Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potlach k 30. výročí osady (28. - 30.října 2007)


Večer v čestické hospodě 
Velký výroční potlach k 30. narozeninám osady začal obvyklými i neobvyklými přípravami již v průběhu roku. Scházení osadníků bylo jako vždy postupné. Ve čtvrtek večer dorazil Sokol s Barborou a Ondřejem, Tuleň s Pavlem a Prcek s Tomášem a Indián. Na campu u srubu našli malou zanedbanou vyhladovělou kočičku, která byla vděčná za každé vlídné pohlazení. Barbora si ji okamžitě oblíbila. Jenom Tuleň pro ni neměl moc pochopení a omylem ji smetl do ohně. A když už kočička prošla ohněm, stala dočasným členem naší osady.
Další den dopoledne dorazil Velký Jeff, Luboš, Lea, Hanz a Grizzly. Sdělili jsme si čerstvé informace - kdo dorazí a kdo ne (bohužel T.O. Divizna měla souběžný potlach, z T.O. Toulavá srdce dorazí pouze Fanka se Slepcem, Lečo má potlach v Krkonoších, mnoho kamarádů se neozvalo). V nepříjemném deštivém počasí byly dokončeny poslední přípravy (vztyčení vlajkového stožáru, sezení, ohniště) a k večeru, když konečně vysvitlo sluníčko se v družné náladě vyrazilo do Čestické hospody. Kočičku jsme vzali s sebou, abychom ji zanechali v některé obydlené chalupě. Leč cestou se kočce znelíbil transport (asi začala něco tušit) a tak se Sokolovi vysmekla a utekla do pole, kde zůstala. V hospůdce již čekali kamarádi z osady T.O. Bodláci (John, Kocór, Jerry, Simča a další). Postupně dorazil Kamil, Iva, Radim, Erik s Erikou a Verčou, STK s Honzou, Mojma, staří Hamáčkovi, Betlas, Rybář a mnoho dalších. Hraní a zpívání nemělo konce neboť jsme byli v hospodě, kde se zastavil čas (na stěně visely hodiny ukazující stále 16.45). Pěvecké výkony a Jeffovy taneční kreace občas přítomné až udivovaly. Vše však má svůj konec a tak krátce po půlnoci bylo veselení přerušeno, došlo k vyrovnání závazků, naložení a odvozu padlých či nemohoucích, silní jedinci (a nebylo jich mnoho) šli po svých na Kurník. Poskládání ku zdravému spánku bylo již dílem okamžiku.

Potlach na kempu U kurníku
Ranní probuzení pro některé jedince bylo sice bolestivé, ale ranní káva všechny vrátila brzy do života. Následovalo povídání a příchody dalších kamarádů. Dorazila Kobra s Eliškou, Kolíňák, Hašek, Kamil, Fanka se Slepcem a další. Volný čas byl věnován přípravě dřeva a volné zábavě.
Odpoledne, úderem 15. hodiny začaly hry. Jako první se započalo "kládou", kdy po chůzi na kládě, s minci zasazenou mezi hýžděmi, bylo nutno tuto minci vypustit do sklenice, to vše v co nejkratším čase. Po salvách smíchu a po krátkém odpočinku byla vyhlášena hra s balónky "Balonek=život, špendlík=meč". Po boji všech proti všem zůstali ve finále Ondra, Iva a Tomáš. Ivu vyřadili hned a oba mladíci svedli urputný souboj, v němž se Tomáš stal konečným vítězem. Následovala kanadská soutěž v hodu sekerou, kdy zelenáči i otrlí pardi předváděli střídavé výkony. Vítězem soutěže se stal Slepec se svými 2,5 body. O další dvě místa svedli opět urputný souboj Ondra a Tomáš, v němž se Tomáš stal opět vítězem a získal tak 2. místo.
Následovala soutěž výhradně pro ženy a to prohánění papírové koule vařečkou volně zavěšenou mezi nohama. Nutno pžiznat, že kopulační a orgasmické pohyby zúčastněných squaw vyvolaly veselí ve tvářích nejenom u mužů, ale i na sobě samých.
Další soutěž na sebe nenechala dlouho čekat - přetahování lanem. Kamarádi vytvořili 2 osmičlenná družstva a nastal souboj Liberec vs. Morava. Vítězem se stala Morava, kdy Liberec proti těžkotonážní podpoře Moravy (Grizzly a Hašek) neměl šanci.
Poslední soutěží bylo pití vaječného koňaku s nataženou rukou, které se zúčastnili pardi i squaw. Tváře a těla poblemcaná žlutavou tekutinou vypadaly zajímavě a vyvolaly záplavy smíchu u přihlížejících.
A posléze nastal čas zapálení slavnostního ohně. Všichni se shromáždili na potlachovišti, šerif Sokol přivedl posly ohně - Slepce, Kolíňáka, Johna a Tomáše a dal pokyn k zapálení ohně. Oheň vzplál a vztáhl své paže k nebesům.
Zazněla "Vlajka", šerif osady Sokol uvítal všechny přítomné a požádal je, aby minutou ticha vzpomněli na kamarády, kteří se již toulají na nekonečném vandru ve věčných lovištích. Poté vyhlásil vítěze jednotlivých soutěží, které odměnil plackami. Potom již začala nevázaná zábava muziky, povídání a zpěvu. Oba ohniváci - Pavel a Ondra se činili, aby oheň nevyhasl (Pavel s vervou sobě vlastní nedobrovolně smočil tělo do Orlice). A tak zábava plynula až do pozdní noci.
Následující den bylo opět nelehké probouzení, obligátní úklid, tentokráte ve větším rozsahu než obvykle a to vše za veselého povídání při kávě a jiných nápojích.
Co říci na závěr? Potlach se vydařil, vyšlo i počasí - nemělo to chybu.