Jitkou a malou Hankou, která si s Vojtou padla do oka tak, že s nimi ještě večer odjel do Lukavice na krátký pobyt. Večerní rozhodnutí zbytku osazenstva bylo nekompromisní - jelo se na pivo. Ve Zdelově nás hospodský nechtěl pustit do hospody kvůli psovi, tak jsme odjeli na „Sklenářku“. Tam jsme nalezli dohasínající společnost, kterou naši muzikanti náležitě rozpálili a udržovali v bdělém stavu až do pozdních nočních hodin. Noční bezproblémový návrat a zdravý spánek. V neděli všichni odjeli a Luboš čekal na návrat Vojty. Odpoledne byl Vojta vrácen a později dorazil i Čochtan, který se spolu s Vojtou zaposlouchal do pohádek tisíce a jedné noci. Moc pěkný víkend!
Rok 2004
Tradiční zimní vandrování bylo letošního roku naplánováno na lednový víkend 16. - 18. ledna. Cílem bylo údolí řeky Doubravky, kam jsme se již dlouho nepodívali. Vzhledem k informacím, že všechny hospody jsou zlikvidovány a není tam kam jít na pivko bylo rozhodnuto, že se v pátek sejdeme v Sobiňově, kde je jediná hospůdka v okolí a potom se uvidí. Kvečeru dorazil Tuleň s Lubošem, chvíli po nich Bodlák, Ulínek a Malý Jeff a samozřejmě 2 psi. Večerní posezení bylo, vzhledem k řevu místních domorodců v lokále, nic moc a tak jsme se posilněni přesunuli do Bílku, kde jsme si v lesíku ustlali. Ranní balení, smích a potom vysoké brodění hlubokým sněhem - až jsme dorazili pod známý převis. Tam lehký oběd a znovu s plnou polní na Sokolohrady, sestup do údolí k Točitému víru. U rozcestníku rozhodla o další cestě závažná informace - v Sokolovsi je otevřena nová hospoda. Vyrazili jsme za poznáním. A opravdu - zbrusu nový lokál, několik mírně podnapilých individuí, pivo, slivovice - nemělo to chybu. Plno dobré muziky, veselé povídání, Ulínkovo dobrodružství se servírkou - to vše přispělo k dobré náladě večera. Při odchodu předvedl Tuleň svůj tradiční trik - spadl přímo na hubu před hospodou a pak otíral krev z obličeje. Cesta do lesa byla jednoduchá a tak Luboš (plný slivovice) zalehl již za sedmým stromem a Tuleň ho následoval - tradičně spali odděleně. Ráno sbalili a spolu s ostatními vyrazili sněhem podél řeky zpět do Sobiňova. Parádní vandr!
Na poslední lednový víkend zorganizoval Indián posezení v Lukavické hospodě. Vše začalo pátečním dobrodružstvím. Luboš s Vojtou se sněhem dobrodili na srub, kam asi za hodinu dorazil i Grizzly. Kamna již příjemně hřála, když se Grizzly zřítil z půdy a málem z Vojty udělal placatou fotku. Aby všemu nebyl konec, volal Tuleň, že na polní cestě s autem zapadl. Vyrazili jsme mu na pomoc, ale na místě jsme zjistili, že bez traktoru s autem ani nehneme. Pomohli jsme Tuleňovic rodince s věcmi na srub a strávili príma večer a řádný kus noci. Ranní probuzení do krásného dne bylo skvělé. Tuleň sehnal traktor a tak jsme odjeli do Lukavice. Po mírném posezení u Indiána byl Vojta předán do péče Haničky a všichni vyrazili do hospody. Postupně tam dále dorazili Prcek se dvěma kamarády muzikanty a napůl neschopným autem, Čochtan a Sokol s basou. Dobrá muzika, veselé povídání a dopolední posezení při slivovičce a pivečku zase s muzikou - prostě parádní akce, kterou bude záhodno zase zopakovat.
V posledním únorovém víkendu se šerif, nyní soukromě podnikající obšťastňovatel hovězího dobytka, rozhodl, že už bylo dost práce a vyrazí se na vandr. Všichni měli bohužel už jiný program a tak ukecal pouze Bodláka, jehož pracovní a rodinné aktivity byly nulové. Odjeli tradičně do Toulovcových Maštalí, prošli krajem křížem krážem, zkontrolovali stav v Boru u Vávry, dali pivko v Budislavi a zkontrolovali Velký převis. Vzhledem k tomu, že tam nebyl Tuleň a Luboš, nekonaly se mimořádnosti a vandr se bez problémů vydařil.
Následující víkend jel Luboš s Vojtou nainstalovat na srub nový zámek. Odpoledne tam taky dorazil Čochtan, Sokol se štěkavým Danem a Hanz. Provedly se nezbytné údržbové práce, naplánoval se jarní potlach (na čarodějnice), vzpomnělo se na veselé příhody a při veselém povídání a muzice uběhl večer a valná část noci. V neděli se opět rozešli.
Tradiční jarní pracovní potlach naplánovaný na 1. a 2. května 2004, spojený s „čarodějnicemi“, byl tentokrát mimořádný. Naše republika se stala členem EU a to samozřejmě poznamenalo všechny, zejména ve vtipných připomínkách (jsme eurotrampové, nový pozdrav „čus buřt“ ap.). V pátek jsme se na srubu sešli já s Vojtou, Tuleň s STK, Čochtan a Sokol s Barborou a Danem. Večerní slivovicová smršť potlačila muziku a Barbora předvedla v praxi pálení čarodějnice (upadla vedle ohně a jenom zázrakem nechytla). Já jsem se tradičně vykoupal v řece. Ráno nás uvítalo sluníčko a Čochtan, který přijel s Pavlem a motorovou pilou. Posléze dorazil i Hanz a Mlaďas a práce mohla naplno započít. Dámy se vrhly do smýčení srubu a zdatnější část osazenstva (Pavel s pilou, já, Tuleň a Vojta) se vrhla na dřevo. K polednímu dorazila Lea s malým Zdendou, Indián, početná rodina Velkého Jeffa a Bodlák s Lenkou. Vyprášily se matrace, některé se zlikvidovaly, vyklidil se malý kurník, udělalo se nové zábradlí podél cesty a natahaly se spousty dřeva, které se pořezalo, naštípalo, že se ani do dřevníčku všechno nevešlo. Přitom se zdatně konzumovaly alkoholické i nealkoholické nápoje. Když byla práce hotova, uspořádal se velký turnaj v kuličkách. Vítězem se stal malý Vojta a Mlaďas zklamaně odjel domů. Večer se na otočku ještě zastavila Knedlík s rodinou. Večerní posezení bylo ve znamení muziky a dalšího veselí. Ráno nás probudilo zamračené nebe a totálně promočený Indián. Potom už jenom poslední dodělávky, plánování vandru a Indiánova nabídka uspořádat v létě opět v České Rybné opékání prasete. Následoval již jen uklid a rozchod domů.
Pro obveselení osazenstva reprodukoval Indián svůj rozhovor s lékařkou: „Paní doktorko, já mám asi alergii na kůži.“ Doktorka: „A jak se Vám to projevuje?“ Indián: „Vždycky, když se ráno probudím s botama na nohách tak mě bolí hlava a mám zarudlé oči!“.
Práce bylo vykonáno mnoho, opět byli na srubu jenom Ti, jimž na srubu záleží.
Pro obveselení osazenstva reprodukoval Indián svůj rozhovor s lékařkou: „Paní doktorko, já mám asi alergii na kůži.“ Doktorka: „A jak se Vám to projevuje?“ Indián: „Vždycky, když se ráno probudím s botama na nohách tak mě bolí hlava a mám zarudlé oči!“.
Práce bylo vykonáno mnoho, opět byli na srubu jenom Ti, jimž na srubu záleží.
Přes léto 2004 byly na srubu pořádány různé dýchánky, Tuleňovi a Sokolovi zde trávili dovolenou, občas se přijel podívat Luboš s Vojtou nebo sám na kole. Ba i potomci některých pasívních osadníků zde pořádali své potlachy - ovšem s upozorněním, že srub je nutno zajednávat přes Pavla Müllera a že by neškodila trocha slušnosti a spálené dříví nahradit novým.
O prvním školním víkendu se na srubu sešli Tuleň, Luboš s Vojtou a Indián, kteří přijeli už v pátek. Po přátelském dýchánku v Čestické hospodě se odebrali na srub, kde úspěšně přečkali noc. Nádherné ráno rozhodlo - jelo se na prohlídku Opočenského zámku. Když se vrátili, dorazil právě Sokol a posléze i Lea s malým Zdendou (večer dorazil i velký Zdeněk). Čochtan předvedl svou zbrusu novou squaw Olču. Lubošův nápad, aby se začalo pracovat na opravě schodů, které již začínají chátrat, byl šerifem zamítnut argumentem, že zimu ještě schody přečkají a udělají se na jaře. Odpolední a večerní posezení bylo jako vždy plné hudby a veselého vyprávění. Nebyla nouze ani o komické situace - společná nedobrovolná koupel Čochtana a Olči v Orlici v nočních hodinách.
Ráno bylo jako vždy ve znamení úklidu, bezcílného potácení, konzumování zbytků alkoholu. Přijel se podívat i Mlaďas se synkem a Pavel Müller. Výsledky přineslo i letmé houbaření. Naplánoval se podzimní vandr a říjnový potlach, kdy bude třeba nadělat dřevo na zimu. Posléze se po poledni všichni rozešli.
Ráno bylo jako vždy ve znamení úklidu, bezcílného potácení, konzumování zbytků alkoholu. Přijel se podívat i Mlaďas se synkem a Pavel Müller. Výsledky přineslo i letmé houbaření. Naplánoval se podzimní vandr a říjnový potlach, kdy bude třeba nadělat dřevo na zimu. Posléze se po poledni všichni rozešli.
VANDR PO ŘECE SÁZAVĚ
Koncem září rozhodl šerif, že se zúčastní avizovaného potlach na T.O Tuláci Divizny. A protože se k této osadě váže mnoho vzpomínek, vyrazili s ním Lea, Tuleň a Ondra. Luboš s Vojtou v té době zmizeli kdesi ve slovenských horách a jejich stopy vedou neznámo kam. Kamarádi tedy spojili návštěvu výročního potlachu s podzimním vandrem po Sázavě.
V pátek večer čtveřice našich kamarádů dorazila do Smrčné, kde nechali své dopravní prostředky a v blízkém lese se ubáglovali. Krásné sobotní ráno je vytáhlo ze spacáků na stezku a odpoledne dorazili na camp T.O. Tuláci Divizny. Přípravy výročního potlachu byly v plném proudu. Kamarádi se s chutí zúčastnili osadních soutěží a hlavně zavzpomínali na dobu před 20ti lety, kdy zde byli naposledy. Překvapením pro ně bylo setkání s kamarádem Slepcem, s nímž se kdysi setkali. Vyměnili si své zkušenosti z organizace osadního života, pohovořili o společných problémech a s dobrou náladou ulehli.
V neděli za našimi kamarády dorazil i Hanz a tak následující dny až do úterního večera byly ve znamení volného vandrování poklidnou podzimní přírodou podél řeky Sázavy. Barvící se listí v zářivém podzimním slunci, dobrá nálada a plno legrace zaznamenaly v myslích kamarádů tento nezapomenutelný podzimní vandr.
Koncem září rozhodl šerif, že se zúčastní avizovaného potlach na T.O Tuláci Divizny. A protože se k této osadě váže mnoho vzpomínek, vyrazili s ním Lea, Tuleň a Ondra. Luboš s Vojtou v té době zmizeli kdesi ve slovenských horách a jejich stopy vedou neznámo kam. Kamarádi tedy spojili návštěvu výročního potlachu s podzimním vandrem po Sázavě.
V pátek večer čtveřice našich kamarádů dorazila do Smrčné, kde nechali své dopravní prostředky a v blízkém lese se ubáglovali. Krásné sobotní ráno je vytáhlo ze spacáků na stezku a odpoledne dorazili na camp T.O. Tuláci Divizny. Přípravy výročního potlachu byly v plném proudu. Kamarádi se s chutí zúčastnili osadních soutěží a hlavně zavzpomínali na dobu před 20ti lety, kdy zde byli naposledy. Překvapením pro ně bylo setkání s kamarádem Slepcem, s nímž se kdysi setkali. Vyměnili si své zkušenosti z organizace osadního života, pohovořili o společných problémech a s dobrou náladou ulehli.
V neděli za našimi kamarády dorazil i Hanz a tak následující dny až do úterního večera byly ve znamení volného vandrování poklidnou podzimní přírodou podél řeky Sázavy. Barvící se listí v zářivém podzimním slunci, dobrá nálada a plno legrace zaznamenaly v myslích kamarádů tento nezapomenutelný podzimní vandr.
PRACOVNÍ POTLACH - DŘEVO - PODZIM 2004
Na víkend 16. a 17. října svolal šerif pravidelný podzimní potlach, jehož cílem bylo vytvoření dostatečné zásoby dřeva na zimu. V pátek se na srubu sešli Sokol, Luboš s Vojtou a Prcek s Tomem. Družné posezení je brzy zmohlo a tak se odebrali na kutě. Ráno je probudilo do podmračeného dne s mlhou a drobným deštíkem, který neustával. Během dopoledne dorazili další kamarádi - Lea se Zdendou, Olda, Hašek s Ivošem, Staňa s celou rodinou, Velký Jeff a Tuleň s Tuleňkou. Čochtan měl jakési osobní problémy, proto se stavil jenom na otočku. Mizerné počasí a jemný neustávající déšť zahnal děti do srubu hrát společenské hry a dospělé zahnal pod plachtu k ohni. Rázné šerifovo rozhodnutí zahájilo sice práci, pila zavrčela, ale díky nepřízni počasí byla práce brzy ukončena. Něco dřeva se udělalo, leč na plnou zimu to asi stačit nebude a bude nutno dřevo ještě průběžně natahat a nařezat. Promočeni jsme se uchýlili zpět k ohni a zahřívali se slivovicí, písněmi a veselým povídáním. Noční spánek narušil Zdenda, který si stěžoval, že nemůže spát. Část spáčů se definitivně probudila, šli si tedy dolů dodat spánku z láhve. Potom opět všichni usnuli.
Dopoledne se věnovalo úklidu a plánování dalších akcí. Potom (snad naschvál) vysvitlo sluníčko a jeho teplé paprsky nás provázely cestou domů. Snad se příští akce lépe vydaří.
Na víkend 16. a 17. října svolal šerif pravidelný podzimní potlach, jehož cílem bylo vytvoření dostatečné zásoby dřeva na zimu. V pátek se na srubu sešli Sokol, Luboš s Vojtou a Prcek s Tomem. Družné posezení je brzy zmohlo a tak se odebrali na kutě. Ráno je probudilo do podmračeného dne s mlhou a drobným deštíkem, který neustával. Během dopoledne dorazili další kamarádi - Lea se Zdendou, Olda, Hašek s Ivošem, Staňa s celou rodinou, Velký Jeff a Tuleň s Tuleňkou. Čochtan měl jakési osobní problémy, proto se stavil jenom na otočku. Mizerné počasí a jemný neustávající déšť zahnal děti do srubu hrát společenské hry a dospělé zahnal pod plachtu k ohni. Rázné šerifovo rozhodnutí zahájilo sice práci, pila zavrčela, ale díky nepřízni počasí byla práce brzy ukončena. Něco dřeva se udělalo, leč na plnou zimu to asi stačit nebude a bude nutno dřevo ještě průběžně natahat a nařezat. Promočeni jsme se uchýlili zpět k ohni a zahřívali se slivovicí, písněmi a veselým povídáním. Noční spánek narušil Zdenda, který si stěžoval, že nemůže spát. Část spáčů se definitivně probudila, šli si tedy dolů dodat spánku z láhve. Potom opět všichni usnuli.
Dopoledne se věnovalo úklidu a plánování dalších akcí. Potom (snad naschvál) vysvitlo sluníčko a jeho teplé paprsky nás provázely cestou domů. Snad se příští akce lépe vydaří.
SESION NA SRUBU - 20.-21.11.2004
Na víkend 20. - 21. listopadu se dohodli Luboš s Tuleněm, že budou na srubu a udělají přípravy na vánoční potlach. Sokol rovněž svou účast potvrdil a tak se v pátek večer dostavil Tuleň s Lubošem a Vojtou do Žamberka, kde svou milou přítomností potěšili Barboru, Vojtu svěřili do péče Martiny a pohádek a navštívili „Jatka“. Muzikální kamarádi bavili restaurant až do rána, kdy se zmoženi navrátili.
Tuleň s Lubošem a Vojtou odjeli před polednem na srub. Šerif přislíbil, že až objede svůj „hovězí“ revír, dorazí též. Sokol šel tedy uchystat vozidlo k činnosti. Asi po půlhodině marného dobývání se do údajně zamrzlého zámku u auta, rozmrazování ap. byl dcerou Martinou taktně upozorněn, že jejich auto stojí někde jinde a chyba asi nebude v zamrzlém zámku. Podařilo se mu tedy šťastně odjet a kvečeru dorazil na srub. Tam se již veselil Tuleň s Lubošem a Vojtou a s dorazivším Indiánem. Pohovořili o přípravě výročního osadního ohně (30 let existence osady) a o přípravě zimního vandru. Krásná noc při muzice a veselém povídání rychle uběhla, ráno připravili dřevo na vánoční oheň, naštípali dříví a nasbírali smolu na louč. Potom se rozjeli každý domů.
Na víkend 20. - 21. listopadu se dohodli Luboš s Tuleněm, že budou na srubu a udělají přípravy na vánoční potlach. Sokol rovněž svou účast potvrdil a tak se v pátek večer dostavil Tuleň s Lubošem a Vojtou do Žamberka, kde svou milou přítomností potěšili Barboru, Vojtu svěřili do péče Martiny a pohádek a navštívili „Jatka“. Muzikální kamarádi bavili restaurant až do rána, kdy se zmoženi navrátili.
Tuleň s Lubošem a Vojtou odjeli před polednem na srub. Šerif přislíbil, že až objede svůj „hovězí“ revír, dorazí též. Sokol šel tedy uchystat vozidlo k činnosti. Asi po půlhodině marného dobývání se do údajně zamrzlého zámku u auta, rozmrazování ap. byl dcerou Martinou taktně upozorněn, že jejich auto stojí někde jinde a chyba asi nebude v zamrzlém zámku. Podařilo se mu tedy šťastně odjet a kvečeru dorazil na srub. Tam se již veselil Tuleň s Lubošem a Vojtou a s dorazivším Indiánem. Pohovořili o přípravě výročního osadního ohně (30 let existence osady) a o přípravě zimního vandru. Krásná noc při muzice a veselém povídání rychle uběhla, ráno připravili dřevo na vánoční oheň, naštípali dříví a nasbírali smolu na louč. Potom se rozjeli každý domů.
27. VÁNOČNÍ POTLACH
Na víkend 18. - 19. prosince byl naplánován tradiční, v pořadí již 27. vánoční potlach. V pátek se na srubu sešel Luboš s Vojtou, Tuleň s Kánětem (Jana STK byla indisponována jakousi virózou) a Bodlák s Ulínkem. Veselá noc, muzika, slivovice, plánování zimního vandru - nebylo co řešit. Dopoledne se začali sjíždět i ostatní kamarádi - Sokol s Barborou a Ondrou, Velký Jeff, Indián s Jitkou, Prcek, Hanz, Čochtan s Olinou a Tuleňův Honza. Po poledni odjel Ulínek a odvezl s sebou Bodláka, který se hodlal zúčastnit firemního večírku. Cesta byla asi velmi krušná soudě dle stavu Bodláka (našrot) a Ulínkových SMS zpráv o Bodlákových žaludečních kreacích.
Všichni se vrhli do přípravných prací - Luboš tradičně na kapry a klobásy - squaw mu statečně asistovaly, ostatní připravili dřevo do kamen, udělali louč, upravili ohniště a postavili hranici. Olda s Jitkou uvařili výbornou rybí polévku (tentokrát koření bylo). Denního světla ubývalo a přiblížil se večer. Vánoční oheň slavnostně vzplál zapálen nejmladšími kamarády. Potom již zábava, muzika, veselé povídání, prodiskutování návrhu osadní nášivky, konzumace smaženého kapra a veselení dlouho do noci.
Ráno již jen obligátní úklid, naplánování silvestra na srubu a rozjezd domů. Snad na závěr je nutno ještě podotknout, že z Častolovských osadníků (vyjma Hanze, který ačkoliv šel večer do práce přišel alespoň na malou chvilku) nikdo nepřišel. Je na místě otázka - mají ještě zájem o dění na srubu a jsou to ještě osadníci a právoplatní členové T.O. Bílý Tesák?
Na víkend 18. - 19. prosince byl naplánován tradiční, v pořadí již 27. vánoční potlach. V pátek se na srubu sešel Luboš s Vojtou, Tuleň s Kánětem (Jana STK byla indisponována jakousi virózou) a Bodlák s Ulínkem. Veselá noc, muzika, slivovice, plánování zimního vandru - nebylo co řešit. Dopoledne se začali sjíždět i ostatní kamarádi - Sokol s Barborou a Ondrou, Velký Jeff, Indián s Jitkou, Prcek, Hanz, Čochtan s Olinou a Tuleňův Honza. Po poledni odjel Ulínek a odvezl s sebou Bodláka, který se hodlal zúčastnit firemního večírku. Cesta byla asi velmi krušná soudě dle stavu Bodláka (našrot) a Ulínkových SMS zpráv o Bodlákových žaludečních kreacích.
Všichni se vrhli do přípravných prací - Luboš tradičně na kapry a klobásy - squaw mu statečně asistovaly, ostatní připravili dřevo do kamen, udělali louč, upravili ohniště a postavili hranici. Olda s Jitkou uvařili výbornou rybí polévku (tentokrát koření bylo). Denního světla ubývalo a přiblížil se večer. Vánoční oheň slavnostně vzplál zapálen nejmladšími kamarády. Potom již zábava, muzika, veselé povídání, prodiskutování návrhu osadní nášivky, konzumace smaženého kapra a veselení dlouho do noci.
Ráno již jen obligátní úklid, naplánování silvestra na srubu a rozjezd domů. Snad na závěr je nutno ještě podotknout, že z Častolovských osadníků (vyjma Hanze, který ačkoliv šel večer do práce přišel alespoň na malou chvilku) nikdo nepřišel. Je na místě otázka - mají ještě zájem o dění na srubu a jsou to ještě osadníci a právoplatní členové T.O. Bílý Tesák?
SILVESTR NA SRUBU
Přelom roku se na srubu rozhodli prožít tentokráte Indián s Jitkou a s dětmi, spolu s ním i jeho švagr Zdeněk s Libuškou a ratolestí a Luboš. Tak se v poslední den v roce odpoledne sešli všichni. Volný čas byl věnován přípravě krmě vhodné ke konzumaci v doprovodu alkoholických i nealkoholických nápojů a samozřejmě přípravě dřeva. V pauze naučil Luboš Jitku a děti hazardní hře „foukaná“, které děti beznadějně propadly a investovaly do ní nenávratně všechny své i matčiny úspory. Zbylý večer byl věnován obligátně veselému vyprávění, povídání vtipů, zpěvu a písním a usilovné konzumaci dovezených zásob potravin a nápojů. Půlnočním ohněm byl přivítán Nový rok 2005, stejně jako několika neškodnými rachejtlemi. Dobrou náladu nepokazilo ani husté mrholení, které přetrvalo až do odjezdu.
Ranní probuzení do Nového roku bylo příjemné a pokračovalo se tam, kde se v noci skončilo. Když byly vypity a snědeny všechny zásoby, odjelo se v dobré náladě domů. Věříme, že se brzy vrátíme!
Přelom roku se na srubu rozhodli prožít tentokráte Indián s Jitkou a s dětmi, spolu s ním i jeho švagr Zdeněk s Libuškou a ratolestí a Luboš. Tak se v poslední den v roce odpoledne sešli všichni. Volný čas byl věnován přípravě krmě vhodné ke konzumaci v doprovodu alkoholických i nealkoholických nápojů a samozřejmě přípravě dřeva. V pauze naučil Luboš Jitku a děti hazardní hře „foukaná“, které děti beznadějně propadly a investovaly do ní nenávratně všechny své i matčiny úspory. Zbylý večer byl věnován obligátně veselému vyprávění, povídání vtipů, zpěvu a písním a usilovné konzumaci dovezených zásob potravin a nápojů. Půlnočním ohněm byl přivítán Nový rok 2005, stejně jako několika neškodnými rachejtlemi. Dobrou náladu nepokazilo ani husté mrholení, které přetrvalo až do odjezdu.
Ranní probuzení do Nového roku bylo příjemné a pokračovalo se tam, kde se v noci skončilo. Když byly vypity a snědeny všechny zásoby, odjelo se v dobré náladě domů. Věříme, že se brzy vrátíme!
Rok 2005
JARNÍ PRACOVNÍ POTLACH
Obligátní jarní pracovní potlach proběhl klidně. Vysmýčil se srub, udělaly se nové schody, nadělalo se něco dřeva a při legráckách a veselém špičkování, které bylo prokládáno pěnivým mokem, který chladil vyprahlá hrdla a splachoval prach a piliny. Při večerním posezení u táborového ohně se prodiskutovala nová domovenka a bylo dohodnuto, že šerif (díky svým neocenitelným stykům) zabezpečí její realizaci v potřebném počtu. Potom už jenom volná zábava, veselé povídání, předběžná příprava Slavnostního výročního potlachu a zpěv a likvidace nebezpečných koncentrovaných lihovin. Poté zdravý spánek a druhého dne úklid a odjezd domů.
Obligátní jarní pracovní potlach proběhl klidně. Vysmýčil se srub, udělaly se nové schody, nadělalo se něco dřeva a při legráckách a veselém špičkování, které bylo prokládáno pěnivým mokem, který chladil vyprahlá hrdla a splachoval prach a piliny. Při večerním posezení u táborového ohně se prodiskutovala nová domovenka a bylo dohodnuto, že šerif (díky svým neocenitelným stykům) zabezpečí její realizaci v potřebném počtu. Potom už jenom volná zábava, veselé povídání, předběžná příprava Slavnostního výročního potlachu a zpěv a likvidace nebezpečných koncentrovaných lihovin. Poté zdravý spánek a druhého dne úklid a odjezd domů.
25. června se Tuleň, Sokol a Hanz sešli u Luboše v Trutnově a kompletně ho přestěhovali i s rodinou do nového bytu. O zajímavé situace nebyla nouze (stěhování obývací stěny, zalíbení Hanze, které nenadále nalezl ve šroubováku, apod.). Přesto vše dopadlo dobře a práce byla zdárně dokončena.
Letní čas na srubu někteří kamarádi vyžili k rekreaci, k relaxaci své a svých blízkých a přitom k různým pomocným a údržbovým pracem – zábradlí, lavice, dřevo, kamna apod.
TRADIČNÍ PODZIMNÍ POTLACH 8. a 9. října 2005.
Na tradiční podzimní potlach spojený s přípravou dřeva jsme se začali sjíždět už v pátek. Nejprve dorazil Luboš s Vojtou, potom Sokol s Barborou, Tuleň, Hanz, Prcek s Tomášem, Erik s Veronikou, Iva, Lea se Zdeňkem, Knedlík, Kamil. Počáteční ceremonie se odehrály obvyklým způsobem a potom již následovalo muzicírování a tlachání u ohně provázené obvyklým občerstvením. Děti se odebraly ku spánku za doprovodu Lubošovy pohádky a dospělí pokračovali ve veselém posezení. Druhý den se začali sjíždět ostatní – Mlaďas s Kubou, hosté – Slepec s Fančou a synátorem, později i Olda. Prcek nastartoval pilu a vrhl se do lesního porostu. Dřevo se vršilo a nakonec jsme ho museli zastavit, jinak by vytvořil novou mýtinu. Dřevo bylo silnými pažemi dopraveno ke srubu a následně naporcováno na použitelné rozměry. Udělala se nová koza, dřevník se naplnil k prasknutí, stěny srubu se obložily dřevem, ještě se uklidilo prostranství a mohlo se opět zasednout k poradnímu ohni. Protože se nedostavil Čochtan (z důvodů nám neznámých), šerif převzal jeho povinnosti a jednak vybral příspěvky do osadní kasy a vyrovnal účty a jednak předal objednané a zaplacené nové domovenky. Potom již opět následovala veselá zábava. Zpestřením byla návštěva muzikální dvojice s níž se Lea předvádí své umění na pódiu. Zpívání a povídání pokračovalo až do pozdních nočních hodin.
Ráno už následoval jenom úklid a odjezd domů.
Na tradiční podzimní potlach spojený s přípravou dřeva jsme se začali sjíždět už v pátek. Nejprve dorazil Luboš s Vojtou, potom Sokol s Barborou, Tuleň, Hanz, Prcek s Tomášem, Erik s Veronikou, Iva, Lea se Zdeňkem, Knedlík, Kamil. Počáteční ceremonie se odehrály obvyklým způsobem a potom již následovalo muzicírování a tlachání u ohně provázené obvyklým občerstvením. Děti se odebraly ku spánku za doprovodu Lubošovy pohádky a dospělí pokračovali ve veselém posezení. Druhý den se začali sjíždět ostatní – Mlaďas s Kubou, hosté – Slepec s Fančou a synátorem, později i Olda. Prcek nastartoval pilu a vrhl se do lesního porostu. Dřevo se vršilo a nakonec jsme ho museli zastavit, jinak by vytvořil novou mýtinu. Dřevo bylo silnými pažemi dopraveno ke srubu a následně naporcováno na použitelné rozměry. Udělala se nová koza, dřevník se naplnil k prasknutí, stěny srubu se obložily dřevem, ještě se uklidilo prostranství a mohlo se opět zasednout k poradnímu ohni. Protože se nedostavil Čochtan (z důvodů nám neznámých), šerif převzal jeho povinnosti a jednak vybral příspěvky do osadní kasy a vyrovnal účty a jednak předal objednané a zaplacené nové domovenky. Potom již opět následovala veselá zábava. Zpestřením byla návštěva muzikální dvojice s níž se Lea předvádí své umění na pódiu. Zpívání a povídání pokračovalo až do pozdních nočních hodin.
Ráno už následoval jenom úklid a odjezd domů.
28. VÁNOČNÍ POTLACH
Tradiční, v pořadí již 28. Vánoční potlach byl tentokrát stanoven na 17. prosince. V pátek dorazil do Častolovic Luboš s Vojtou, na dráze si je vyzvedl Sokol a dopravil je i spolu s nákladem potravin na srub. Ačkoliv šel Sokol v sobotu do práce podlehl Lubošovým svodům a přespal na srubu. Druhý den se Luboš s Vojtou dali do práce – nanosili chvojí, připravili vánoční stromeček a po příchodu Jeffa připravili oheň, louč a obalili kapry. Potom dorazil Tuleň s Honzou a Pavlem a s klobásami. Nastala příprava večeře. Potom ještě dorazil Sokol s Ondrou, Indián, Mlaďas s Kubou. Slavnostní oheň zapálil tentokrát sám šerif osady. Po „Vlajce“ jsme vzpomněli na kamarády, kteří jsou již na svém věčném vandru a potom již večer pokračoval veselým vyprávěním a písněmi dlouho do noci. Během Večera se na chvilku zastavil i Čochtan s Olinkou, aby strávili sváteční chvilku mezi kamarády.
Ranní probuzení do mrazivého jitra bylo příjemné, takže jenom úklid, domluva jak na silvestra a odjezd domů.
Tradiční, v pořadí již 28. Vánoční potlach byl tentokrát stanoven na 17. prosince. V pátek dorazil do Častolovic Luboš s Vojtou, na dráze si je vyzvedl Sokol a dopravil je i spolu s nákladem potravin na srub. Ačkoliv šel Sokol v sobotu do práce podlehl Lubošovým svodům a přespal na srubu. Druhý den se Luboš s Vojtou dali do práce – nanosili chvojí, připravili vánoční stromeček a po příchodu Jeffa připravili oheň, louč a obalili kapry. Potom dorazil Tuleň s Honzou a Pavlem a s klobásami. Nastala příprava večeře. Potom ještě dorazil Sokol s Ondrou, Indián, Mlaďas s Kubou. Slavnostní oheň zapálil tentokrát sám šerif osady. Po „Vlajce“ jsme vzpomněli na kamarády, kteří jsou již na svém věčném vandru a potom již večer pokračoval veselým vyprávěním a písněmi dlouho do noci. Během Večera se na chvilku zastavil i Čochtan s Olinkou, aby strávili sváteční chvilku mezi kamarády.
Ranní probuzení do mrazivého jitra bylo příjemné, takže jenom úklid, domluva jak na silvestra a odjezd domů.
SILVESTROVSKÝ DÝCHÁNEK
Silvestrovský dýchánek na srubu ku oslavě přelomu roku započal Luboš už v pátek 30. prosince, když ho jeho choť vyzvala k předčasnému odjezdu, nebo-li ho dle jeho slov „vyhnala jako Marušku do lesa na jahody“ (nic ve zlém!). Noc strávená intenzivním topením, dopoledne oprava zámku a příprava krmě na večer. Posléze se sjeli Sokol s Barborou a nezbytným psem Maxem, bloudící Tuleň s Janou a další žamberečtí kamarádi (Sláva s Janou, Vlastík, Věra, Kuba a Ilona). Plno dobré muziky, jídla a dobrého moku. O půlnoci nezbytný novoroční oheň s nostalgickou vzpomínkou na Pedra. Druhý den ráno dýchánek pokračoval muzikou a povídáním, zpestřeno Lubošovou novoroční koupelí v Orlici. Dohodl se lednový vandr a potom už jenom úklid a postupný odjezd domů.
Ať je tento nový rok lepší než-li ten předchozí, neboť bude ve znamení příprav velikého výročního potlachu.
Silvestrovský dýchánek na srubu ku oslavě přelomu roku započal Luboš už v pátek 30. prosince, když ho jeho choť vyzvala k předčasnému odjezdu, nebo-li ho dle jeho slov „vyhnala jako Marušku do lesa na jahody“ (nic ve zlém!). Noc strávená intenzivním topením, dopoledne oprava zámku a příprava krmě na večer. Posléze se sjeli Sokol s Barborou a nezbytným psem Maxem, bloudící Tuleň s Janou a další žamberečtí kamarádi (Sláva s Janou, Vlastík, Věra, Kuba a Ilona). Plno dobré muziky, jídla a dobrého moku. O půlnoci nezbytný novoroční oheň s nostalgickou vzpomínkou na Pedra. Druhý den ráno dýchánek pokračoval muzikou a povídáním, zpestřeno Lubošovou novoroční koupelí v Orlici. Dohodl se lednový vandr a potom už jenom úklid a postupný odjezd domů.
Ať je tento nový rok lepší než-li ten předchozí, neboť bude ve znamení příprav velikého výročního potlachu.
Rok 2006
ZIMNÍ VANDR 27. – 29. LEDNA 2006
Letošní zimní vandr poznamenalo hned několik událostí. Slunečné počasí, dlouhotrvající mrazy v rozmezí -10 až -20 stupňů a nadprůměrná sněhová nadílka slibovaly ideální podmínky. Jelo nás velmi málo a jisté rozčarování přinesly i Sokolovy telefonáty o tom, že je moc sněhu, že by se mohl nachladit, že by bylo lépe jet na srub a podobně. Nakonec se Luboš s Tuleněm dohodli, že šerif osady nějak podezřele „vyměkl“, ale že na původní dohodě nic měnit nebudou. A tak se v pátek zpodvečera v Turnově setkali. S ohledem na blížící se noc přespali ve Vesci. Probudili se do nádherného slunečného a mrazivého rána. V Turnově dobrali Pavla a přesunuli se do Nové Vsi u Branžeže. Po chvíli přemítání naložili bágly na záda a vyrazili.
Kanadské bodování zahájil Tuleň, který stylem sobě vlastním položil své tělo na zem na čisté rovině. Modrá obloha, oslepující sluníčko, mráz štípající do tváří, křupající sníh – to vše kamarády provázelo po celý den. Zajímavou etapou byl krkolomný sestup roklí kolem „Kobylí hlavy“, kde o komické situace nebyla nouze, včetně akrobatických vystoupení při balancování po zledovatělých úzkých skalních římsách. Sestup se odehrál bohudík bez zranění. Pro změnu následoval bravurní výstup po zledovatělých žebřících na Stará Hrada. To již byla těla unavena, takže si kamarádi dopřáli oddychu v hospůdce na „Krásné vyhlídce“. Po posilnění následoval již sestup k "Drábským světničkám" a poté do vesničky Dneboh, kde je uvítala útulná hospůdka. Příjemně rozsezeni odmítli návrat do bivaku na počátku vesnice a rozhodli se pro další dvoukilometrový půlnoční pochod mrazivou nocí k Valečovu. Noční bivak byl bez problémů, přesto ranní snídaně přišla velmi vhod. Prověřila Tuleňův nefunkční plynový vařič a využila tepla z Lubošova benziňáku, které bohatě stačilo pro všechny. Po řádném posilnění byl snadno překonán zbytek cesty na Branžež a poté do Nové Vsi k autu. Ku podivu bez problémů nastartovalo a kamarádi mohli odjet domů.
Byl to skvělý a parádní vandr! Fotky vypovídají o tom, že málokdy vyjde takhle perfektní zimní počasí.
Letošní zimní vandr poznamenalo hned několik událostí. Slunečné počasí, dlouhotrvající mrazy v rozmezí -10 až -20 stupňů a nadprůměrná sněhová nadílka slibovaly ideální podmínky. Jelo nás velmi málo a jisté rozčarování přinesly i Sokolovy telefonáty o tom, že je moc sněhu, že by se mohl nachladit, že by bylo lépe jet na srub a podobně. Nakonec se Luboš s Tuleněm dohodli, že šerif osady nějak podezřele „vyměkl“, ale že na původní dohodě nic měnit nebudou. A tak se v pátek zpodvečera v Turnově setkali. S ohledem na blížící se noc přespali ve Vesci. Probudili se do nádherného slunečného a mrazivého rána. V Turnově dobrali Pavla a přesunuli se do Nové Vsi u Branžeže. Po chvíli přemítání naložili bágly na záda a vyrazili.
Kanadské bodování zahájil Tuleň, který stylem sobě vlastním položil své tělo na zem na čisté rovině. Modrá obloha, oslepující sluníčko, mráz štípající do tváří, křupající sníh – to vše kamarády provázelo po celý den. Zajímavou etapou byl krkolomný sestup roklí kolem „Kobylí hlavy“, kde o komické situace nebyla nouze, včetně akrobatických vystoupení při balancování po zledovatělých úzkých skalních římsách. Sestup se odehrál bohudík bez zranění. Pro změnu následoval bravurní výstup po zledovatělých žebřících na Stará Hrada. To již byla těla unavena, takže si kamarádi dopřáli oddychu v hospůdce na „Krásné vyhlídce“. Po posilnění následoval již sestup k "Drábským světničkám" a poté do vesničky Dneboh, kde je uvítala útulná hospůdka. Příjemně rozsezeni odmítli návrat do bivaku na počátku vesnice a rozhodli se pro další dvoukilometrový půlnoční pochod mrazivou nocí k Valečovu. Noční bivak byl bez problémů, přesto ranní snídaně přišla velmi vhod. Prověřila Tuleňův nefunkční plynový vařič a využila tepla z Lubošova benziňáku, které bohatě stačilo pro všechny. Po řádném posilnění byl snadno překonán zbytek cesty na Branžež a poté do Nové Vsi k autu. Ku podivu bez problémů nastartovalo a kamarádi mohli odjet domů.
Byl to skvělý a parádní vandr! Fotky vypovídají o tom, že málokdy vyjde takhle perfektní zimní počasí.
VELIKONOČNÍ VANDR (14. - 16. duben 2006)
Vandr v průběhu velikonočních svátků byl naplánován již na zimním vandru na přelomu ledna a února. Původní Tuleňův návrh oblasti Krušných hor byl několikrát rozmýšlen, až nakonec s přihlédnutím k nestálosti počasí, přičemž svou roli sehrála i ekonomicko-finanční situace byl rozhodnuto o oblasti Podkrkonoší – Novopacko. Z předem pozvaných kamarádů se v Bílé Třemešné v pátek večer setkali pouze Luboš, Tuleň a Pavel. Setkání v místní hospůdce bylo korunováno příchodem jakéhosi „šramlu v lidovém stylu“ a pod dojmem tklivých písní prezentovaných samojediným místním domorodcem za doprovodu hudebního kombajnu jsme se rozhodli vyklidit prostor. Přešli jsme do Dolní Brusnice, kde nás uvítala útulná hospůdka, kde jsme popili, pohráli a pozpívali, podiskutovali s domorodci a následně vyklidili pole, protože komunikace se silně podnapilým místním usedlíkem hrozila vyvrcholit střetem ústním i fyzickým. Po noci strávené pod starými stromy pod kopcem Zvičinou jsme se zásluhou pracujícího datla probudili do krásného čerstvého rána. Po lehké snídani jsme vyrazili na Zvičinu, kde jsme u lázeňského domu dali občerstvující kávu a poté pokračovali směrem vzhůru. Po cestě malé zastavení u dřevařů a u „Dračí studánky“ a potom jen supot vzhůru. Na Zvičině malé občerstvení v podobě chutné česnečky a zase cesta směrem přes „Bystrý mlýn“ na hrad Pecku. Po krátkém oddychu jsme sešli na náměstí, kde jsme se občerstvili flákem uzeného a limčou a potom pokračovali dále k Novopackým vodopádům. Ty nás uchvátily svým zjevem, který nikdo z nás neočekával. S ohledem na chráněnu oblast jsme odešli ještě asi kilometr, kde jsme v lese u potůčku nalezli nádherné místo k kempování. Celý den nás provázelo sluníčko, modrá obloha a svěží studený větřík. Večerní posezení při kytaře, vzájemné sdělování dojmů a plánování dalších akcí. Příjemně unaveni jsme zalezli do spacáků a usnuli posilujícím spánkem, z něhož nás nad ránem probudil již obligátní datel, houkání sovy a nemilý deštík z olověné oblohy, která nevěstila nic dobrého a slibovala dlouhodobou vytrvalost deště. Po krátké poradě jsme se v dešti vydali směrem přes Štikov a Novou Paku do Staré Paky, kde jsme svou mokrou pouť ukončili. Tuleň s Pavlem se vrátili vlakem pro auto do Bílé Třemešné, já pokračoval vlakem do Trutnova.
Byl to velmi příjemný vandr po kraji, který jsme doposud neznali a který nás překvapil svými krásami. Škoda, že nás nebylo více. To je ale bohužel stesk, který se ozývá stále častěji. Příští setkání bude v závěru dubna na srubu na pravidelném jarním „čarodějnickém“ potlachu.
Vandr v průběhu velikonočních svátků byl naplánován již na zimním vandru na přelomu ledna a února. Původní Tuleňův návrh oblasti Krušných hor byl několikrát rozmýšlen, až nakonec s přihlédnutím k nestálosti počasí, přičemž svou roli sehrála i ekonomicko-finanční situace byl rozhodnuto o oblasti Podkrkonoší – Novopacko. Z předem pozvaných kamarádů se v Bílé Třemešné v pátek večer setkali pouze Luboš, Tuleň a Pavel. Setkání v místní hospůdce bylo korunováno příchodem jakéhosi „šramlu v lidovém stylu“ a pod dojmem tklivých písní prezentovaných samojediným místním domorodcem za doprovodu hudebního kombajnu jsme se rozhodli vyklidit prostor. Přešli jsme do Dolní Brusnice, kde nás uvítala útulná hospůdka, kde jsme popili, pohráli a pozpívali, podiskutovali s domorodci a následně vyklidili pole, protože komunikace se silně podnapilým místním usedlíkem hrozila vyvrcholit střetem ústním i fyzickým. Po noci strávené pod starými stromy pod kopcem Zvičinou jsme se zásluhou pracujícího datla probudili do krásného čerstvého rána. Po lehké snídani jsme vyrazili na Zvičinu, kde jsme u lázeňského domu dali občerstvující kávu a poté pokračovali směrem vzhůru. Po cestě malé zastavení u dřevařů a u „Dračí studánky“ a potom jen supot vzhůru. Na Zvičině malé občerstvení v podobě chutné česnečky a zase cesta směrem přes „Bystrý mlýn“ na hrad Pecku. Po krátkém oddychu jsme sešli na náměstí, kde jsme se občerstvili flákem uzeného a limčou a potom pokračovali dále k Novopackým vodopádům. Ty nás uchvátily svým zjevem, který nikdo z nás neočekával. S ohledem na chráněnu oblast jsme odešli ještě asi kilometr, kde jsme v lese u potůčku nalezli nádherné místo k kempování. Celý den nás provázelo sluníčko, modrá obloha a svěží studený větřík. Večerní posezení při kytaře, vzájemné sdělování dojmů a plánování dalších akcí. Příjemně unaveni jsme zalezli do spacáků a usnuli posilujícím spánkem, z něhož nás nad ránem probudil již obligátní datel, houkání sovy a nemilý deštík z olověné oblohy, která nevěstila nic dobrého a slibovala dlouhodobou vytrvalost deště. Po krátké poradě jsme se v dešti vydali směrem přes Štikov a Novou Paku do Staré Paky, kde jsme svou mokrou pouť ukončili. Tuleň s Pavlem se vrátili vlakem pro auto do Bílé Třemešné, já pokračoval vlakem do Trutnova.
Byl to velmi příjemný vandr po kraji, který jsme doposud neznali a který nás překvapil svými krásami. Škoda, že nás nebylo více. To je ale bohužel stesk, který se ozývá stále častěji. Příští setkání bude v závěru dubna na srubu na pravidelném jarním „čarodějnickém“ potlachu.
TRADIČNÍ ČARODĚJNICKÝ POTLACH (29. – 30. duben 2006 )
Na tento pravidelný jarní potlach, který je spojen tradičně s pálením čarodějnic jsme se začali sjíždět už v pátek 28. dubna. Sokolovy obavy z podmáčené louky a tím značně ztížené dopravy proviantu a jiných důležitých pomůcek byly eliminovány naší tělesnou silou a elánem. Vždyť lze auta nechat u studánky a ten kousek cesty se věci přenesou. Příjemným zpestřením tohoto pravidelného potlachu bylo i rozhodnutí kamaráda Erika oslavit své „abrahámoviny“ v kruhu kamarádů na „Kurníku“. Já s Vojtou jsme dojeli do Čestic a pěšky se vydali přes louku, abychom zjistili její stav rozbahnění. A vskutku! Nutno přiznat, že obavy byly oprávněné a přes bahnitá luka by auta neprojela. Varoval jsem tedy telefonicky Tuleně a Erika, aby jeli ke studánce. Sokola jsem vynechal, protože věděl jak to vypadá. Krátce po našem příchodu na srub dorazil Sokol s tím, že na louce zapadl a zahrabal se do bahna. Vojta hlídal oheň a já se se Sokolem a Ondrou vydal k autu. Auto jsme šťastně vyprostili (část lučního bahna jsme přemístili na naše tváře a oděvy) a odvezli auto ke studánce a odnosili ke srubu rožeň, bečku s pivem a jiné důležité věci. Brzy poté dorazil Erik s Veronikou a o něco později Tuleň, oba s dalším proviantem. Večerní posezení, trošku povídání, slivovička, příjemná nálada. Tak lze charakterizovat tento první večer.
Ráno nás přivítalo olověnou oblohou z níž se snášel drobný déšť, který vše proměnil v bahnitou břečku. Natáhli jsme plachtu a brzy poté se začali sjíždět další kamarádi. Dorazil Jeff se svým fraucimorem (Kobrou, Terkou a Eliškou) – zapadl na louce, bylo nutno ho vyprostit – opět jsme byli jako bahnité koule. Potom dorazila Lea se Zdendou (dopravil ji ochotný Tuleň), dorazila Jana STK, Hanz, Mlaďas a Kamil s Ondrou a v pozdním odpoledni dorazila ještě Iva. Sokol nastartoval pilu a z lesa byla v mezičase kdy náhodou nepršelo přivlečena přiměřená dávka dřeva, jež byla neodkladně naporcována a připravena k použití. Připravil se rožeň a začalo grilování krůty. Den plynul při veselém skotačení dětí, povídání a pění písní. Protože technický a informační pokrok dorazil i do našeho tichého kouta, přinesl Tuleň počítač, abychom si mohli prohlédnout fotografie, které byly v minulých letech pořízeny digitálními přístroji. Zlatým hřebem večera bylo povýšení Tuleně na šerifova šaška. Nutno přiznat, že Tuleň nervově vydržel a funkci okázale přijal. Děti si spálily svou čarodějnici, ženy a dívky obdržely ku příležitosti jejich společného svátku symbolická košťátka.
Ráno započalo příjemnou zprávou - Mlaďas z nerozumu zaparkoval předchozí den na louce a nyní při pokusu o otočení beznadějně zapadl. Opět se opakoval shodný scénář předchozích dní – auto jsme vyprostili za cenu bahnité krusty, která pokryla naše oděvy včetně tváří. S ohledem na počasí, kdy se z oblohy stále snášel déšť a Orlice již dosahovala okraje břehu nemělo cenu dále setrvávat. A to i přes to, že před námi byl ještě jeden volný den. Provedli jsme tedy nezbytné úkony – odnosení věcí a jejich naložení do aut, nezbytný úklid, mytí nádobí a zabezpečení srubu a postupně jsme se rozjeli domů.
Na tento pravidelný jarní potlach, který je spojen tradičně s pálením čarodějnic jsme se začali sjíždět už v pátek 28. dubna. Sokolovy obavy z podmáčené louky a tím značně ztížené dopravy proviantu a jiných důležitých pomůcek byly eliminovány naší tělesnou silou a elánem. Vždyť lze auta nechat u studánky a ten kousek cesty se věci přenesou. Příjemným zpestřením tohoto pravidelného potlachu bylo i rozhodnutí kamaráda Erika oslavit své „abrahámoviny“ v kruhu kamarádů na „Kurníku“. Já s Vojtou jsme dojeli do Čestic a pěšky se vydali přes louku, abychom zjistili její stav rozbahnění. A vskutku! Nutno přiznat, že obavy byly oprávněné a přes bahnitá luka by auta neprojela. Varoval jsem tedy telefonicky Tuleně a Erika, aby jeli ke studánce. Sokola jsem vynechal, protože věděl jak to vypadá. Krátce po našem příchodu na srub dorazil Sokol s tím, že na louce zapadl a zahrabal se do bahna. Vojta hlídal oheň a já se se Sokolem a Ondrou vydal k autu. Auto jsme šťastně vyprostili (část lučního bahna jsme přemístili na naše tváře a oděvy) a odvezli auto ke studánce a odnosili ke srubu rožeň, bečku s pivem a jiné důležité věci. Brzy poté dorazil Erik s Veronikou a o něco později Tuleň, oba s dalším proviantem. Večerní posezení, trošku povídání, slivovička, příjemná nálada. Tak lze charakterizovat tento první večer.
Ráno nás přivítalo olověnou oblohou z níž se snášel drobný déšť, který vše proměnil v bahnitou břečku. Natáhli jsme plachtu a brzy poté se začali sjíždět další kamarádi. Dorazil Jeff se svým fraucimorem (Kobrou, Terkou a Eliškou) – zapadl na louce, bylo nutno ho vyprostit – opět jsme byli jako bahnité koule. Potom dorazila Lea se Zdendou (dopravil ji ochotný Tuleň), dorazila Jana STK, Hanz, Mlaďas a Kamil s Ondrou a v pozdním odpoledni dorazila ještě Iva. Sokol nastartoval pilu a z lesa byla v mezičase kdy náhodou nepršelo přivlečena přiměřená dávka dřeva, jež byla neodkladně naporcována a připravena k použití. Připravil se rožeň a začalo grilování krůty. Den plynul při veselém skotačení dětí, povídání a pění písní. Protože technický a informační pokrok dorazil i do našeho tichého kouta, přinesl Tuleň počítač, abychom si mohli prohlédnout fotografie, které byly v minulých letech pořízeny digitálními přístroji. Zlatým hřebem večera bylo povýšení Tuleně na šerifova šaška. Nutno přiznat, že Tuleň nervově vydržel a funkci okázale přijal. Děti si spálily svou čarodějnici, ženy a dívky obdržely ku příležitosti jejich společného svátku symbolická košťátka.
Ráno započalo příjemnou zprávou - Mlaďas z nerozumu zaparkoval předchozí den na louce a nyní při pokusu o otočení beznadějně zapadl. Opět se opakoval shodný scénář předchozích dní – auto jsme vyprostili za cenu bahnité krusty, která pokryla naše oděvy včetně tváří. S ohledem na počasí, kdy se z oblohy stále snášel déšť a Orlice již dosahovala okraje břehu nemělo cenu dále setrvávat. A to i přes to, že před námi byl ještě jeden volný den. Provedli jsme tedy nezbytné úkony – odnosení věcí a jejich naložení do aut, nezbytný úklid, mytí nádobí a zabezpečení srubu a postupně jsme se rozjeli domů.
LETNÍ VANDR MĚLNICKEM
Letní sluníčko a vůně zrajícího obilí vylákala Sokola, Hanze a Tuleně na letní vandr. Pavel léčil poraněné koleno a Luboš s Vojtou odjeli trávit dovolenou na Jižní Slovensko. V pátek 23.června se tedy kamarádi sjeli ve Mšeně na náměstí, auta řádně zajištěná ponechali svému osudu na místním náměstíčku a po svlažení vprahlých hrdel v místním restaurantu odpochodovali po 19 hodině směrem na zámek Housku. Asi po 3 km cesty přespali v senných kupkách (... to kdyby přišel k ránu déšť ...). Jejich spánek spravedlivých byl však rušen nad ránem jakýmisi opilci z blízké chatové osady. Ráno snídaně a kolem 8 hodiny ranní pokračovali v pochodu. Náhle byli z rozjímání nad rozjásanou krajinou vyrušeni zvoněním mobilu a vyslechli obvinění, že zaparkováním aut na náměstí znemožnili postavení podia a tím narušili průběh oslav 140ti let založení města Mšeno. Po několika vysvětlujících telefonátech se našim kamarádům podařilo zklidnit představitele města a organizátory, ovšem obavy o jejich dopravní prostředky narušily pohodu vandru. Ze zámku Houska pokračovali odpoledne směrem na hrad Kokořín. Po pořádné denní pochodové porci (cca 22 km) se občerstvili v místní hospůdce a v přilehlém lesíku přenocovali. Ráno pokračovali na vodní nádrž Harasovka, kam dorazili kolem 14 hodiny. Zbylý čas využili k občerstvující koupeli a v pozdním odpoledni se vlakem vrátili do Mšena. Jaká byla jejich radost ze zjištění po návratu, že auta nedoznala žádné újmy.
Letní sluníčko a vůně zrajícího obilí vylákala Sokola, Hanze a Tuleně na letní vandr. Pavel léčil poraněné koleno a Luboš s Vojtou odjeli trávit dovolenou na Jižní Slovensko. V pátek 23.června se tedy kamarádi sjeli ve Mšeně na náměstí, auta řádně zajištěná ponechali svému osudu na místním náměstíčku a po svlažení vprahlých hrdel v místním restaurantu odpochodovali po 19 hodině směrem na zámek Housku. Asi po 3 km cesty přespali v senných kupkách (... to kdyby přišel k ránu déšť ...). Jejich spánek spravedlivých byl však rušen nad ránem jakýmisi opilci z blízké chatové osady. Ráno snídaně a kolem 8 hodiny ranní pokračovali v pochodu. Náhle byli z rozjímání nad rozjásanou krajinou vyrušeni zvoněním mobilu a vyslechli obvinění, že zaparkováním aut na náměstí znemožnili postavení podia a tím narušili průběh oslav 140ti let založení města Mšeno. Po několika vysvětlujících telefonátech se našim kamarádům podařilo zklidnit představitele města a organizátory, ovšem obavy o jejich dopravní prostředky narušily pohodu vandru. Ze zámku Houska pokračovali odpoledne směrem na hrad Kokořín. Po pořádné denní pochodové porci (cca 22 km) se občerstvili v místní hospůdce a v přilehlém lesíku přenocovali. Ráno pokračovali na vodní nádrž Harasovka, kam dorazili kolem 14 hodiny. Zbylý čas využili k občerstvující koupeli a v pozdním odpoledni se vlakem vrátili do Mšena. Jaká byla jejich radost ze zjištění po návratu, že auta nedoznala žádné újmy.
LETNÍ DÝCHÁNEK NA SRUBU
Jako vždy v létě se osadníci občas scházejí na srubu a tráví tam zasloužený odpočinek. Tuleň navrhl termín 21.července večer na srubu. A protože úmorná letní vedra zničila kdekoho, vidina stinného srubu u tekoucí Orlice byla příliš silným lákadlem, kterému se nedalo odolat. V pátek se tedy na srubu setkali Luboš, který ve své pýše dorazil na kole, Tuleň s Hanzem a naše dlouholetá kamarádka Míša s Liborem (ti se ostatně jen zastavili na okamžik a pokračovali dále do Rokytnice v O.H. za dětmi). Večer poseděli kamarádi ve Zdelově v hospůdce, poklábosili a doplnili tekutiny. V sobotu Tuleň odjel na oslavu narozenin s tím, že se odpoledne vrátí a Hanz spěchal do práce. Odpoledne dorazila Barbora se zadlahovanou nohou a s ní žamberečtí kamarádi - Vlastík, Sláva s Janou a později i Věra s Jardou. Sokol potil krev na stavbě u dcery Martiny a večer toho měl tak akorát. Dorazil i rodiči na srub, kde byla zábava v plném proudu. Únava vykonala své, nálada se vytratila a nastoupil posilující spánek. Luboš s hrstkou statečných za vydatné "švestkové podpory" vydrželi do hluboké noci.
Ráno byla provedena "humorná organizace používání osadního sociálního zařízení". Po dávce ranního špičkování, vyprávění a konečné likvidaci zásob usedl Luboš na kolo a odjel, zatímco ostatní sbalili a odebrali se rovněž domů. Byla to prímová oddychová akce.
Jako vždy v létě se osadníci občas scházejí na srubu a tráví tam zasloužený odpočinek. Tuleň navrhl termín 21.července večer na srubu. A protože úmorná letní vedra zničila kdekoho, vidina stinného srubu u tekoucí Orlice byla příliš silným lákadlem, kterému se nedalo odolat. V pátek se tedy na srubu setkali Luboš, který ve své pýše dorazil na kole, Tuleň s Hanzem a naše dlouholetá kamarádka Míša s Liborem (ti se ostatně jen zastavili na okamžik a pokračovali dále do Rokytnice v O.H. za dětmi). Večer poseděli kamarádi ve Zdelově v hospůdce, poklábosili a doplnili tekutiny. V sobotu Tuleň odjel na oslavu narozenin s tím, že se odpoledne vrátí a Hanz spěchal do práce. Odpoledne dorazila Barbora se zadlahovanou nohou a s ní žamberečtí kamarádi - Vlastík, Sláva s Janou a později i Věra s Jardou. Sokol potil krev na stavbě u dcery Martiny a večer toho měl tak akorát. Dorazil i rodiči na srub, kde byla zábava v plném proudu. Únava vykonala své, nálada se vytratila a nastoupil posilující spánek. Luboš s hrstkou statečných za vydatné "švestkové podpory" vydrželi do hluboké noci.
Ráno byla provedena "humorná organizace používání osadního sociálního zařízení". Po dávce ranního špičkování, vyprávění a konečné likvidaci zásob usedl Luboš na kolo a odjel, zatímco ostatní sbalili a odebrali se rovněž domů. Byla to prímová oddychová akce.
Takových oddychových dýchánků bylo během léta více, kdy osadníci trávili volný čas zvelebováním srubu a jeho okolí, koupáním, návštěvou pamětihodností či prostým povalováním a čerpáním sil do další tvůrčí činnosti (Tuleni, Hašek, Luboš s Vojtou, Hanz a další).
PODZIMNÍ VANDR
Rozhodnutí o místě podzimního vandru iniciovalo Slepcovo pozvání na výroční potlach jejich osady. Na potlach jseme tedy dne 15. září vyrazili - Sokol, já Tuleň, Lea a Indián. Nadšeni jsem prožili úžasný potlach, získali poznatky a inspiraci pro uspořádání velkého osadního potlachu a plni dojmů a zážitků jsme vyrazili na putování vyškovskem. Příjemné podzimní babí léto nás provázelo po celém vandru. Jen škoda, že s námi nevyrazilo více kamarádů.
(zapsal Tuleň)
Rozhodnutí o místě podzimního vandru iniciovalo Slepcovo pozvání na výroční potlach jejich osady. Na potlach jseme tedy dne 15. září vyrazili - Sokol, já Tuleň, Lea a Indián. Nadšeni jsem prožili úžasný potlach, získali poznatky a inspiraci pro uspořádání velkého osadního potlachu a plni dojmů a zážitků jsme vyrazili na putování vyškovskem. Příjemné podzimní babí léto nás provázelo po celém vandru. Jen škoda, že s námi nevyrazilo více kamarádů.
(zapsal Tuleň)
PODZIMNÍ POTLACH
Rozhodnutí o uspořádání pravidelného podzimního potlachu padlo tentokrát již na podzimním vandru a to na poslední zářijový víkend. V plánu bylo připravit něco dřeva na zimní období a udělat některé nutné opravy. Kamarádi byli pouze upozorněni telefonem. Luboš s Vojtou dorazili nedočkavě už ve čtvrtek zpodvečera. Tuleň, Jana STK, Sokol s Barborou a nezbytným psem Maxem a Erik o den později - v páteční podvečer. Příjemné posezení při smíchu a muzice nemělo chybu. Ráno Sokol odjel konat své pracovní povinnost s tím, že odpoledně dorazí. Z obdobného důvodu odjel i Erik. Tuleň s Lubošem a Vojtou se zatím vrhli na tahání dřeva, zatímco STK připravovala chutnou krmi. Odpoledne se vrátil Sokol a dorazila i Lea se Zdendou a Hanz. Zatímco se mládež oddávala hrátkám, Sokol nastartoval pilu, složil 2 stromy a ty byly postupně přemístěny ke srubu. Zde byly postupně porcovány na použitelné špalíky. Došlo však PHM a skončila práce. Nebylo kdo by dojel - nebylo kdo by "nepožil". Lea byla večer manželem odvezena domů neb byla v pracovní neschopnosti. Vrhli jsme se tedy do bouřlivé diskuse, jejímž cílem byla příprava velikého osadního potlachu ku oslavě 30ti let trvání osady. Sepsaly se náměty, úkoly a přibližný program potlachu a pokračovala opět volná zábava, hraní, zpívání a vyprávění. Příjemným zpestřením byl nenadálý návrat Ley, která nervově nevydržela to, že jsme u srubu a ona doma.
Ráno jsme dojeli pro benzín a pila se zase činila, aby z kmenů vytvořila štípatelné špalky. Rovněž byly vytvořeny malé přenosné lavice a po poledni jsme se rozjeli domů.
Rozhodnutí o uspořádání pravidelného podzimního potlachu padlo tentokrát již na podzimním vandru a to na poslední zářijový víkend. V plánu bylo připravit něco dřeva na zimní období a udělat některé nutné opravy. Kamarádi byli pouze upozorněni telefonem. Luboš s Vojtou dorazili nedočkavě už ve čtvrtek zpodvečera. Tuleň, Jana STK, Sokol s Barborou a nezbytným psem Maxem a Erik o den později - v páteční podvečer. Příjemné posezení při smíchu a muzice nemělo chybu. Ráno Sokol odjel konat své pracovní povinnost s tím, že odpoledně dorazí. Z obdobného důvodu odjel i Erik. Tuleň s Lubošem a Vojtou se zatím vrhli na tahání dřeva, zatímco STK připravovala chutnou krmi. Odpoledne se vrátil Sokol a dorazila i Lea se Zdendou a Hanz. Zatímco se mládež oddávala hrátkám, Sokol nastartoval pilu, složil 2 stromy a ty byly postupně přemístěny ke srubu. Zde byly postupně porcovány na použitelné špalíky. Došlo však PHM a skončila práce. Nebylo kdo by dojel - nebylo kdo by "nepožil". Lea byla večer manželem odvezena domů neb byla v pracovní neschopnosti. Vrhli jsme se tedy do bouřlivé diskuse, jejímž cílem byla příprava velikého osadního potlachu ku oslavě 30ti let trvání osady. Sepsaly se náměty, úkoly a přibližný program potlachu a pokračovala opět volná zábava, hraní, zpívání a vyprávění. Příjemným zpestřením byl nenadálý návrat Ley, která nervově nevydržela to, že jsme u srubu a ona doma.
Ráno jsme dojeli pro benzín a pila se zase činila, aby z kmenů vytvořila štípatelné špalky. Rovněž byly vytvořeny malé přenosné lavice a po poledni jsme se rozjeli domů.
2. PODZIMNÍ POTLACH
Přetrvávající pěkné podzimní dny nás opět vylákaly na srub. Kromě toho to byla i zpráva o Čochtanově "dočasném působení v klíčovém průmyslu" za autonehodu. Původní nápad na 17.11. byl změněn a potlach byl přesunut o týden později, kdy nic tomuto setkání nebránilo. Prakticky na poslední chvíli "vypadl" z Barbory nápad, abychom se setkali v Žamberku. Slovo dalo slovo a tak se v Žamberku setkali Luboš, Lea,Tuleň, Sokol a Barbora. Večerní návštěva na "Jatkách", kdy Lea představila novou kytaru, neměla chybu. Ráno odjel Sokol plnit opět pracovní povinnosti, ostatní zatím diskutovali. Byl napsán společný dopis Čochtanovi, probraly se úkoly k velkému potlachu a odpoledne jsme vyrazili ke srubu. Tady jsme rozštípali zbytky dřeva od minule, Tuleň odvezl Leu (měla večer vystoupení), dovezl Hanze a večer pokračoval ve veselém duchu až do útěku Maxe do Častolovic. Sokolova cesta tam a zpět byla korunována špatnou náladou a tak jsme po půlnoci šli spát. Dopoledne už jenom nezbytný úklid a rozjezd domů s výhledem na následující setkání na již 29. vánočním potlachu.
Přetrvávající pěkné podzimní dny nás opět vylákaly na srub. Kromě toho to byla i zpráva o Čochtanově "dočasném působení v klíčovém průmyslu" za autonehodu. Původní nápad na 17.11. byl změněn a potlach byl přesunut o týden později, kdy nic tomuto setkání nebránilo. Prakticky na poslední chvíli "vypadl" z Barbory nápad, abychom se setkali v Žamberku. Slovo dalo slovo a tak se v Žamberku setkali Luboš, Lea,Tuleň, Sokol a Barbora. Večerní návštěva na "Jatkách", kdy Lea představila novou kytaru, neměla chybu. Ráno odjel Sokol plnit opět pracovní povinnosti, ostatní zatím diskutovali. Byl napsán společný dopis Čochtanovi, probraly se úkoly k velkému potlachu a odpoledne jsme vyrazili ke srubu. Tady jsme rozštípali zbytky dřeva od minule, Tuleň odvezl Leu (měla večer vystoupení), dovezl Hanze a večer pokračoval ve veselém duchu až do útěku Maxe do Častolovic. Sokolova cesta tam a zpět byla korunována špatnou náladou a tak jsme po půlnoci šli spát. Dopoledne už jenom nezbytný úklid a rozjezd domů s výhledem na následující setkání na již 29. vánočním potlachu.
VÁNOČNÍ POTLACH
Letošní zima nás stále překvapuje. Již jenom tím, že ještě nestačil napadat sníh. Trvalé teplé počasí bylo sice maličko narušeno přízemními nočními mrazíky, ale to nevyloučilo skutečnost, že vánoční oheň bude letos "na blátě". První letos dorazil Velký Jeff v sobotu 16.12.2006 ještě před polednem a s utkvělou představou, že jako vždy na srubu někdo bude. Nebyl. Stepoval asi do půl třetí, kdy dorazil Prcek s Tomášem a Davidem, po nich Knedlík s Georgem a malým Vojtou, posléze Sokol - bez Barbory a bez Maxe a Indián. Tuleň, Luboš, Honza a Pavel dorazili v zápětí a všichni se vrhli do práce - oheň, stromeček, louče, kuchání kaprů a Luboš se vrhl do kuchyně. Opečení klobás a osmažení kaprů bylo dílem okamžiku. Dorazil ještě Mlaďas, Kamil a Erik. Sokol se vytasil s čochtanovým dopisem, který byl nahlas přečten. Jsme rádi, že Čochtana neopustil humor a pokud vše bude na dobré cestě, v srpnu bude zpátky. Poté vzplál již 29. vánoční oheň. Provázelo ho jako vždy veselé vyprávění, hraní a zpívání dlouho do noci. Ráno Indián uvařil tolik očekávanou rybí polévku - skvělou a veselé povídání pokračovalo, vše zpestřeno hledáním lubošova mobilu (nalezen u Kamila v báglu kam spadl z kredence). Potom už jenom úklid, příprava na Silvestra a na závěr již jen odjezd domů.
Letošní zima nás stále překvapuje. Již jenom tím, že ještě nestačil napadat sníh. Trvalé teplé počasí bylo sice maličko narušeno přízemními nočními mrazíky, ale to nevyloučilo skutečnost, že vánoční oheň bude letos "na blátě". První letos dorazil Velký Jeff v sobotu 16.12.2006 ještě před polednem a s utkvělou představou, že jako vždy na srubu někdo bude. Nebyl. Stepoval asi do půl třetí, kdy dorazil Prcek s Tomášem a Davidem, po nich Knedlík s Georgem a malým Vojtou, posléze Sokol - bez Barbory a bez Maxe a Indián. Tuleň, Luboš, Honza a Pavel dorazili v zápětí a všichni se vrhli do práce - oheň, stromeček, louče, kuchání kaprů a Luboš se vrhl do kuchyně. Opečení klobás a osmažení kaprů bylo dílem okamžiku. Dorazil ještě Mlaďas, Kamil a Erik. Sokol se vytasil s čochtanovým dopisem, který byl nahlas přečten. Jsme rádi, že Čochtana neopustil humor a pokud vše bude na dobré cestě, v srpnu bude zpátky. Poté vzplál již 29. vánoční oheň. Provázelo ho jako vždy veselé vyprávění, hraní a zpívání dlouho do noci. Ráno Indián uvařil tolik očekávanou rybí polévku - skvělou a veselé povídání pokračovalo, vše zpestřeno hledáním lubošova mobilu (nalezen u Kamila v báglu kam spadl z kredence). Potom už jenom úklid, příprava na Silvestra a na závěr již jen odjezd domů.
PŘELOM ROKU 2006 - 2007 (SILVESTR)
Původní plány na silvestrovskou noc na srubu doznaly velkých změn. Sokol s Barborou odjeli slavit se žambereckými přáteli do bowlingového prostředí, Jana STK díky změně zaměstnání trávila silvestrovskou pracovní směnu a Tuleň ji nechtěl opustit a tak se tuto noc odhodlal strávit pouze Luboš a Indián s rodinou (Jitkou, Mišákem a Háňou). Luboš dorazil jako vždy s předstihem již 30. vpodvečer a zateplil srub. Z dlouhé chvíle provedl drobné údržbové práce, nanosil dříví a připravil jídlo. Zbytek kamarádů dorazil na Silvestra odpoledne. Připravil se oheň a zábava započala. Zpívání a dobrá nálada nemělo konce. Půlnoční oheň vzplál, vzpomnělo se na všechny kamarády a posedělo se v dobré náladě až do pozdních nočních hodin. Ranní probuzení do bahna a deště vzalo chuť na další pobyt na srubu. Provedl se úklid a po poledni rozjezd domů. Ať nás Pajda dále ve zdraví provází po suchých cestách pod modrou oblohou.
Původní plány na silvestrovskou noc na srubu doznaly velkých změn. Sokol s Barborou odjeli slavit se žambereckými přáteli do bowlingového prostředí, Jana STK díky změně zaměstnání trávila silvestrovskou pracovní směnu a Tuleň ji nechtěl opustit a tak se tuto noc odhodlal strávit pouze Luboš a Indián s rodinou (Jitkou, Mišákem a Háňou). Luboš dorazil jako vždy s předstihem již 30. vpodvečer a zateplil srub. Z dlouhé chvíle provedl drobné údržbové práce, nanosil dříví a připravil jídlo. Zbytek kamarádů dorazil na Silvestra odpoledne. Připravil se oheň a zábava započala. Zpívání a dobrá nálada nemělo konce. Půlnoční oheň vzplál, vzpomnělo se na všechny kamarády a posedělo se v dobré náladě až do pozdních nočních hodin. Ranní probuzení do bahna a deště vzalo chuť na další pobyt na srubu. Provedl se úklid a po poledni rozjezd domů. Ať nás Pajda dále ve zdraví provází po suchých cestách pod modrou oblohou.
Rok 2007
ZIMNÍ VANDR 2007
Jako každoročně byly lednové úvahy směrovány k zimnímu vandru. Letošní zima bez sněhu s teplotami vysoko nad bodem mrazu ubrala na tradiční romantice zimního trampování. Bylo rozhodnuto jet na vysokomýtsko do Toulovcových maštalí. O víkendu 27. a 28. ledna tedy vyrazili Sokol, Tuleň a s nimi ostravští kamarádi Grizzly, Oskar, Šerpa, Peťa a procourali tento krásný kraj plný pískovcových převisů a starých campů. V pátek se sešli v nově otevřené hospodě "U Toulovce", kde příjemně poseděli a následně i na verandě přespali. Následné dny procourali celé okolí, pokochali se krásami přírody, navštívili staré převisy, pod jedním z nich přespali a v neděli zase domů.
Jako každoročně byly lednové úvahy směrovány k zimnímu vandru. Letošní zima bez sněhu s teplotami vysoko nad bodem mrazu ubrala na tradiční romantice zimního trampování. Bylo rozhodnuto jet na vysokomýtsko do Toulovcových maštalí. O víkendu 27. a 28. ledna tedy vyrazili Sokol, Tuleň a s nimi ostravští kamarádi Grizzly, Oskar, Šerpa, Peťa a procourali tento krásný kraj plný pískovcových převisů a starých campů. V pátek se sešli v nově otevřené hospodě "U Toulovce", kde příjemně poseděli a následně i na verandě přespali. Následné dny procourali celé okolí, pokochali se krásami přírody, navštívili staré převisy, pod jedním z nich přespali a v neděli zase domů.
JARNÍ POTLACH NA SRUBU
Lubošův nápad sejít se na srubu byl briskně realizován, dohodnuta předběžná náplň (letmý úklid a dřevo) a tak se v páteční večer setkali na srubu Tuleň s Lubošem. Poseděli v hospůdce, potom na srubu a druhý den ráno vyrazili na krátkou procházku do Častolovic. Veselost vzbudila Tuleňova poznámka, že pěšky do Častolovic už nešel několik let. Po návratu je čekal na srubu již Sokol s nezbytným Maxem, po chvíli čekání dorazil i Hanz. Lesní polomy a vývraty byly již zmapovány a proto jenom zavrčela pila a nařezané klády byly na hřbetech kamarádů přemístěny ke srubu. K večeru dorazil ještě Jeff a Erik. Práce byla úspěšně dokončena a tak byl prostor pro veselé vyprávění, přičemž atmosféru doplnily kytary a housle. Zábava vydržela dlouho do noci. Ráno ještě povídání při kávě, obligátní úklid a potom již rozjezd domů s tím, že se setkáme na velikonočním vandru.
Lubošův nápad sejít se na srubu byl briskně realizován, dohodnuta předběžná náplň (letmý úklid a dřevo) a tak se v páteční večer setkali na srubu Tuleň s Lubošem. Poseděli v hospůdce, potom na srubu a druhý den ráno vyrazili na krátkou procházku do Častolovic. Veselost vzbudila Tuleňova poznámka, že pěšky do Častolovic už nešel několik let. Po návratu je čekal na srubu již Sokol s nezbytným Maxem, po chvíli čekání dorazil i Hanz. Lesní polomy a vývraty byly již zmapovány a proto jenom zavrčela pila a nařezané klády byly na hřbetech kamarádů přemístěny ke srubu. K večeru dorazil ještě Jeff a Erik. Práce byla úspěšně dokončena a tak byl prostor pro veselé vyprávění, přičemž atmosféru doplnily kytary a housle. Zábava vydržela dlouho do noci. Ráno ještě povídání při kávě, obligátní úklid a potom již rozjezd domů s tím, že se setkáme na velikonočním vandru.
ČARODĚJNICE 2007
Jako každý rok i letos byl uspořádán o posledním dubnovém víkendu tradiční potlach. Jenom letos měl jednostrannou náplň - přípravu dřeva na výroční potlach. A spojilo se příjemné s užitečným. Starý Akéla potřeboval probrat rodinný les u Olešnice a tak nabídl souše k odvozu. Páteční setkání na srubu (Sokol, Prcek s Tomášem a Luboš s Vojtou) bylo hektické a večerní posezení velmi halasné. Ráno dorazil Indián s Míšou, Jeff s rodinou byl na cestě a tak se zavčasu vyrazilo za prací. V lese již čekal Akéla s Mlaďasem a Hanzem. Neprodleně byly označeny stromy k poražení a potom se lesem nesl jenom řev motorových pil, praskot větví, dunění padajících stromů a funění nosičů. Kolem poledne byla vyhlášena pauza a zajelo se na oběd do Čestic. Po krátké "siestě" dorazil Všeťa s traktorem. Naporcované stromy byly naloženy na vlek a převezeny ke srubu, kde byly srovnány do úhledné hromady. Znavená a upocená těla osvěžila při koupeli voda v Orlici a během přípravy posilující krmě začalo popíjení a hudlání. To vše provázeno veselostí přítomných. Na své si přišly i děti při první jarní koupeli v řece. V pozdním odpoledni ještě dorazil Tuleň s Pavlem (navrátivším se z vojenské mise v Iráku) a Hradečtí přítelé (Kamil a Zoran s Evou). Příjemné posezení u planoucího ohně provázené muzikantskými výstupy a veselým vyprávěním nemělo konce. Ranní činnost byla jako obvykle - veselé historky a úklid. Byla vybrána obvyklá částka do osadní pokladny. Sokol s Tuleněm ještě zůstali s tím, že rozklínují mohutné špalky. Ostatní se postupně rozjeli domů.
Jako každý rok i letos byl uspořádán o posledním dubnovém víkendu tradiční potlach. Jenom letos měl jednostrannou náplň - přípravu dřeva na výroční potlach. A spojilo se příjemné s užitečným. Starý Akéla potřeboval probrat rodinný les u Olešnice a tak nabídl souše k odvozu. Páteční setkání na srubu (Sokol, Prcek s Tomášem a Luboš s Vojtou) bylo hektické a večerní posezení velmi halasné. Ráno dorazil Indián s Míšou, Jeff s rodinou byl na cestě a tak se zavčasu vyrazilo za prací. V lese již čekal Akéla s Mlaďasem a Hanzem. Neprodleně byly označeny stromy k poražení a potom se lesem nesl jenom řev motorových pil, praskot větví, dunění padajících stromů a funění nosičů. Kolem poledne byla vyhlášena pauza a zajelo se na oběd do Čestic. Po krátké "siestě" dorazil Všeťa s traktorem. Naporcované stromy byly naloženy na vlek a převezeny ke srubu, kde byly srovnány do úhledné hromady. Znavená a upocená těla osvěžila při koupeli voda v Orlici a během přípravy posilující krmě začalo popíjení a hudlání. To vše provázeno veselostí přítomných. Na své si přišly i děti při první jarní koupeli v řece. V pozdním odpoledni ještě dorazil Tuleň s Pavlem (navrátivším se z vojenské mise v Iráku) a Hradečtí přítelé (Kamil a Zoran s Evou). Příjemné posezení u planoucího ohně provázené muzikantskými výstupy a veselým vyprávěním nemělo konce. Ranní činnost byla jako obvykle - veselé historky a úklid. Byla vybrána obvyklá částka do osadní pokladny. Sokol s Tuleněm ještě zůstali s tím, že rozklínují mohutné špalky. Ostatní se postupně rozjeli domů.
LETNÍ ŽIVOT NA SRUBU
Jako každý rok i letos se kamarádi setkávali na srubu, trávili zde volné chvíle a především připravovali výroční potlach k 30. výročí existence osady.
Příprava na potlach byla víceméně prioritou po celý letošní rok, kdy se připravovala veškerá organizace potlachu, připravovaly se hry, zabezpečovaly se pomůcky, dřevo, placky, camrátka a v neposlední řadě i zvadla a hlavně finanční zabezpečení. Několik letních setkání posunulo přípravu potlachu kupředu, ačkoliv některé komplikace donutily měnit termín konání potlachu, který byl nakonec stanoven na 28. - 29. září 2007. Spolu s tím bylo nutno i pozměnit termín přípravného týdne v průběhu měsíce srpna, běhěm něhož bylo nutno udělat největší část přípravných prací. Proto byl tento pracovní týden takový jaký byl - mnozí osadníci jezdili po práci a v pilné práci trávili svá volná odpoledne, někteří trávili čas střídvě na srubu a v práci, ale nutno říci, že i přes tyto obtíže se práce udělalo mnoho. Vysmýčil se srub, zrekonstruoval se dřevníček, vybudovaly se pomocné "rajčáky", posekala se tráva, připravila se hranice a rozebraná byla uložena do dřevníčku, z nasbírané smůly se vyrobily louče (novou technologií dle Luboše a Sokola), připravil se vlajkový stožár, vyřešilo se sezení, zajednala se hospoda na páteční posezení, byla rozeslána se zvadla.
Všechny nás samozřejmě rozradostnila zpráva, že se Čochtan předčasně vrátil ze svého pobytu v "klíčovém průmyslu". Rádi jsme ho mezi sebe uvítali a vyposlechli jeho neveselé i veselé historky z jeho nuceného pobytu, kterými nám zpestřoval posezení u osadního ohně.
Součástí letních radovánek byla i oslava 40. narozenin kamarádky Kobry. Sešli jsme se tedy v sobotu 1. září v Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem na jejich "Salaši" v nádherném prostředí mezi lesy u zurčícího potůčku. Nemírnou veselostí, vzpomínáním, pěním písní, konzumací pochutin a nápojů - čili vůkol dobrou náladou jsme toto její životní výročí oslavili. Děti měly volné pole působnosti ku své zábavě a dospělí byli prakticky bez starostí. Byla to velmi příjemná akce.
A nyní již čas spěje mílovými kroky ku výročnímu potlachu.
Jako každý rok i letos se kamarádi setkávali na srubu, trávili zde volné chvíle a především připravovali výroční potlach k 30. výročí existence osady.
Příprava na potlach byla víceméně prioritou po celý letošní rok, kdy se připravovala veškerá organizace potlachu, připravovaly se hry, zabezpečovaly se pomůcky, dřevo, placky, camrátka a v neposlední řadě i zvadla a hlavně finanční zabezpečení. Několik letních setkání posunulo přípravu potlachu kupředu, ačkoliv některé komplikace donutily měnit termín konání potlachu, který byl nakonec stanoven na 28. - 29. září 2007. Spolu s tím bylo nutno i pozměnit termín přípravného týdne v průběhu měsíce srpna, běhěm něhož bylo nutno udělat největší část přípravných prací. Proto byl tento pracovní týden takový jaký byl - mnozí osadníci jezdili po práci a v pilné práci trávili svá volná odpoledne, někteří trávili čas střídvě na srubu a v práci, ale nutno říci, že i přes tyto obtíže se práce udělalo mnoho. Vysmýčil se srub, zrekonstruoval se dřevníček, vybudovaly se pomocné "rajčáky", posekala se tráva, připravila se hranice a rozebraná byla uložena do dřevníčku, z nasbírané smůly se vyrobily louče (novou technologií dle Luboše a Sokola), připravil se vlajkový stožár, vyřešilo se sezení, zajednala se hospoda na páteční posezení, byla rozeslána se zvadla.
Všechny nás samozřejmě rozradostnila zpráva, že se Čochtan předčasně vrátil ze svého pobytu v "klíčovém průmyslu". Rádi jsme ho mezi sebe uvítali a vyposlechli jeho neveselé i veselé historky z jeho nuceného pobytu, kterými nám zpestřoval posezení u osadního ohně.
Součástí letních radovánek byla i oslava 40. narozenin kamarádky Kobry. Sešli jsme se tedy v sobotu 1. září v Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem na jejich "Salaši" v nádherném prostředí mezi lesy u zurčícího potůčku. Nemírnou veselostí, vzpomínáním, pěním písní, konzumací pochutin a nápojů - čili vůkol dobrou náladou jsme toto její životní výročí oslavili. Děti měly volné pole působnosti ku své zábavě a dospělí byli prakticky bez starostí. Byla to velmi příjemná akce.
A nyní již čas spěje mílovými kroky ku výročnímu potlachu.
30 LET OSADY - VELKÝ VÝROČNÍ POTLACH (28. - 30.října 2007)
Velký výroční potlach k 30. narozeninám osady začal obvyklými i neobvyklými přípravami již v průběhu roku. Scházení osadníků bylo jako vždy postupné. Ve čtvrtek večer dorazil Sokol s Barborou a Ondřejem, Tuleň s Pavlem a Prcek s Tomášem a Indián. Na campu u srubu našli malou zanedbanou vyhladovělou kočičku, která byla vděčná za každé vlídné pohlazení. Barbora si ji okamžitě oblíbila. Jenom Tuleň pro ni neměl moc pochopení a omylem ji smetl do ohně. A když už kočička prošla ohněm, stala dočasným členem naší osady.
Další den dopoledne dorazil Velký Jeff, Luboš, Lea, Hanz a Grizzly. Sdělili jsme si čerstvé informace - kdo dorazí a kdo ne (bohužel T.O. Divizna měla souběžný potlach, z T.O. Toulavá srdce dorazí pouze Fanka se Slepcem, Lečo má potlach v Krkonoších, mnoho kamarádů se neozvalo). V nepříjemném deštivém počasí byly dokončeny poslední přípravy (vztyčení vlajkového stožáru, sezení, ohniště) a k večeru, když konečně vysvitlo sluníčko se v družné náladě vyrazilo do Čestické hospody. Kočičku jsme vzali s sebou, abychom ji zanechali v některé obydlené chalupě. Leč cestou se kočce znelíbil transport (asi začala něco tušit) a tak se Sokolovi vysmekla a utekla do pole, kde již zůstala.
V hospůdce již čekali kamarádi z osady T.O. Bodláci (John, Kocór, Jerry, Simča a další). Postupně dorazil Kamil, Iva, Radim, Erik s Erikou a Verčou, STK s Honzou, Mojma, staří Hamáčkovi, Betlas, Rybář a mnoho dalších. Hraní a zpívání nemělo konce neboť jsme byli v hospodě, kde se zastavil čas (na stěně visely hodiny ukazující stále 16.45). Pěvecké výkony a Jeffovy taneční kreace občas přítomné až udivovaly. Vše však má svůj konec a tak krátce po půlnoci bylo veselení přerušeno, došlo k vyrovnání závazků, naložení a odvozu padlých či nemohoucích, silní jedinci (a nebylo jich mnoho) šli po svých na Kurník. Poskládání ku zdravému spánku bylo již dílem okamžiku.
Ranní probuzení pro některé jedince bylo sice bolestivé, ale ranní káva všechny vrátila brzy do života. Následovalo povídání a příchody dalších kamarádů. Dorazila Kobra s Eliškou, Kolíňák, Hašek, Kamil, Fanka se Slepcem a další. Volný čas byl věnován přípravě dřeva a volné zábavě.
Odpoledne, úderem 15. hodiny začaly hry. Jako první se započalo "kládou", kdy po chůzi na kládě, s minci zasazenou mezi hýžděmi, bylo nutno tuto minci vypustit do sklenice, to vše v co nejkratším čase.
Po salvách smíchu a po krátkém odpočinku byla vyhlášena hra s balónky "Balonek=život, špendlík=meč". Po boji všech proti všem zůstali ve finále Ondra, Iva a Tomáš. Ivu vyřadili hned a oba mladíci svedli urputný souboj, v němž se Tomáš stal konečným vítězem. Následovala kanadská soutěž v hodu sekerou, kdy zelenáči i otrlí pardi předváděli střídavé výkony. Vítězem soutěže se stal Slepec se svými 2,5 body. O další dvě místa svedli opět urputný souboj Ondra a Tomáš, v němž se Tomáš stal opět vítězem a získal tak 2. místo.
Následovala soutěž výhradně pro ženy a to prohánění papírové koule vařečkou volně zavěšenou mezi nohama. Nutno přiznat, že kopulační a orgasmické pohyby zúčastněných squaw vyvolaly veselí ve tvářích nejenom u mužů, ale i na sobě samých.
Další soutěž na sebe nenechala dlouho čekat - přetahování lanem. Kamarádi vytvořili 2 osmičlenná družstva a nastal souboj Liberec vs. Morava. Vítězem se stala Morava, kdy Liberec proti těžkotonážní podpoře Moravy (Grizzly a Hašek) neměl šanci. Poslední soutěží bylo pití vaječného koňaku s nataženou rukou, které se zúčastnili pardi i squaw. Tváře a těla poblemcaná žlutavou tekutinou vypadaly zajímavě a vyvolaly záplavy smíchu u přihlížejících.
A posléze nastal čas zapálení slavnostního ohně. Všichni se shromáždili na potlachovišti, šerif Sokol přivedl posly ohně - Slepce, Kolíňáka, Johna a Tomáše a dal pokyn k zapálení ohně. Oheň vzplál a vztáhl své paže k nebesům. Zazněla "Vlajka", poté šerif Sokol uvítal všechny přítomné a požádal je, aby minutou ticha vzpomněli na kamarády, kteří se toulají na nekonečném vandru ve věčných lovištích. Poté vyhlásil vítěze jednotlivých soutěží, které odměnil plackami. Potom již začala nevázaná zábava muziky, povídání a zpěvu. Oba ohniváci - Pavel a Ondra se činili, aby oheň nevyhasl (Pavel s vervou sobě vlastní nedobrovolně smočil tělo do Orlice). A tak zábava plynula až do pozdní noci.
Následující den bylo opět nelehké probouzení, obligátní úklid, tentokráte ve větším rozsahu než obvykle a to vše za veselého povídání při kávě a jiných nápojích. Domlouvali jsme se o vandru na konec října a potom už následovaly výměny adres, loučení a rozjezdy domů.
Co říci na závěr? Potlach se vydařil, vyšlo i počasí - nemělo to chybu.
Velký výroční potlach k 30. narozeninám osady začal obvyklými i neobvyklými přípravami již v průběhu roku. Scházení osadníků bylo jako vždy postupné. Ve čtvrtek večer dorazil Sokol s Barborou a Ondřejem, Tuleň s Pavlem a Prcek s Tomášem a Indián. Na campu u srubu našli malou zanedbanou vyhladovělou kočičku, která byla vděčná za každé vlídné pohlazení. Barbora si ji okamžitě oblíbila. Jenom Tuleň pro ni neměl moc pochopení a omylem ji smetl do ohně. A když už kočička prošla ohněm, stala dočasným členem naší osady.
Další den dopoledne dorazil Velký Jeff, Luboš, Lea, Hanz a Grizzly. Sdělili jsme si čerstvé informace - kdo dorazí a kdo ne (bohužel T.O. Divizna měla souběžný potlach, z T.O. Toulavá srdce dorazí pouze Fanka se Slepcem, Lečo má potlach v Krkonoších, mnoho kamarádů se neozvalo). V nepříjemném deštivém počasí byly dokončeny poslední přípravy (vztyčení vlajkového stožáru, sezení, ohniště) a k večeru, když konečně vysvitlo sluníčko se v družné náladě vyrazilo do Čestické hospody. Kočičku jsme vzali s sebou, abychom ji zanechali v některé obydlené chalupě. Leč cestou se kočce znelíbil transport (asi začala něco tušit) a tak se Sokolovi vysmekla a utekla do pole, kde již zůstala.
V hospůdce již čekali kamarádi z osady T.O. Bodláci (John, Kocór, Jerry, Simča a další). Postupně dorazil Kamil, Iva, Radim, Erik s Erikou a Verčou, STK s Honzou, Mojma, staří Hamáčkovi, Betlas, Rybář a mnoho dalších. Hraní a zpívání nemělo konce neboť jsme byli v hospodě, kde se zastavil čas (na stěně visely hodiny ukazující stále 16.45). Pěvecké výkony a Jeffovy taneční kreace občas přítomné až udivovaly. Vše však má svůj konec a tak krátce po půlnoci bylo veselení přerušeno, došlo k vyrovnání závazků, naložení a odvozu padlých či nemohoucích, silní jedinci (a nebylo jich mnoho) šli po svých na Kurník. Poskládání ku zdravému spánku bylo již dílem okamžiku.
Ranní probuzení pro některé jedince bylo sice bolestivé, ale ranní káva všechny vrátila brzy do života. Následovalo povídání a příchody dalších kamarádů. Dorazila Kobra s Eliškou, Kolíňák, Hašek, Kamil, Fanka se Slepcem a další. Volný čas byl věnován přípravě dřeva a volné zábavě.
Odpoledne, úderem 15. hodiny začaly hry. Jako první se započalo "kládou", kdy po chůzi na kládě, s minci zasazenou mezi hýžděmi, bylo nutno tuto minci vypustit do sklenice, to vše v co nejkratším čase.
Po salvách smíchu a po krátkém odpočinku byla vyhlášena hra s balónky "Balonek=život, špendlík=meč". Po boji všech proti všem zůstali ve finále Ondra, Iva a Tomáš. Ivu vyřadili hned a oba mladíci svedli urputný souboj, v němž se Tomáš stal konečným vítězem. Následovala kanadská soutěž v hodu sekerou, kdy zelenáči i otrlí pardi předváděli střídavé výkony. Vítězem soutěže se stal Slepec se svými 2,5 body. O další dvě místa svedli opět urputný souboj Ondra a Tomáš, v němž se Tomáš stal opět vítězem a získal tak 2. místo.
Následovala soutěž výhradně pro ženy a to prohánění papírové koule vařečkou volně zavěšenou mezi nohama. Nutno přiznat, že kopulační a orgasmické pohyby zúčastněných squaw vyvolaly veselí ve tvářích nejenom u mužů, ale i na sobě samých.
Další soutěž na sebe nenechala dlouho čekat - přetahování lanem. Kamarádi vytvořili 2 osmičlenná družstva a nastal souboj Liberec vs. Morava. Vítězem se stala Morava, kdy Liberec proti těžkotonážní podpoře Moravy (Grizzly a Hašek) neměl šanci. Poslední soutěží bylo pití vaječného koňaku s nataženou rukou, které se zúčastnili pardi i squaw. Tváře a těla poblemcaná žlutavou tekutinou vypadaly zajímavě a vyvolaly záplavy smíchu u přihlížejících.
A posléze nastal čas zapálení slavnostního ohně. Všichni se shromáždili na potlachovišti, šerif Sokol přivedl posly ohně - Slepce, Kolíňáka, Johna a Tomáše a dal pokyn k zapálení ohně. Oheň vzplál a vztáhl své paže k nebesům. Zazněla "Vlajka", poté šerif Sokol uvítal všechny přítomné a požádal je, aby minutou ticha vzpomněli na kamarády, kteří se toulají na nekonečném vandru ve věčných lovištích. Poté vyhlásil vítěze jednotlivých soutěží, které odměnil plackami. Potom již začala nevázaná zábava muziky, povídání a zpěvu. Oba ohniváci - Pavel a Ondra se činili, aby oheň nevyhasl (Pavel s vervou sobě vlastní nedobrovolně smočil tělo do Orlice). A tak zábava plynula až do pozdní noci.
Následující den bylo opět nelehké probouzení, obligátní úklid, tentokráte ve větším rozsahu než obvykle a to vše za veselého povídání při kávě a jiných nápojích. Domlouvali jsme se o vandru na konec října a potom už následovaly výměny adres, loučení a rozjezdy domů.
Co říci na závěr? Potlach se vydařil, vyšlo i počasí - nemělo to chybu.
PODZIMNÍ VANDR
Podle domluvy na výročním potlachu jsme se v pátek 14. listopadu sjeli na vandr do Žďárských vrchů. Jako výchozí bod byly stanoveny Křižánky, sraz v hospodě "Za potokem". Po počátečních peripetiích s dopravou (Lubošovi ujel spoj, jel tedy přes Choceň, kde na něho čekal Sokol, přepravili se do Hlinska, kde usedli do autobusu se svými a Ondřejovými věcmi a jeli do Svratky, kde jim samozřejmě ujel autobus a tak pro ně Tuleň dojel autem) se v hospodě sešli Grizzly s Oskarem, Prcek, Tuleň, Pavel, Sokol, Ondrou a Luboš. Večerní posezení s dobrým mokem při dobré náladě a muzice se vydařilo a ačkoliv počasí (lehké mrholení a těžce zataženo) vůbec nelákalo, vyrazili po půlnoci zabivakovat.
Ranní probuzení, čerstvá káva a jednocení dechu slivovicí povzbudilo (i přes nelepšící se počasí) k marši směr "Devět skal". Po lehké svačince vedla další cesta do Herálce, kde jsme v místním hotýlku požili dobrou krmi a zlehka polaškovali s místním obsluhujícím personálem. Nově načerpané síly nás opět vyhnaly do pošmourného dne směrem k Hamrům. Příšeří (díky pošmournému počasí) zavelelo zabivakovat nad vesničkou Lány v malém lesíku. Bivaky byly zajištěny proti dešti během několika chvil a zbylý čas byl věnován přípravě dříví na oheň. Večerní posezení u ohně nebralo konce díky povídání, muzice a smíchu. Ba i hvězdy ukázaly svou vstřícnou tvář.
Ranní vstávání opět do deště nebylo příjemné, ale o to rychlejší bylo balení a příprava k odchodu. Mrholení s větrem nás provázelo celý zbytek cesty do Hlinska. Sokol dojel s Tuleněm pro auto, poté se všichni nalodili a v Pardubicích provedli rozchod. Báječný vandr i přes nepřízeň počasí.
Podle domluvy na výročním potlachu jsme se v pátek 14. listopadu sjeli na vandr do Žďárských vrchů. Jako výchozí bod byly stanoveny Křižánky, sraz v hospodě "Za potokem". Po počátečních peripetiích s dopravou (Lubošovi ujel spoj, jel tedy přes Choceň, kde na něho čekal Sokol, přepravili se do Hlinska, kde usedli do autobusu se svými a Ondřejovými věcmi a jeli do Svratky, kde jim samozřejmě ujel autobus a tak pro ně Tuleň dojel autem) se v hospodě sešli Grizzly s Oskarem, Prcek, Tuleň, Pavel, Sokol, Ondrou a Luboš. Večerní posezení s dobrým mokem při dobré náladě a muzice se vydařilo a ačkoliv počasí (lehké mrholení a těžce zataženo) vůbec nelákalo, vyrazili po půlnoci zabivakovat.
Ranní probuzení, čerstvá káva a jednocení dechu slivovicí povzbudilo (i přes nelepšící se počasí) k marši směr "Devět skal". Po lehké svačince vedla další cesta do Herálce, kde jsme v místním hotýlku požili dobrou krmi a zlehka polaškovali s místním obsluhujícím personálem. Nově načerpané síly nás opět vyhnaly do pošmourného dne směrem k Hamrům. Příšeří (díky pošmournému počasí) zavelelo zabivakovat nad vesničkou Lány v malém lesíku. Bivaky byly zajištěny proti dešti během několika chvil a zbylý čas byl věnován přípravě dříví na oheň. Večerní posezení u ohně nebralo konce díky povídání, muzice a smíchu. Ba i hvězdy ukázaly svou vstřícnou tvář.
Ranní vstávání opět do deště nebylo příjemné, ale o to rychlejší bylo balení a příprava k odchodu. Mrholení s větrem nás provázelo celý zbytek cesty do Hlinska. Sokol dojel s Tuleněm pro auto, poté se všichni nalodili a v Pardubicích provedli rozchod. Báječný vandr i přes nepřízeň počasí.
30. VÁNOČNÍ POTLACH
S ohledem na "nepříznivý" termín vánoc bylo dohodnuto uspořádat tradiční - již 30. vánoční potlach v sobotu již 15. prosince. V pátek se na srubu sešli Sokol s Lubošem, Tuleň s Pavlem a jako poslední dorazil Prcek. Večerní posezení nemělo chybu a veselilo se hluboko do noci.
Následující den se kamarádi dali do práce. Sokol odjel vykonávat svou živočišnou profesi, Tuleň s Prckem a Pavlem se vrhli na dřevo, přípravu loučí a stavění slavnostního ohně, zatímco Luboš se tradičně postavil k plotně, aby připravil krmi (kapry a klobásy) pro přítomné i pro později dorazivší kamarády. Odpoledne dorazil Kamil s celou rodinkou, Velký Jeff, Lea, Tuleňův Honza, Sokol s Ondrou a v podvečer dorazil i Indián (po náročném honu).
Po setmění vzplál slavnostní oheň (ne bez problémů), zazněla Vlajka a vzpomenuli jsme na kamarády, kteří již trempují nebeským vandrem. Poté následovalo vzpomínání, veselé vyprávění, zpívání a vůbec všeobecné veselí doplněné pojídáním smažených kaprů, pečených klobás a sladkých laskomin. Bujaré veselí trvalo jako vždy dlouho do noci.
Ráno jsme zažili malé překvapení. Indián spal nahoře ve spacáku (nebývalé!), zatímco v křesle byla objevena dřímající Lea, která se po probrání do polospánku odebrala nahoru do spacáku. Ranní disputace Indiána s Lubošem při slivovici postupně probrala i ostatní a vylákala je k ranní kávě. Potom následoval jenom úklid, předběžná domluva zimního vandru na konec ledna, dohoda Indiána s Lubošem a naplánování silvestrovské noci a potom již jenom mohutné AHÓÓÓJ!
S ohledem na "nepříznivý" termín vánoc bylo dohodnuto uspořádat tradiční - již 30. vánoční potlach v sobotu již 15. prosince. V pátek se na srubu sešli Sokol s Lubošem, Tuleň s Pavlem a jako poslední dorazil Prcek. Večerní posezení nemělo chybu a veselilo se hluboko do noci.
Následující den se kamarádi dali do práce. Sokol odjel vykonávat svou živočišnou profesi, Tuleň s Prckem a Pavlem se vrhli na dřevo, přípravu loučí a stavění slavnostního ohně, zatímco Luboš se tradičně postavil k plotně, aby připravil krmi (kapry a klobásy) pro přítomné i pro později dorazivší kamarády. Odpoledne dorazil Kamil s celou rodinkou, Velký Jeff, Lea, Tuleňův Honza, Sokol s Ondrou a v podvečer dorazil i Indián (po náročném honu).
Po setmění vzplál slavnostní oheň (ne bez problémů), zazněla Vlajka a vzpomenuli jsme na kamarády, kteří již trempují nebeským vandrem. Poté následovalo vzpomínání, veselé vyprávění, zpívání a vůbec všeobecné veselí doplněné pojídáním smažených kaprů, pečených klobás a sladkých laskomin. Bujaré veselí trvalo jako vždy dlouho do noci.
Ráno jsme zažili malé překvapení. Indián spal nahoře ve spacáku (nebývalé!), zatímco v křesle byla objevena dřímající Lea, která se po probrání do polospánku odebrala nahoru do spacáku. Ranní disputace Indiána s Lubošem při slivovici postupně probrala i ostatní a vylákala je k ranní kávě. Potom následoval jenom úklid, předběžná domluva zimního vandru na konec ledna, dohoda Indiána s Lubošem a naplánování silvestrovské noci a potom již jenom mohutné AHÓÓÓJ!
Rok 2008
VELIKONOČNÍ POTLACH 2008
Silvestrovský potlach se nekonal. Zdravotní problémy Jitky (utržené kolenní vazy - důsledek lyžování) znemožnily Indiánovu účast na srubu a Luboš usoudil, že zůstat projednou v rodinném kruhu doma asi nebude na škodu. Sokol s Barborou a Tuleň s Janou prožili silvestrovskou noc v Žamberku na Jatkách a všichni byli v podstatě spokojeni (až na Jitku a Indiána).
Proto při domluvě, co o letošních velikonočních svátcích dospěli Tuleň a Luboš k závěru - pobýt na srubu a případně si sjet Orlici. K nápadu se přidal Sokol a posléze i někteří další. Jízda po Orlici byla sice podmíněna počasím, leč jako nápad to byl realizovatelný. Vše se však ale odvíjelo jinak. Asi 2 týdny před potlachem oznámil Tuleň, že ho firma žene na jakýsi seminář, kterého se musí zúčastnit a který se koná na Slovensku a zrovna o velikonočním víkendu. Sokol svou účast potvrdil, stejně jako Lea, Čochtan a Hanz, ale až od soboty.
Takže se v pátek na první jarní den setkali v Česticích Luboš s Indiánem. Přesunuli se společně na srub, zatopili a prožili příjemný tlachavý večer u praskajících kamen a lahvinky průzračné lihoviny. Ráno správně usoudili, že dobrá krmě není na škodu, proto zašli do Častolovic, nakoupili ingredience, dali jedno pochodové v Besedě a vydali se na zpáteční cestu. Tam Luboš uvařil bezchybný bramborový gulášek, po jehož požití Olda upadl do "komatu", aby doplnil noční deficit. Kolem páté hodiny podvečerní dorazili ostatní - Hanz a chvíli i Sokol s nezbytným Maxem, Leou a Čochtanem. Horoucí uvítání, veselé škádlení a povídání nemělo konce,zejména za podpory dobré muziky, výborné nálady a kvalitní slivovičky.
Během dopoledne se u praskajících kamen doladily nápady na čarodějnický potlach a potom všichni odjeli až na Luboše, který pobyl ještě zbytek velikonoc na srubu a odjel až následující den.
Silvestrovský potlach se nekonal. Zdravotní problémy Jitky (utržené kolenní vazy - důsledek lyžování) znemožnily Indiánovu účast na srubu a Luboš usoudil, že zůstat projednou v rodinném kruhu doma asi nebude na škodu. Sokol s Barborou a Tuleň s Janou prožili silvestrovskou noc v Žamberku na Jatkách a všichni byli v podstatě spokojeni (až na Jitku a Indiána).
Proto při domluvě, co o letošních velikonočních svátcích dospěli Tuleň a Luboš k závěru - pobýt na srubu a případně si sjet Orlici. K nápadu se přidal Sokol a posléze i někteří další. Jízda po Orlici byla sice podmíněna počasím, leč jako nápad to byl realizovatelný. Vše se však ale odvíjelo jinak. Asi 2 týdny před potlachem oznámil Tuleň, že ho firma žene na jakýsi seminář, kterého se musí zúčastnit a který se koná na Slovensku a zrovna o velikonočním víkendu. Sokol svou účast potvrdil, stejně jako Lea, Čochtan a Hanz, ale až od soboty.
Takže se v pátek na první jarní den setkali v Česticích Luboš s Indiánem. Přesunuli se společně na srub, zatopili a prožili příjemný tlachavý večer u praskajících kamen a lahvinky průzračné lihoviny. Ráno správně usoudili, že dobrá krmě není na škodu, proto zašli do Častolovic, nakoupili ingredience, dali jedno pochodové v Besedě a vydali se na zpáteční cestu. Tam Luboš uvařil bezchybný bramborový gulášek, po jehož požití Olda upadl do "komatu", aby doplnil noční deficit. Kolem páté hodiny podvečerní dorazili ostatní - Hanz a chvíli i Sokol s nezbytným Maxem, Leou a Čochtanem. Horoucí uvítání, veselé škádlení a povídání nemělo konce,zejména za podpory dobré muziky, výborné nálady a kvalitní slivovičky.
Během dopoledne se u praskajících kamen doladily nápady na čarodějnický potlach a potom všichni odjeli až na Luboše, který pobyl ještě zbytek velikonoc na srubu a odjel až následující den.
ČARODĚJNICKÝ POTLACH 2008
Výhled čtyřdenního volna na srubu sliboval mimořádný potlach. Ve středu 30.dubna večer se v čestické hospůdce setkali Sokol a Luboš s Vojtou. Brzy dorazili na srub, kde už čekal Hanz. Rozdělali oheň a zatím přijel Tuleň s Janou a Erik s Jiřím. Dobrá nálada neměla konce, muzika a povídání rovněž, zejména Hanzův zájem o padesátá léta. Ranní probuzení do pošmourného a mírně uplakaného dne bylo malým zklamáním. Během dne dorazil Grizzly, na skok se přišel podívat Kamil. Večer byl opět hezký jako jindy. Počasí se umoudřilo a nálada získala lepší dimenzi. V pátek se dojelo pro lodě, neboť jedním z nápadů bylo sjet Orlici. Přestože sluníčko občas přikrývaly mraky posadily se lodě na vodu, jednu obsadila zkušená posádka Grizzly a Tuleň a druhou obsadil Luboš s Vojtou. Průjezd malebnými meandry Divoké Orlice byl vítaným zpestřením osadního života. V Albrechticích před elektrárnou byly lodě vytaženy ven a v hospůdce se počkalo na odvoz. Na srub mezitím dorazil Ondra, Jeff a Barbora a posléze i Prcek s Tomášem a kamarády Kemem a Kamilem. Večerní posezení bylo jako vždy plné vyprávění a dobré muziky. Sobota byla vyhrazena obligátnímu jarnímu úklidu. Dorazil Indián s Míšou, Kobra s Eliškou a Terkou a Kamil s Ondrou. A práce započaly. Byl dokonale vysmýčen srub, položena nová podlaha, dodáno nové kanapíčko a kredenc a nově vyšamotována kamna. Jiná parta vedená Prckem mezitím nařezala veškeré zbylé dříví na špalíky a narovnala je kol srubu a do dřevníčku. Odpolední Indiánovy touhy byly vyslyšeny a tak byly opět spuštěny lodi na vodu, do níž usedli Sokol s Indiánem, Luboš s Míšou a Tomáš s Terkou. Prcek a Kemo usedli do kajaků a předváděli své umění. Závěr byl opět v Albrechticích s tradičním zakončením - čekání v hospůdce na odvoz. Po návratu čekalo na srubu překvapení - oproti původní plánům dorazila i Lea se Zdendou a později i Tom se svou přítelkyní a s basou. Večer byl opět ve znamení kvalitní muziky a všeobecné veselosti dlouho do noci. V neděli už následoval jenom nejnutnější úklid a rozjezd domů. Byl to dobrý a dlouhý potlach.
Výhled čtyřdenního volna na srubu sliboval mimořádný potlach. Ve středu 30.dubna večer se v čestické hospůdce setkali Sokol a Luboš s Vojtou. Brzy dorazili na srub, kde už čekal Hanz. Rozdělali oheň a zatím přijel Tuleň s Janou a Erik s Jiřím. Dobrá nálada neměla konce, muzika a povídání rovněž, zejména Hanzův zájem o padesátá léta. Ranní probuzení do pošmourného a mírně uplakaného dne bylo malým zklamáním. Během dne dorazil Grizzly, na skok se přišel podívat Kamil. Večer byl opět hezký jako jindy. Počasí se umoudřilo a nálada získala lepší dimenzi. V pátek se dojelo pro lodě, neboť jedním z nápadů bylo sjet Orlici. Přestože sluníčko občas přikrývaly mraky posadily se lodě na vodu, jednu obsadila zkušená posádka Grizzly a Tuleň a druhou obsadil Luboš s Vojtou. Průjezd malebnými meandry Divoké Orlice byl vítaným zpestřením osadního života. V Albrechticích před elektrárnou byly lodě vytaženy ven a v hospůdce se počkalo na odvoz. Na srub mezitím dorazil Ondra, Jeff a Barbora a posléze i Prcek s Tomášem a kamarády Kemem a Kamilem. Večerní posezení bylo jako vždy plné vyprávění a dobré muziky. Sobota byla vyhrazena obligátnímu jarnímu úklidu. Dorazil Indián s Míšou, Kobra s Eliškou a Terkou a Kamil s Ondrou. A práce započaly. Byl dokonale vysmýčen srub, položena nová podlaha, dodáno nové kanapíčko a kredenc a nově vyšamotována kamna. Jiná parta vedená Prckem mezitím nařezala veškeré zbylé dříví na špalíky a narovnala je kol srubu a do dřevníčku. Odpolední Indiánovy touhy byly vyslyšeny a tak byly opět spuštěny lodi na vodu, do níž usedli Sokol s Indiánem, Luboš s Míšou a Tomáš s Terkou. Prcek a Kemo usedli do kajaků a předváděli své umění. Závěr byl opět v Albrechticích s tradičním zakončením - čekání v hospůdce na odvoz. Po návratu čekalo na srubu překvapení - oproti původní plánům dorazila i Lea se Zdendou a později i Tom se svou přítelkyní a s basou. Večer byl opět ve znamení kvalitní muziky a všeobecné veselosti dlouho do noci. V neděli už následoval jenom nejnutnější úklid a rozjezd domů. Byl to dobrý a dlouhý potlach.
LETNÍ CYKLOVÝLETY 2008
V průběhu letních dnů se Luboš s Vojtou rozhodli strávit několik dnů na srubu a to na kolech. Pro tento nápad získali i Haška, Tuleně a Pavla. Luboš s Vojtou vyrazili na srub na kolech, ostatní v autech.
Po bujarém setkání přišlo ráno a kola stála připravena v ranním slunci. Vyrazili jsme do Čestic kde na nás čekal Hanz s kolem a společně jsme vyrazili na trase Čestice - Rašovice - Týniště n/O - Běrunice - Třebechovice p.O. Již první stoupání do Rašovic prověřilo Haškovy síly a začali jsme tušit, že nebude všechno v pořádku. Po příjezdu do Třebechovic jsme chtěli prohlédnout místní proslulou výstavu betlémů, ale bylo zavřeno z důvodu přerušení dodávky elektrické energie. Jak jsme posléze zjistili, výpadek byl v celých Třebechovicích a nefungovala jediná hospoda. Zmateni a v ne zrovna nejlepší náladě jsme vyrazili do Krňovic, kde byla hospoda, šel proud a vše bylo jak má být. Dali jsme oběd a lehké občerstvení a vyrazili na zpáteční cestu. Na křižovatce došlo k nedobrovolnému rozdělení - Tuleň, Pavel a Hanz jeli přímo na Týniště, Luboš, Vojta a Hašek jeli směrem na Albrechtice. Cesta do Albrechtic byla pro Haška úmorná, srdce a tlaky pracovaly k infarktu, ale dojeli jsme! Tam již bylo snadné pro Haška sjednat odvoz na srub, Luboš s Vojtou dojeli normálně na kolech.
Další den Luboš navrhl výlet na Kunětickou horu. Tuleň a Hašek se dobrovolně vzdali požitku z kolovýletu a jeli autem. Příjemná cesta dobře ubíhala, nekvalitní značení cestu prodlužovalo, ale i tak jsme se pod Kunětickou horou všichni setkali. Prohlídka hradu nepřinesla kýžené uspokojení - příprava jakéhosi rokového koncertu a uzavření budov bylo pro nás zklamáním. U auta se Vojta rozhodl, že toho má dost, nechal si naložit kolo do auta a spolu s Haškem a Tuleněm se vezl na srub. Luboš, Pavel a Hanz se vydali ostrým tempem na zpáteční cestu a zanedlouho se ozvali ze Zdelova, kde spočinuli na malé občerstvení. Statečně dorazil jenom Tuleň, jehož prdýlka již byla ochotna snášet sedlo.
Další den Tuleň s Pavlem odjeli a zůstali jenom Luboš, Hašek a Vojta, kteří si užívali příjemného nicnedělání. Další den odjel i Hašek a za další 2 dny vyhnalo deštivé počasí i Luboše s Vojtou.
V průběhu letních dnů se Luboš s Vojtou rozhodli strávit několik dnů na srubu a to na kolech. Pro tento nápad získali i Haška, Tuleně a Pavla. Luboš s Vojtou vyrazili na srub na kolech, ostatní v autech.
Po bujarém setkání přišlo ráno a kola stála připravena v ranním slunci. Vyrazili jsme do Čestic kde na nás čekal Hanz s kolem a společně jsme vyrazili na trase Čestice - Rašovice - Týniště n/O - Běrunice - Třebechovice p.O. Již první stoupání do Rašovic prověřilo Haškovy síly a začali jsme tušit, že nebude všechno v pořádku. Po příjezdu do Třebechovic jsme chtěli prohlédnout místní proslulou výstavu betlémů, ale bylo zavřeno z důvodu přerušení dodávky elektrické energie. Jak jsme posléze zjistili, výpadek byl v celých Třebechovicích a nefungovala jediná hospoda. Zmateni a v ne zrovna nejlepší náladě jsme vyrazili do Krňovic, kde byla hospoda, šel proud a vše bylo jak má být. Dali jsme oběd a lehké občerstvení a vyrazili na zpáteční cestu. Na křižovatce došlo k nedobrovolnému rozdělení - Tuleň, Pavel a Hanz jeli přímo na Týniště, Luboš, Vojta a Hašek jeli směrem na Albrechtice. Cesta do Albrechtic byla pro Haška úmorná, srdce a tlaky pracovaly k infarktu, ale dojeli jsme! Tam již bylo snadné pro Haška sjednat odvoz na srub, Luboš s Vojtou dojeli normálně na kolech.
Další den Luboš navrhl výlet na Kunětickou horu. Tuleň a Hašek se dobrovolně vzdali požitku z kolovýletu a jeli autem. Příjemná cesta dobře ubíhala, nekvalitní značení cestu prodlužovalo, ale i tak jsme se pod Kunětickou horou všichni setkali. Prohlídka hradu nepřinesla kýžené uspokojení - příprava jakéhosi rokového koncertu a uzavření budov bylo pro nás zklamáním. U auta se Vojta rozhodl, že toho má dost, nechal si naložit kolo do auta a spolu s Haškem a Tuleněm se vezl na srub. Luboš, Pavel a Hanz se vydali ostrým tempem na zpáteční cestu a zanedlouho se ozvali ze Zdelova, kde spočinuli na malé občerstvení. Statečně dorazil jenom Tuleň, jehož prdýlka již byla ochotna snášet sedlo.
Další den Tuleň s Pavlem odjeli a zůstali jenom Luboš, Hašek a Vojta, kteří si užívali příjemného nicnedělání. Další den odjel i Hašek a za další 2 dny vyhnalo deštivé počasí i Luboše s Vojtou.
VÁNOČNÍ POTLACH 2008
V pořadí již 31. vánoční potlach tentokrát vyšel na 20. prosince. V pátek 19.12. se na srubu již tradičně sešel Luboš s Vojtou a Sokolem. Poseděli, poklábosili, pohráli, popili a šli spát.
Ráno Sokol odjel plnit své pracovní povinnosti a Luboš s Vojtou se dali do práce. Připravili kapry, klobásy a poté dorazil Jeff a začala příprava ohniště. Zajímavý byl dřevorubecký vařič (provrtaný špalek), který přinesl Jeff a předvedl jeho intenzivní a úsporné hoření. Postupně se kamarádi začali scházet. U sporáku se potil Luboš při smažení kaprů a pečení klobás.
S nastalým soumrakem vzplál slavnostní oheň a zazněla Vlajka. A opět byl prostor pro veselé vyprávění, vzpomínky veselé i tklivé písně. Kombinace horka ze sporáku a slivovice se v případě Luboše ukázala jako vražedná, takže si dal "dáchanek" do 2 hodin do rána, kdy ostatní již chtěli spát. Nicméně je přemluvil a tak zůstali až do časných raních hodin.
Ráno bylo jako vždy ve znamení Indiánových historek, při nichž tekly slzy z očí. Plánoval se silvestr, plánoval se zimní vandr. Přitom se uklízelo, dojídaly a dopíjely zbytky a potom jsme se spokojeně rozjeli domů!
Šťastné a spokojené vánoce!
V pořadí již 31. vánoční potlach tentokrát vyšel na 20. prosince. V pátek 19.12. se na srubu již tradičně sešel Luboš s Vojtou a Sokolem. Poseděli, poklábosili, pohráli, popili a šli spát.
Ráno Sokol odjel plnit své pracovní povinnosti a Luboš s Vojtou se dali do práce. Připravili kapry, klobásy a poté dorazil Jeff a začala příprava ohniště. Zajímavý byl dřevorubecký vařič (provrtaný špalek), který přinesl Jeff a předvedl jeho intenzivní a úsporné hoření. Postupně se kamarádi začali scházet. U sporáku se potil Luboš při smažení kaprů a pečení klobás.
S nastalým soumrakem vzplál slavnostní oheň a zazněla Vlajka. A opět byl prostor pro veselé vyprávění, vzpomínky veselé i tklivé písně. Kombinace horka ze sporáku a slivovice se v případě Luboše ukázala jako vražedná, takže si dal "dáchanek" do 2 hodin do rána, kdy ostatní již chtěli spát. Nicméně je přemluvil a tak zůstali až do časných raních hodin.
Ráno bylo jako vždy ve znamení Indiánových historek, při nichž tekly slzy z očí. Plánoval se silvestr, plánoval se zimní vandr. Přitom se uklízelo, dojídaly a dopíjely zbytky a potom jsme se spokojeně rozjeli domů!
Šťastné a spokojené vánoce!
Rok 2009
ZIMNÍ VANDR 2009
Lednové mrazivé dny způsobily, že Luboš vyburcoval kamarády k zimnímu vandru. Jelo se do Toulovcových Maštalí. Luboš telefonicky objednal Hospodu U Toulovce a tak se tam v pátek setkali Tuleň s Pavlem, Grizly, Luboš a Sokol s Ondrou. Večerní posezení při muzice nemělo jako vždy chybu. V noci jsme přespali venku na verandě, chráněni před padajícími vločkami.
Ranní probuzení do mrazivého dne s čerstvým prašanem nemělo chybu a pozvání hospodského na teplou polévku se stalo pobídnutím. Dopoledne v teploučku, pomalu se začali trousit "lufťáci" a hospodský začal vyzývat muzikanty k činnost. Věděli jsme, že vytáhneme-li nástroje, nikam se nehneme. Proto jsme k nelibosti hospodského a hostů zaplatili a vyrazili na stezku. Asi po kilometru jsme došli pod "Velký převis", kde si jakási rodinka s dětmi opékala své buřtíčky na své odpolední procházce. Přidali jsme se k nim, popovídali a po jejich odchodu jsme nadělali fůru dřeva na večerní posezení. Ondra s Pavlem se rozhodli, že se projdou do Budislavi a my starší jsme svorně seděli kolem ohně a povídali a hráli a smích nebral konce. Grizly zabalený ve spacáku "trénoval" na Nepál a právě kol něho zuřila vichřice. Alkohol vykonal své a Sokol začal Grizlyho učit nepálsky. Slzy smíchu se koulely po tvářích nás ostatních, zejména když Sokol začal předvádět yaka (stěžejní se stala otázka: "kolik yaků se vejde do kajaku?"). Vrcholem byl telefonát Pavla a Ondry, abychom se sebrali a šli do hospody, protože hospodský a hosté si žádají našeho muzicírování. Byli posláni do patřičných míst, protože nám bylo pod převidem děsně fajn.
Probuzení do mrazivého rána bylo příjemné a tak jsme sbalili a vyrazili ten kousek cesty zpátky k hospodě, kde stála auta a odjeli jsme domů. Zimní vandr byl moc fajn!
Lednové mrazivé dny způsobily, že Luboš vyburcoval kamarády k zimnímu vandru. Jelo se do Toulovcových Maštalí. Luboš telefonicky objednal Hospodu U Toulovce a tak se tam v pátek setkali Tuleň s Pavlem, Grizly, Luboš a Sokol s Ondrou. Večerní posezení při muzice nemělo jako vždy chybu. V noci jsme přespali venku na verandě, chráněni před padajícími vločkami.
Ranní probuzení do mrazivého dne s čerstvým prašanem nemělo chybu a pozvání hospodského na teplou polévku se stalo pobídnutím. Dopoledne v teploučku, pomalu se začali trousit "lufťáci" a hospodský začal vyzývat muzikanty k činnost. Věděli jsme, že vytáhneme-li nástroje, nikam se nehneme. Proto jsme k nelibosti hospodského a hostů zaplatili a vyrazili na stezku. Asi po kilometru jsme došli pod "Velký převis", kde si jakási rodinka s dětmi opékala své buřtíčky na své odpolední procházce. Přidali jsme se k nim, popovídali a po jejich odchodu jsme nadělali fůru dřeva na večerní posezení. Ondra s Pavlem se rozhodli, že se projdou do Budislavi a my starší jsme svorně seděli kolem ohně a povídali a hráli a smích nebral konce. Grizly zabalený ve spacáku "trénoval" na Nepál a právě kol něho zuřila vichřice. Alkohol vykonal své a Sokol začal Grizlyho učit nepálsky. Slzy smíchu se koulely po tvářích nás ostatních, zejména když Sokol začal předvádět yaka (stěžejní se stala otázka: "kolik yaků se vejde do kajaku?"). Vrcholem byl telefonát Pavla a Ondry, abychom se sebrali a šli do hospody, protože hospodský a hosté si žádají našeho muzicírování. Byli posláni do patřičných míst, protože nám bylo pod převidem děsně fajn.
Probuzení do mrazivého rána bylo příjemné a tak jsme sbalili a vyrazili ten kousek cesty zpátky k hospodě, kde stála auta a odjeli jsme domů. Zimní vandr byl moc fajn!
VELIKONOČNÍ POTLACH 2009
Na poslední březnový víkend svolal Luboš kamarády na uvítání jara na srubu. V pátek se sešli na srubu Čochtan, Sokol s Vlastíkem a nezbytným Maxem, Luboš s Vojtou, Indián a Tuleň s STK. Uplakané počasí, vysoký stav Orlice a rozbahněné okolí plně vyvážila radost nad nově nainstalovaným sporákem. Nutno podotknout, že radost nad PLNĚ FUNKČNÍM SPORÁKEM se odrazila i na průběhu večera. Zatímco Vojta skotačil s Maxem, ostatní se oddávali veselí v podobě písní, vyprávění historek a vůbec všeobecné veselosti, jejímž zdrojem nebyla samozřejmě pouze nová kamna, ale upřímná radost nad shledáním. Ranní probuzení do deštivého dne sklíčilo mysl otrlých přítomných, ale ustávající déšť brzy oživil naději na pěkné počasí. Za dopoledního plánování akcí na srubu (plánovaná oprava střechy, kompletní úklid ap.) se postupně vyčasilo, mraky uvolnily modrou oblohu a srub zalilo teplé jarní sluníčko. Mezitím dorazil Jeff s Kobrou a malou Eliškou - sice jenom na krátký pobyt, ale s výbornou kobřinou buchtou a samozřejmě s dobrou náladou. Čas byl vyplněn kuchtěním, při němž Sokol s Vlastíkem předvedli své umění výroby zapečených brambor - mňam! Odpoledně se někteří (Indián a Vlastík) oddali posilujícímu spánku s nacpanými teřichy. Mezitím dorazil Indiánův Míša a brzy poté i Lea. Veselé historky nebraly konce, stejně jako fůra dobré muziky. A to vše zpestřeno kurzem "nepálštiny" a úvahou o yacích v podání Sokola. Ranní probuzení bylo opět do uplakaného dne. Tedy jenom nezbytný úklid a hurá domů.
Na poslední březnový víkend svolal Luboš kamarády na uvítání jara na srubu. V pátek se sešli na srubu Čochtan, Sokol s Vlastíkem a nezbytným Maxem, Luboš s Vojtou, Indián a Tuleň s STK. Uplakané počasí, vysoký stav Orlice a rozbahněné okolí plně vyvážila radost nad nově nainstalovaným sporákem. Nutno podotknout, že radost nad PLNĚ FUNKČNÍM SPORÁKEM se odrazila i na průběhu večera. Zatímco Vojta skotačil s Maxem, ostatní se oddávali veselí v podobě písní, vyprávění historek a vůbec všeobecné veselosti, jejímž zdrojem nebyla samozřejmě pouze nová kamna, ale upřímná radost nad shledáním. Ranní probuzení do deštivého dne sklíčilo mysl otrlých přítomných, ale ustávající déšť brzy oživil naději na pěkné počasí. Za dopoledního plánování akcí na srubu (plánovaná oprava střechy, kompletní úklid ap.) se postupně vyčasilo, mraky uvolnily modrou oblohu a srub zalilo teplé jarní sluníčko. Mezitím dorazil Jeff s Kobrou a malou Eliškou - sice jenom na krátký pobyt, ale s výbornou kobřinou buchtou a samozřejmě s dobrou náladou. Čas byl vyplněn kuchtěním, při němž Sokol s Vlastíkem předvedli své umění výroby zapečených brambor - mňam! Odpoledně se někteří (Indián a Vlastík) oddali posilujícímu spánku s nacpanými teřichy. Mezitím dorazil Indiánův Míša a brzy poté i Lea. Veselé historky nebraly konce, stejně jako fůra dobré muziky. A to vše zpestřeno kurzem "nepálštiny" a úvahou o yacích v podání Sokola. Ranní probuzení bylo opět do uplakaného dne. Tedy jenom nezbytný úklid a hurá domů.
OPRAVA STŘECHY
Na poslední květnový víkend byl svolán pracovní potlach, jehož hlavním cílem bylo opravit střechu, která vlivem netěsností okolo komína začala úspěšně hnít. Ačkoliv předpovědi hlásily počasí spíše mizerné než dobré, bylo rozhodnuto práci udělat, než bude pozdě.
Ve čtvrteční večer se na srubu sešli Luboš se Sokolem. Příjemná debata spojená s rozplánováním zítřejší práce a proložená dobrou muzikou skončila jako vždy pozdě v noci. Ranní probuzení do zakaboněného dne, který nevěstil nic dobrého neodradilo od práce, zvláště když zanedlouho dorazil Kamil a Čochtan. Vbrzku byla rozebrána střecha okolo komína, byl vydolován shnilý trám, vyházeny tuny mravenců a skelné vaty. Nový trám byl zatím řádně napuštěn impregnací a poté naměřen, příznut a usazen na místo původního. Nebe se mezitím otevřelo a dštilo proudy vody s kroupami. Přeplachtování díry a zajištění proti větru bylo dílem několika chvil a bylo jasné, že s prací je pro tento den konec. Sokol s Lubošem dojeli do Hradce pro Vojtu, mezitím dorazil Tuleň a Knedlík a odjel Kamil. Večerní posezení u ohně bylo příjemné a bez deště.
Ráno Sokol odjel pro Vlastíka, mezitím dorazil Indián, Knedlík odjela pro synka Vojtu a dorazil všeuměl Jeff. Protože zatím nepršelo, dali jsme se do práce. Briskně byla nařezána prkna, kterými jsme překryli otvor ve střeše (za doprovodu Indiánových emotivních výlevů - několikrát vyšplouchl jako Dunaj) a začala se rozměřovat lepenka. A tu hle! Déšť se vrátil. A tak veškeré pokrývačské práce včetně vaření lepenky byly dělány za hustého deště. Práci se podařilo úspěšně dokončit. Pravda, neudělala se celá střecha (jak bylo původně předpokládáno), ale střecha je opravená! Na vnitřní obložení stěn již taky nezbyl čas, to se udělá dodatečně za lepšího počasí, stejně jako zbytek střechy.
Večer se déšť utišil a tak jsme opět seděli u táborového ohně a plánovali letní činnost a plkali a hráli a vesele povídali dlouho do noci.
Ráno jsme udělali nejnutnější úklid, rozloučili jsme se a hajdy domů!
Na poslední květnový víkend byl svolán pracovní potlach, jehož hlavním cílem bylo opravit střechu, která vlivem netěsností okolo komína začala úspěšně hnít. Ačkoliv předpovědi hlásily počasí spíše mizerné než dobré, bylo rozhodnuto práci udělat, než bude pozdě.
Ve čtvrteční večer se na srubu sešli Luboš se Sokolem. Příjemná debata spojená s rozplánováním zítřejší práce a proložená dobrou muzikou skončila jako vždy pozdě v noci. Ranní probuzení do zakaboněného dne, který nevěstil nic dobrého neodradilo od práce, zvláště když zanedlouho dorazil Kamil a Čochtan. Vbrzku byla rozebrána střecha okolo komína, byl vydolován shnilý trám, vyházeny tuny mravenců a skelné vaty. Nový trám byl zatím řádně napuštěn impregnací a poté naměřen, příznut a usazen na místo původního. Nebe se mezitím otevřelo a dštilo proudy vody s kroupami. Přeplachtování díry a zajištění proti větru bylo dílem několika chvil a bylo jasné, že s prací je pro tento den konec. Sokol s Lubošem dojeli do Hradce pro Vojtu, mezitím dorazil Tuleň a Knedlík a odjel Kamil. Večerní posezení u ohně bylo příjemné a bez deště.
Ráno Sokol odjel pro Vlastíka, mezitím dorazil Indián, Knedlík odjela pro synka Vojtu a dorazil všeuměl Jeff. Protože zatím nepršelo, dali jsme se do práce. Briskně byla nařezána prkna, kterými jsme překryli otvor ve střeše (za doprovodu Indiánových emotivních výlevů - několikrát vyšplouchl jako Dunaj) a začala se rozměřovat lepenka. A tu hle! Déšť se vrátil. A tak veškeré pokrývačské práce včetně vaření lepenky byly dělány za hustého deště. Práci se podařilo úspěšně dokončit. Pravda, neudělala se celá střecha (jak bylo původně předpokládáno), ale střecha je opravená! Na vnitřní obložení stěn již taky nezbyl čas, to se udělá dodatečně za lepšího počasí, stejně jako zbytek střechy.
Večer se déšť utišil a tak jsme opět seděli u táborového ohně a plánovali letní činnost a plkali a hráli a vesele povídali dlouho do noci.
Ráno jsme udělali nejnutnější úklid, rozloučili jsme se a hajdy domů!
PORADNÍ PRASEČÍ POTLACH
Počátkem července započal Indián obvolávat osadníky s nápadem "prasečího potlachu". Aby se dohodlo pevné datum, bylo nutno se sejít na srubu - po rychlé dohodě se "Poradní prasečí potlach" uskutečnil o prodlouženém víkendu 4. a 5. července. V sobotu odpoledne se v Česticích setkali Luboš s Jiřinou spolu s Grizzlim a Aničkou. Dojeli na srub, kde právě trávili odpočinek při mezipřistání kostelečtí vodáci. Po halasném uvítání zanedlouho naložili "padlé" a odrazili od břehu. Zanedlouho dorazil Sokol s Barborou a Maxem, Indián, Hanz a Zdeněk s Libuškou i s Jenny. Tuleň zatím brázdil vody Ohře a Kamil měl cosi osobního, ostatně jako ostatní pozvaní.
Odpolední neúspěšný pokus o houbaření náladu nezkalil a Večerní posezení při muzice a veselém vyprávění ubíhal jako voda. Zvláště po útoku vosího roje, který se zabydlel na srubu. Pobodaný Luboš ani moc neotekl a na hudebním výkonu to nebylo ani znát. Po chvilce dohadování bylo dohodnuto datum "prasečího potlachu" v České Rybné na víkend 21. - 23.srpna 2009. Luboš rozešle kamarádům SMS zvadlo s upozorněním, aby do 10. srpna upřesnili svou účast a počet osob (dětí a dospělých). Podle toho se potom odhadne nutná velikost pašíka a též se stanoví poplatek na osobu. Neřízené veselí pokračovalo dlouho do noci.
Ranní probuzení do nového dne bylo doprovázeno Indiánovými hláškami. Jiřina s Barborou se vydaly opět na houby (bez velkého úspěchu). Přijel se podívat Kamil a započalo hubení vosího roje. Do jaké míry jsme byli úspěšní, poznáme při příští návštěvě srubu.
Potom už jenom nezbytný úklid a mohutné AHÓÓÓÓJ při rozloučení.
Počátkem července započal Indián obvolávat osadníky s nápadem "prasečího potlachu". Aby se dohodlo pevné datum, bylo nutno se sejít na srubu - po rychlé dohodě se "Poradní prasečí potlach" uskutečnil o prodlouženém víkendu 4. a 5. července. V sobotu odpoledne se v Česticích setkali Luboš s Jiřinou spolu s Grizzlim a Aničkou. Dojeli na srub, kde právě trávili odpočinek při mezipřistání kostelečtí vodáci. Po halasném uvítání zanedlouho naložili "padlé" a odrazili od břehu. Zanedlouho dorazil Sokol s Barborou a Maxem, Indián, Hanz a Zdeněk s Libuškou i s Jenny. Tuleň zatím brázdil vody Ohře a Kamil měl cosi osobního, ostatně jako ostatní pozvaní.
Odpolední neúspěšný pokus o houbaření náladu nezkalil a Večerní posezení při muzice a veselém vyprávění ubíhal jako voda. Zvláště po útoku vosího roje, který se zabydlel na srubu. Pobodaný Luboš ani moc neotekl a na hudebním výkonu to nebylo ani znát. Po chvilce dohadování bylo dohodnuto datum "prasečího potlachu" v České Rybné na víkend 21. - 23.srpna 2009. Luboš rozešle kamarádům SMS zvadlo s upozorněním, aby do 10. srpna upřesnili svou účast a počet osob (dětí a dospělých). Podle toho se potom odhadne nutná velikost pašíka a též se stanoví poplatek na osobu. Neřízené veselí pokračovalo dlouho do noci.
Ranní probuzení do nového dne bylo doprovázeno Indiánovými hláškami. Jiřina s Barborou se vydaly opět na houby (bez velkého úspěchu). Přijel se podívat Kamil a započalo hubení vosího roje. Do jaké míry jsme byli úspěšní, poznáme při příští návštěvě srubu.
Potom už jenom nezbytný úklid a mohutné AHÓÓÓÓJ při rozloučení.
OPÉKÁNÍ PRASÁTKA V ČESKÉ RYBNÉ
Podle předchozí dohody se s kamarády sešli v pátek 21. srpna u Zdeňka a Libušky v České Rybné na jejich samotě. Radost ze shledání byla provázena obligátním popíjením kvalitních moků z provenience jižní Moravy, pěnivého moku z Hanušovic a dalších koncentrovaných lihovin. Samozřejmě za halasného vtipkování, veselého vyprávění a pošťuchování.
Ještě večer se provedla důležitá práce - příprava pašíka na zítřejší grilování. Prasátko bylo nevybíravě nabodnuto na rožeň, řádně upevněno, důkladně osoleno a okořeněno a poté zabaleno do několika vrstev alobalu. Po vyčerpávající práci jsme ochutnali produkty Libuščiny kuchyně - kvalitní gulášek a navrch báječné švestkové buchty.
Zbytek večera do pozdních nočních hodin byl jako vždy vyplněn hudbou a veselým vyprávěním, při němž se vzpomínalo na zážitky z vandrů, na kamarády a na taškařice, které se kdy komu provedly. Vzpomněli jsme i na zesnulého kamaráda Pedra.
V sobotu ráno byl roztopen řádný oheň v krbovišti a začalo vlastní opékání. Postupně dojížděli další kamarádi a zábava byla stále halasnější. Počasí se začalo kabonit, ale briskně roztáhnutá prostorná plachta všechny ochránila před deštěm. A stále běžel hodokvas a dobrá nálada neutichla, ani když pod nohama proudily přívaly dešťové vody. A tato činnost trvala opět až do pozdních nočních hodin.
Ranní probuzení bylo již ne toliko veselé - řidiči důsledně abstinovali a Libuška na posilněnou podávala kvalitní polévku s játrovými knedlíčky. Zdeňa zatím očistil prasečí kosti od masa a vytvořil vkusné balíčky. A nastala chvíle rozloučení a postupný odjezd. Tuleňova odjezdu si povšiml Luboš (Tuleň totiž odjížděl na špatnou stranu) a upozornil ostatní. Zdeňa konstatoval, že se musí vrátit, protože jinudy neodjede. Tuleň je bojovník, bojoval až do konce! A přesto musel se vrátit do míst, kde jsme na něj čekali a strouhali mu mrkvičku. Za hurónského smíchu projel kolem, tentokrát již správným směrem.
Byla to nádherná akce a příští setkání bude na srubu na oslavě Lubošových narozenin.
Podle předchozí dohody se s kamarády sešli v pátek 21. srpna u Zdeňka a Libušky v České Rybné na jejich samotě. Radost ze shledání byla provázena obligátním popíjením kvalitních moků z provenience jižní Moravy, pěnivého moku z Hanušovic a dalších koncentrovaných lihovin. Samozřejmě za halasného vtipkování, veselého vyprávění a pošťuchování.
Ještě večer se provedla důležitá práce - příprava pašíka na zítřejší grilování. Prasátko bylo nevybíravě nabodnuto na rožeň, řádně upevněno, důkladně osoleno a okořeněno a poté zabaleno do několika vrstev alobalu. Po vyčerpávající práci jsme ochutnali produkty Libuščiny kuchyně - kvalitní gulášek a navrch báječné švestkové buchty.
Zbytek večera do pozdních nočních hodin byl jako vždy vyplněn hudbou a veselým vyprávěním, při němž se vzpomínalo na zážitky z vandrů, na kamarády a na taškařice, které se kdy komu provedly. Vzpomněli jsme i na zesnulého kamaráda Pedra.
V sobotu ráno byl roztopen řádný oheň v krbovišti a začalo vlastní opékání. Postupně dojížděli další kamarádi a zábava byla stále halasnější. Počasí se začalo kabonit, ale briskně roztáhnutá prostorná plachta všechny ochránila před deštěm. A stále běžel hodokvas a dobrá nálada neutichla, ani když pod nohama proudily přívaly dešťové vody. A tato činnost trvala opět až do pozdních nočních hodin.
Ranní probuzení bylo již ne toliko veselé - řidiči důsledně abstinovali a Libuška na posilněnou podávala kvalitní polévku s játrovými knedlíčky. Zdeňa zatím očistil prasečí kosti od masa a vytvořil vkusné balíčky. A nastala chvíle rozloučení a postupný odjezd. Tuleňova odjezdu si povšiml Luboš (Tuleň totiž odjížděl na špatnou stranu) a upozornil ostatní. Zdeňa konstatoval, že se musí vrátit, protože jinudy neodjede. Tuleň je bojovník, bojoval až do konce! A přesto musel se vrátit do míst, kde jsme na něj čekali a strouhali mu mrkvičku. Za hurónského smíchu projel kolem, tentokrát již správným směrem.
Byla to nádherná akce a příští setkání bude na srubu na oslavě Lubošových narozenin.
OSLAVA LUBOŠOVÝCH NAROZENIN
Na 19. září svolal Luboš potlach na oslavu svých padesátin. Byl to parádní hodokvas se spoustou jídla, pití, dobré nálady a muziky. Středem pozornosti byl sám oslavenec, ale taky Jiří (nejstarší bard z nás). Ale ani ostatní nezanikli - Hašek s Lidkou, kamarádi ze Žamberka, Prcek s Alenkou, Kolíňák s Alenkou a Kuzmou, Ďuri, kluci Hromkovi a všichni další a další, kteří přišli. Pozornost si rovněž vynutily některé dary, které oslavenec dostal jako např. zelenino-klobásovou kytici, směsný dort (několika patrové plato se sladkostmi, klobáskami, feferonkami a slivovičkou) od Jeffa a Kobry anebo několikametrová tyč ověšená čerstvými klobáskami se zavěšenou slivovicí - to vše od Zdeňka a Libušky. Nezapomenutelné a nepřeslechnutelné Indiánovy historky zpestřovaly náladu přítomných po celou dobu potlachu, stejně jako vyprávění jiných a muzicírování hudbymilovných kamarádů.
Všechny dary byly nádherné a já jakožto oslavenec děkuji ze srdce všem, kteří přijeli a věnovali mi svou pozornost a přízeň. Ještě jednou - KAMARÁDI - DĚKUJI!!!
Na 19. září svolal Luboš potlach na oslavu svých padesátin. Byl to parádní hodokvas se spoustou jídla, pití, dobré nálady a muziky. Středem pozornosti byl sám oslavenec, ale taky Jiří (nejstarší bard z nás). Ale ani ostatní nezanikli - Hašek s Lidkou, kamarádi ze Žamberka, Prcek s Alenkou, Kolíňák s Alenkou a Kuzmou, Ďuri, kluci Hromkovi a všichni další a další, kteří přišli. Pozornost si rovněž vynutily některé dary, které oslavenec dostal jako např. zelenino-klobásovou kytici, směsný dort (několika patrové plato se sladkostmi, klobáskami, feferonkami a slivovičkou) od Jeffa a Kobry anebo několikametrová tyč ověšená čerstvými klobáskami se zavěšenou slivovicí - to vše od Zdeňka a Libušky. Nezapomenutelné a nepřeslechnutelné Indiánovy historky zpestřovaly náladu přítomných po celou dobu potlachu, stejně jako vyprávění jiných a muzicírování hudbymilovných kamarádů.
Všechny dary byly nádherné a já jakožto oslavenec děkuji ze srdce všem, kteří přijeli a věnovali mi svou pozornost a přízeň. Ještě jednou - KAMARÁDI - DĚKUJI!!!
TOULÁNÍ V BRDSKÝCH LESÍCH
Na svých vodáckých akcích potkal Prcek kamaráda Petra alias Námořníka, který mu porozprávěl o krásách přírody v prostoru vojenské střelnice v okolí Hořovic a pozval ho na vandr. Prcek tedy zorganizoval podzimní vandr po brdských lesích.
Původní počet pozvaných kamarádů se značně ztenčil (Sokol nenašel za sebe náradu a musel obstarat svou hovězí klientelu, Indián slavil s Jitkou jakési rodinné výročí a raději se doma o vandru nezmínil, Jeff zvažoval účast i přes drobný úraz oka, leč následné "stržení" zad jeho účast definitivně odtroubilo.
V Praze ve vlaku se tedy setkal Prcek s Lubošem, na něž čekal v Hořovicích Námořník. Autobusem se přesunuli do Komárova, odkud vyrazili pochodem do osady Chaloupky, kde čekala útulná hospůdka. Cestou "dobrali" ostravské kamarády - Grizzlyho s Oskarem. V hospůdce zlehka poseděli a poté vyrazili na asi pětikilometrový pochod do vojenského prostoru na dřevařskou chatu. Tam je uvítal další kamarád Zdeněk a spolu s ním i rozpálený krb. Večer strávili v příjemném rozpoložení při kytaře.
Ranní probuzení do pošmourného dne, který neodradil od původního zámyslu. Rychlá snídaně a hurá na stezku. Námořník se činil, protáhl kamarády po cestách i necestách kol všech možných zajímavostí (zkušební střelnice na níž se testoval beton na stavbu opevnění v různých obdobích), spousty poházených zbytků různé munice všech možných typů a druhů, nálezy střepin, pomníček na místě zřícené stíhačky ap.). Po poledni se mlha rozestoupila a z modré oblohy zalilo sluníčko zlatou září, která jakoby rozsvítila všechny stromy oděné do podzimních barev. Zvláště se vyjímaly zlatavé modříny v rozsáhlých vřesovištích. Depresivně působily spousty kráterů po výbuších bomb a granátů obklopené stromy přeraženými tlakem výbuchů nebo dopadem střepin. V podvečer (asi po 20ti kilometrovém pochodu) dorazili zpět do chaty. Dobrá večeře byla doplněna rozprávěním o cestách v exotických zemích - každý přispěl svou troškou do mlýna. Potom únava vykonala své a šlo se na kutě.
Ráno přivítalo opět mlhou nad rybníčkem. Luboš, Grizzly a Oskar hned ráno vyrazili na cestu, aby stihli vlaky domů, Prcek s Námořníkem a Zdeňkem ještě poklidili a vyrazili později.
Byl to opravdu pěkný vandr!
Na svých vodáckých akcích potkal Prcek kamaráda Petra alias Námořníka, který mu porozprávěl o krásách přírody v prostoru vojenské střelnice v okolí Hořovic a pozval ho na vandr. Prcek tedy zorganizoval podzimní vandr po brdských lesích.
Původní počet pozvaných kamarádů se značně ztenčil (Sokol nenašel za sebe náradu a musel obstarat svou hovězí klientelu, Indián slavil s Jitkou jakési rodinné výročí a raději se doma o vandru nezmínil, Jeff zvažoval účast i přes drobný úraz oka, leč následné "stržení" zad jeho účast definitivně odtroubilo.
V Praze ve vlaku se tedy setkal Prcek s Lubošem, na něž čekal v Hořovicích Námořník. Autobusem se přesunuli do Komárova, odkud vyrazili pochodem do osady Chaloupky, kde čekala útulná hospůdka. Cestou "dobrali" ostravské kamarády - Grizzlyho s Oskarem. V hospůdce zlehka poseděli a poté vyrazili na asi pětikilometrový pochod do vojenského prostoru na dřevařskou chatu. Tam je uvítal další kamarád Zdeněk a spolu s ním i rozpálený krb. Večer strávili v příjemném rozpoložení při kytaře.
Ranní probuzení do pošmourného dne, který neodradil od původního zámyslu. Rychlá snídaně a hurá na stezku. Námořník se činil, protáhl kamarády po cestách i necestách kol všech možných zajímavostí (zkušební střelnice na níž se testoval beton na stavbu opevnění v různých obdobích), spousty poházených zbytků různé munice všech možných typů a druhů, nálezy střepin, pomníček na místě zřícené stíhačky ap.). Po poledni se mlha rozestoupila a z modré oblohy zalilo sluníčko zlatou září, která jakoby rozsvítila všechny stromy oděné do podzimních barev. Zvláště se vyjímaly zlatavé modříny v rozsáhlých vřesovištích. Depresivně působily spousty kráterů po výbuších bomb a granátů obklopené stromy přeraženými tlakem výbuchů nebo dopadem střepin. V podvečer (asi po 20ti kilometrovém pochodu) dorazili zpět do chaty. Dobrá večeře byla doplněna rozprávěním o cestách v exotických zemích - každý přispěl svou troškou do mlýna. Potom únava vykonala své a šlo se na kutě.
Ráno přivítalo opět mlhou nad rybníčkem. Luboš, Grizzly a Oskar hned ráno vyrazili na cestu, aby stihli vlaky domů, Prcek s Námořníkem a Zdeňkem ještě poklidili a vyrazili později.
Byl to opravdu pěkný vandr!
VÁNOČNÍ POTLACH 2009
V pořadí již 32. vánoční potlach byl svolán na 19. prosince. Kamarádi se sešli v hojném počtu, chyběl Luboš s Vojtou. Luboš trávil pooperační čas na berlích a tak potlach byl pro něho passé (a tím pádem i pro Vojtu). O to byl působivý Prckův telefonát Lubošovi - přímé spojení se srubem a s kamarády.
Jinak se potlach odvíjel podle zavedeného scénáře - vzplanutí slavnostního ohně, zpěv, veselé povídání a žertování. Samozřejmě za podpory koncentrovaných moků.
Ráno jenom úklid a rozjezd domů s hurónským A H Ó Ó Ó Ó J !!!
V pořadí již 32. vánoční potlach byl svolán na 19. prosince. Kamarádi se sešli v hojném počtu, chyběl Luboš s Vojtou. Luboš trávil pooperační čas na berlích a tak potlach byl pro něho passé (a tím pádem i pro Vojtu). O to byl působivý Prckův telefonát Lubošovi - přímé spojení se srubem a s kamarády.
Jinak se potlach odvíjel podle zavedeného scénáře - vzplanutí slavnostního ohně, zpěv, veselé povídání a žertování. Samozřejmě za podpory koncentrovaných moků.
Ráno jenom úklid a rozjezd domů s hurónským A H Ó Ó Ó Ó J !!!
Rok 2010
JARNÍ POTLACH NA SRUBU
Dlouhodobá absence po operaci vyprovokovala Luboše k uspořádání jarního potlachu na srubu. Sezval kdekoho a tak se setkávali kamarádi od 19. do 21. března. Program byl jednoduchý - Luboš potřeboval společnost a kamarádi mu ji poskytli. Fůra muziky, humoru, veselostí, povídání a pošťuchování. Přesně to, co všichni občas potřebujeme.
Dlouhodobá absence po operaci vyprovokovala Luboše k uspořádání jarního potlachu na srubu. Sezval kdekoho a tak se setkávali kamarádi od 19. do 21. března. Program byl jednoduchý - Luboš potřeboval společnost a kamarádi mu ji poskytli. Fůra muziky, humoru, veselostí, povídání a pošťuchování. Přesně to, co všichni občas potřebujeme.
DŘEVORUBECKÁ BRIGÁDA
Protože u srubu už docházelo dříví, rozhodl šerif Sokol, že bude nutno uspořádat dřevorubecký potlach. Termín stanovil na první květnový víkend a vyjednal s hajným čištění lesa po zimní polomové kalamitě.
V pátek se sešli jako vždy Luboš s Vojtou, Sokol, Tuleň a Prcek s Tomášem. Popěli, popili a poklábosili dlouho do noci. Ráno dorazil Jeff, Indián, Mišák, Čochtan a Kamil. Přepravili se na místo polomu a začaloa likvidace polomů. Sokol, Prcek a Jeff se činili s pilami, ostatní si hráli na pilné mravenečky a nosili klády k cestě. Po polední pause s obědem přijel Všeťa s traktorem a odvezl 2 valníky metrového dřeva. Část dřeva se ještě naporcovala na polínka a potom jsme všichni unaveni celodenní pací zasedli k ohni. Zazněly písně, veselé vyprávění a vtipkování - ostatně jako vždy. Kromě jiného byl naplánován letní "retrovandr" a dohodnuty jeho podmínky (US torny, bez karimatek, pouze lihové vařiče, doprava vlakem). Místo se upřesní dodatečně.
Ráno byl proveden nezbytný úklid a následoval rozjezd domů s hurónským A H Ó Ó Ó Ó J !!!
VANDR PO JESTŘEBÍCH HORÁCH
Víkend 25. - 27.6.2010 byl ve znamení vandru po Jestřebích horách. Vandr byl pojat podle dohody jako "RETRO" s danými pravidly.
V pátek se u Luboše v Trutnově sešli Tuleň, Sokol s Ondrou, Indián s Mišákem a Velký Jeff. Auta zanechali svému osudu na parkovišti a vlakem vyrazili do Rtyně v Podkrkonoší. Ze zastávky začalo asi 6 km stoupání na Odolov. Vedro a pot byli průvodci celou cestu. Z Odolova se kamarádům naskytnul nádherný pohled na podkrkonošský kraj malosvatoňovicka a trutnovska. Na Odolově kamarády uvítala otevřená hospůdka a tak začalo chlazení pěnivým mokem, samozřejmě za doprovodu kytar a zpěvu muzikálních kamarádů - Sokola a Luboše. Nocleh nehledali daleko, se souhlasem hospodaského si ustlali přímo na stolech pod "dřevěným převisem" přímo u hospody.
Ranní probuzení nedalo dlouho čekat na vtípky ("Kuky se vrací", "Nemluv přede mnou o sraní" a "Lanškroun"). Při snídani se Tuleňovi nevyplatilo, že je "bez dětí", protože neměl ešus ani lžíci (ostatně jako vždy) - zachránil ho Vojta za daň v podobě části konzervy. Po snídani všichni vyrazili cestou vzhůru k Žaltmanu, kde měla být prvá zastávka. Cestou se rozbujela rozprava na téma, proč je výkřikem upozorňujícím na nebezpečí "BACHA!". Teorie muzikálních kamarádů dovedla téma do spávného novotvaru a tak začali používat "ŠTRAUS!", kterýmžto výkřikem děsili okolojedoucí cyklisty. Posléze došli pod Žaltman. Rozhledna zvala k výstupu a opět se otevřely nádherné pohledy na okolní hory. Po nasycení pohledy vyrazili na boudu "Čepelka" na Brendách. Posezení v zahrádce u hospůdky, chutná krmě, chutné pivečko - inu, nechtělo se vstávat! Přesto se vydali na další stezsku. Překvapení Lubošovi a i ostatním připravilo místo plánovaného bivaku - plošná těžba dřeva zlikvidovala potok a bivaková místa. Z nouze bylo rozhodnuto dojít do Petříkovic na koupaliště a tam se uvidí.
Na koupališti končil dětský den a žízeň připoutala huby k pípě. Ba i Luboš smočil pysk do piva se slovy - když retro, tak retro. Zvuk kytar si brzy zjednal respekt a zanedlouho místní pěli s našimi kamarády. Tuleňovy vtípky ("Já jsem bez starostí, jsem bez dětí!") vyvolávaly salvy smíchu. Když se jedna z místních žen přišla ptát, kde máme děti, odpovědí bylo "támhle se batolí" a ukázáno bylo na Mišáka a Vojtu, kteří rozdělávali ležení. Sokol si přisadil, že i vousatý Ondra je vlastně dítě a místní žena uraženě odešla s výrazem „Blbci!“ za hurónského smíchu přítomných.
Ráno jenom sbalit a vyšplhat k železniční zastávce. Vlak jel za několik okamžiků. Dojelo se do Trutnova, u nádraží kamarádi střetli Jiřinu (Lubošovu choť), která prozradila, že doma čeká plech koláče. Návštěva u Luboše završila tento báječný retrovandr. Tuleň, Ondra a Jeff odjeli, Indián, Sokol a Mišák ještě zůstali a podíleli se na likvidaci Lubošových zásob alkoholu. Kolem 17 hodiny odešli a odjeli vlakem. Sokol s Indiánem dorazili až do Žamberka, kde ještě navštívili "Jatka". Konce jsou nejasné.
Vand se všem moc líbil a bylo provedeno naplánování další obdobné akce na příští rok, tentokráte do Jizerských hor.
Víkend 25. - 27.6.2010 byl ve znamení vandru po Jestřebích horách. Vandr byl pojat podle dohody jako "RETRO" s danými pravidly.
V pátek se u Luboše v Trutnově sešli Tuleň, Sokol s Ondrou, Indián s Mišákem a Velký Jeff. Auta zanechali svému osudu na parkovišti a vlakem vyrazili do Rtyně v Podkrkonoší. Ze zastávky začalo asi 6 km stoupání na Odolov. Vedro a pot byli průvodci celou cestu. Z Odolova se kamarádům naskytnul nádherný pohled na podkrkonošský kraj malosvatoňovicka a trutnovska. Na Odolově kamarády uvítala otevřená hospůdka a tak začalo chlazení pěnivým mokem, samozřejmě za doprovodu kytar a zpěvu muzikálních kamarádů - Sokola a Luboše. Nocleh nehledali daleko, se souhlasem hospodaského si ustlali přímo na stolech pod "dřevěným převisem" přímo u hospody.
Ranní probuzení nedalo dlouho čekat na vtípky ("Kuky se vrací", "Nemluv přede mnou o sraní" a "Lanškroun"). Při snídani se Tuleňovi nevyplatilo, že je "bez dětí", protože neměl ešus ani lžíci (ostatně jako vždy) - zachránil ho Vojta za daň v podobě části konzervy. Po snídani všichni vyrazili cestou vzhůru k Žaltmanu, kde měla být prvá zastávka. Cestou se rozbujela rozprava na téma, proč je výkřikem upozorňujícím na nebezpečí "BACHA!". Teorie muzikálních kamarádů dovedla téma do spávného novotvaru a tak začali používat "ŠTRAUS!", kterýmžto výkřikem děsili okolojedoucí cyklisty. Posléze došli pod Žaltman. Rozhledna zvala k výstupu a opět se otevřely nádherné pohledy na okolní hory. Po nasycení pohledy vyrazili na boudu "Čepelka" na Brendách. Posezení v zahrádce u hospůdky, chutná krmě, chutné pivečko - inu, nechtělo se vstávat! Přesto se vydali na další stezsku. Překvapení Lubošovi a i ostatním připravilo místo plánovaného bivaku - plošná těžba dřeva zlikvidovala potok a bivaková místa. Z nouze bylo rozhodnuto dojít do Petříkovic na koupaliště a tam se uvidí.
Na koupališti končil dětský den a žízeň připoutala huby k pípě. Ba i Luboš smočil pysk do piva se slovy - když retro, tak retro. Zvuk kytar si brzy zjednal respekt a zanedlouho místní pěli s našimi kamarády. Tuleňovy vtípky ("Já jsem bez starostí, jsem bez dětí!") vyvolávaly salvy smíchu. Když se jedna z místních žen přišla ptát, kde máme děti, odpovědí bylo "támhle se batolí" a ukázáno bylo na Mišáka a Vojtu, kteří rozdělávali ležení. Sokol si přisadil, že i vousatý Ondra je vlastně dítě a místní žena uraženě odešla s výrazem „Blbci!“ za hurónského smíchu přítomných.
Ráno jenom sbalit a vyšplhat k železniční zastávce. Vlak jel za několik okamžiků. Dojelo se do Trutnova, u nádraží kamarádi střetli Jiřinu (Lubošovu choť), která prozradila, že doma čeká plech koláče. Návštěva u Luboše završila tento báječný retrovandr. Tuleň, Ondra a Jeff odjeli, Indián, Sokol a Mišák ještě zůstali a podíleli se na likvidaci Lubošových zásob alkoholu. Kolem 17 hodiny odešli a odjeli vlakem. Sokol s Indiánem dorazili až do Žamberka, kde ještě navštívili "Jatka". Konce jsou nejasné.
Vand se všem moc líbil a bylo provedeno naplánování další obdobné akce na příští rok, tentokráte do Jizerských hor.
LÉTO NA SRUBU
Jako každé léto, kamarádi střídavě trávili volný čas na srubu. Prováděli různé práce či opravy, případně sjížděli Orlici nebo prostě jenom tak lenošili a užívali si zaslouženého odpočinku.
PODZIMNÍ POTLACH
Tradiční potlach „Indiánské léto“ se tentokrát konal ve dnech 8. – 10. října 2010. Převážná část kamarádů se sešla již v páteční večer, kdy je na srubu uvítala vůně pečeného bůčku a skvělé višňovice. Večer plný muziky, legrace a veselého vyprávění pozvolna přešel do noční tmy, ozářené hvězdami a plameny táborového ohně.
Ranní probuzení bylo jako vždy plné optimismu a pracovního nadšení. Část kamarádů se vrhla na nošení a řezání dřeva a část se vrhla na opravárenské práce. Byla opravena kredenc, nařezány spousty dřeva a naštípanými poleny byl naplněn dřevníček a obložen srub.
Po práci se kamarádi oddali zaslouženému odpočinku u ohně, za hudební produkce, veselého povídání o svých a společných zážitcích a za konzumace koncentrovaných lihovin.
Ráno pokračovalo ve stejném duchu – legrace a vtípky. Potom už jenom nezbytný úklid s halasným AHÓÓÓJ zase domů.
Jako každé léto, kamarádi střídavě trávili volný čas na srubu. Prováděli různé práce či opravy, případně sjížděli Orlici nebo prostě jenom tak lenošili a užívali si zaslouženého odpočinku.
PODZIMNÍ POTLACH
Tradiční potlach „Indiánské léto“ se tentokrát konal ve dnech 8. – 10. října 2010. Převážná část kamarádů se sešla již v páteční večer, kdy je na srubu uvítala vůně pečeného bůčku a skvělé višňovice. Večer plný muziky, legrace a veselého vyprávění pozvolna přešel do noční tmy, ozářené hvězdami a plameny táborového ohně.
Ranní probuzení bylo jako vždy plné optimismu a pracovního nadšení. Část kamarádů se vrhla na nošení a řezání dřeva a část se vrhla na opravárenské práce. Byla opravena kredenc, nařezány spousty dřeva a naštípanými poleny byl naplněn dřevníček a obložen srub.
Po práci se kamarádi oddali zaslouženému odpočinku u ohně, za hudební produkce, veselého povídání o svých a společných zážitcích a za konzumace koncentrovaných lihovin.
Ráno pokračovalo ve stejném duchu – legrace a vtípky. Potom už jenom nezbytný úklid s halasným AHÓÓÓJ zase domů.
33. VÁNOČNÍ OHEŇ
Letošní vánoční oheň připadl na sobotu 18. prosince. V pátek na srub dorazil Grizzly a protože nikoho nenašel, zavolal Indiánovi. Ten usoudil, že čas strávený na srubu je dobře využitý. Proto sbalil věci a Mišáka a vyrazili. Strávili příjemný večer ve třech.
Další den začali s přípravami. Po poledni dorazil Sokol, Ondra a Jeff, odpoledne potom Tuleň s Pavlem a Honzou a Luboš s Vojtou. K večeru dorazil Mlaďas s Kubou, Kamil a Lea. Zasněžená louka, stromy se sněhovou peřinou, zamrzlý pás ledu na okraji Orlice a občas prosvítající sluníčko skrze zamračenou oblohu, to vše vytvářelo tu správnou atmosféru tradičního vánočního potlachu.
Luboš se Sokolem v rychlosti usmažili kapra, Jeff předal pozdrav od Kobry (krabici sladkého cukroví vonícího vanilkou a čokoládou) a začaly přípravy k ohni. Žhavý popel vytvořil ohňostroj a za prvního soumraku vzplál již 33. Vánoční oheň. Zazněla Vlajka, tichá vzpomínka byla věnována kamarádům, kteří jsou již na věčném vandru a potom již zněly písně, veselé vyprávění, vzpomínky na společně prožité chvíle na našich cestách a kolem nás plynula řeka a temná noc.
Ráno opět pokračovalo příjemným posezením okolo osadního ohně, vyprávěním a vtipkováním. Vznesly se úvahy o Silvestru na srubu, byl naplánován zimní vandr a to vše vyvrcholilo úklidem a následným odjezdem domů.
SILVESTROVSKÝ POTLACH
Na poslední potlach v roce 2010 přijeli na srub jenom Luboš a Indián s Mišákem. Vojta vánoce promarodil, Čochtan účast zrušil a Sokol zůstal doma s Barborou, která náhle vzplanula horečkami.
Zasněžený les, malebné smrčky přikryté sněhovou peřinou, štípající mráz a spousta prašanu přivítaly Luboše, když překročil koleje cestou z nádraží. Na srubu rozpálil kamna a během čekání na ostatní vařil čaj a pekl kolena se zelím. Dorazili však pouze Indián s Mišákem
Příjemné posezení při slivovici, konzumace uzených kolen a veselé tlachání vyvrcholilo zapálením slavnostního ohně, posledního v roce 2010 a prvního v roce 2011. Novoroční nocí se ozývaly salvy a blikání ohňostrojů, u srubu vesele praskal oheň, u kterého zazněla Vlajka a potom mnoho dalších písní. Posezení se protáhlo dlouho do noci.
Ráno bylo sice zmračené, ale osadníci byli veselí. Při obvyklém vtipkování dorazili zbylé zásoby, uklidili a po poledni se s obvyklým AHÓÓÓJ !!! se rozjeli domů.