Kronika - 2011 až podzim 2013
ROK 2011
ZIMNÍ VANDR
Na poslední lednový víkend, tedy na 29. a 30. ledna svolal Luboš kamarády na zimní vandr. Dle předpovědí mělo být počasí optimální a tak se v pátek 28.ledna ve večerních hodinách sešli Tuleň, Luboš, Vojta, Sokol, Indián, Mišák, Velký Jeff a Grizzly. Srdečné uvítání mezi sebou, s Toulovcem Joskou v příjemně vyhřátém lokálu zavdalo směr večernímu posezení při písních, vyprávění a dobrém moku. S klesající venkovní teplotou a přibývajícím časem nočním se postupně tříbily názory o tom kde spát, až nakonec i nejtvrdší Jeff podlehl "pohodlí" verandy.
Jasná obloha, -13 stupňů pod nulou - takové ráno nás všechny přivítalo. Nechtělo se z vyhřátých spacáků, ale Toulovec už zval na teplou ranní polévku. Po snídani ještě chvíli tlachání, několik písní a hodil jsme bágly na záda a hurá na stezku. Procházka v zářícím slunci, mráz pálící do tváří, sníh křupající pod nohama, dobrá nálada - toť věru stručná charakteristika cesty, která vypovídá vše. Po nezbytném funění v kopcovitém terénu jsme došli na "Zahrádky". Byl uvařen lehký oběd a zahřáli jsme útroby horkým čajem. Těla si odpočala a pokračovali jsme kolem Toulovcových Maštalí k "Velkému převisu". Tam jsme rozložili ležení, nanosilo se dřevo a rozdělal se oheň. Během práce se dobrovolníci - Tuleň, Indián a Vojta vydali k Mojžíšově pramenu pro vodu. Dlouho se nevraceli, až jsme pojali podezření a Sokol zavolal k Toulovcovi, ať kamarádi vezmou spolu s vodou i trochu pivka do plastu. Při návratu z Indiána trošku kapala voda - netrefil se a po ledovém balvanu sklouzl do tůňky. Potom stál vedle ohně a jen se z něho pářilo. To mu však na dobré náladě neubralo. Posezení pod převisem bylo báječné. Grizzly vyprávěl své zážitky z cest po Karelii a Nepálu, ostatní se rovněž nenechali zahanbit a tak při tlachání a zpěvu kolem nás plynul čas a stále nižší teplota. Indián při sušení oděvu pořídil několik propálených děr do kalhot. Nebyla nouze ani o humorné situace. Sokol tentokrát nemluvil v žádném asijském dialektu, ale po chvilkovém zdřímnutí se zmateně rozhlížel a po té se zeptal: "Ty, Oldo, jsme ještě na čundru?".
Ranní probuzení bylo báječné. Indián zjistil, že mu uhořela asi 1/4 spacáku. Nijak to neřešil. Při balení jsme maličko ohřívali zmrzlé prsty, potom něco málo pojedli a vyrazili zase zpět k Toulovcovi, kde nás čekal senzační gulášek. Sokol s Lubošem opět trochu zahudlali, čímž na naši společnost upoutali pozornost. I další návštěvníci se s muzikou přidali (kamarádi Plukovník, Číro a jiní), takže u Toulovce bylo od rána veselo. Poté nastal čas loučení a odjezd domů.
Co ještě dodat? Zimní vandr se vydařil, počasí bylo takové jaké mělo být, zábava v žádném případě nevázla a bylo stále co probrat.
Jasná obloha, -13 stupňů pod nulou - takové ráno nás všechny přivítalo. Nechtělo se z vyhřátých spacáků, ale Toulovec už zval na teplou ranní polévku. Po snídani ještě chvíli tlachání, několik písní a hodil jsme bágly na záda a hurá na stezku. Procházka v zářícím slunci, mráz pálící do tváří, sníh křupající pod nohama, dobrá nálada - toť věru stručná charakteristika cesty, která vypovídá vše. Po nezbytném funění v kopcovitém terénu jsme došli na "Zahrádky". Byl uvařen lehký oběd a zahřáli jsme útroby horkým čajem. Těla si odpočala a pokračovali jsme kolem Toulovcových Maštalí k "Velkému převisu". Tam jsme rozložili ležení, nanosilo se dřevo a rozdělal se oheň. Během práce se dobrovolníci - Tuleň, Indián a Vojta vydali k Mojžíšově pramenu pro vodu. Dlouho se nevraceli, až jsme pojali podezření a Sokol zavolal k Toulovcovi, ať kamarádi vezmou spolu s vodou i trochu pivka do plastu. Při návratu z Indiána trošku kapala voda - netrefil se a po ledovém balvanu sklouzl do tůňky. Potom stál vedle ohně a jen se z něho pářilo. To mu však na dobré náladě neubralo. Posezení pod převisem bylo báječné. Grizzly vyprávěl své zážitky z cest po Karelii a Nepálu, ostatní se rovněž nenechali zahanbit a tak při tlachání a zpěvu kolem nás plynul čas a stále nižší teplota. Indián při sušení oděvu pořídil několik propálených děr do kalhot. Nebyla nouze ani o humorné situace. Sokol tentokrát nemluvil v žádném asijském dialektu, ale po chvilkovém zdřímnutí se zmateně rozhlížel a po té se zeptal: "Ty, Oldo, jsme ještě na čundru?".
Ranní probuzení bylo báječné. Indián zjistil, že mu uhořela asi 1/4 spacáku. Nijak to neřešil. Při balení jsme maličko ohřívali zmrzlé prsty, potom něco málo pojedli a vyrazili zase zpět k Toulovcovi, kde nás čekal senzační gulášek. Sokol s Lubošem opět trochu zahudlali, čímž na naši společnost upoutali pozornost. I další návštěvníci se s muzikou přidali (kamarádi Plukovník, Číro a jiní), takže u Toulovce bylo od rána veselo. Poté nastal čas loučení a odjezd domů.
Co ještě dodat? Zimní vandr se vydařil, počasí bylo takové jaké mělo být, zábava v žádném případě nevázla a bylo stále co probrat.
JARNÍ POTLACH 2011
Po zimním vandru v Toulovcových Maštalích nastala odmlka a tak byl domluven jarní potlach, a to na víkend 26. a 27. března jako uvítání opět se navrátivšího jara. Příjemným argumentem byla i Mlaďasova informace o tom, že získal zánovní kredenc na srub.
V pátek vyrazil Luboš s Vojtou, v Hradci dobrali Tuleně a v podvečer dorazili na srub, kde již svůj čas trávil Sokol s nezbytným Maxem, Indián a Vlastík. Osadní oheň již plál, ve srubu sálal šporhelt a tak Luboš operativně využil tepla a do trouby vložil uzená žebra. Veselé povídání, sdělování zážitků uplynulé doby, vrzání trampských čelistí zpracovávajících masitý pokrm a dobrá muzika nebraly konce.
Ráno bylo nebe zachuřené a tak se pomalým tempem začaly nezbytné práce. Mezitím dorazil Jeff a Kamil a později i Lea a Hanz. Naštípalo se dřevo, Vlastík mezitím uvařil bezchybný bramborový gulášek a po obědě odjel Tuleň se Sokolem do Hradce pro kredenc. Odjel bohužel i Indián, který měl na sobotu již domluvený jiný program. Ostatní zatím smýčili okolí srubu, vyklidili a vynesli starou kredenc a trochu pouklidili. Odpoledne přivezli Sokol s Tuleněm novou, ta byla po počátečním obdivování nastěhována dovnitř a opětovně do ní bylo uloženo nádobí. Na skok a na kus řeči se zastavili Sláva s Janou ze Žamberka, kteří s sebou odvezli i Vlastíka (kterým již cloumala jakási chřipka).
Potom již nastal čas na naplánování hromadné oslavy narozenin letošních "padesátníků", k nimž se přidal "čtyřicátník" Kamil a retrovandru, tentokráte do Jizerských hor. Poté se pokračovalo v písních, veselých historkách a vtipkování, zatímco se v troubě pekl bůček. Náhlý déšť kamarády vyburcoval z nečinnosti a raději odvezli auta do lesa, což se neobešlo bez humorných situací na bahnitém terénu. Písně a dobrá nálada zněly srubem do pozdních nočních hodin.
Ráno bylo opět ve znamení sluníčka a modré oblohy. Luboš dojel do Hradce pro Jiřinu, zatímco ostatní prováděli nezbytný úklid, opět za stálého vtipkování. Luboš ještě po obědě odvezl Tuleně a Leu na vlak a postupně se chystali zbylí kamarádi k odjezdu.
Takže na závěr už jenom hurónské ahóóój a všichni se těšíme na další setkání koncem dubna.
V pátek vyrazil Luboš s Vojtou, v Hradci dobrali Tuleně a v podvečer dorazili na srub, kde již svůj čas trávil Sokol s nezbytným Maxem, Indián a Vlastík. Osadní oheň již plál, ve srubu sálal šporhelt a tak Luboš operativně využil tepla a do trouby vložil uzená žebra. Veselé povídání, sdělování zážitků uplynulé doby, vrzání trampských čelistí zpracovávajících masitý pokrm a dobrá muzika nebraly konce.
Ráno bylo nebe zachuřené a tak se pomalým tempem začaly nezbytné práce. Mezitím dorazil Jeff a Kamil a později i Lea a Hanz. Naštípalo se dřevo, Vlastík mezitím uvařil bezchybný bramborový gulášek a po obědě odjel Tuleň se Sokolem do Hradce pro kredenc. Odjel bohužel i Indián, který měl na sobotu již domluvený jiný program. Ostatní zatím smýčili okolí srubu, vyklidili a vynesli starou kredenc a trochu pouklidili. Odpoledne přivezli Sokol s Tuleněm novou, ta byla po počátečním obdivování nastěhována dovnitř a opětovně do ní bylo uloženo nádobí. Na skok a na kus řeči se zastavili Sláva s Janou ze Žamberka, kteří s sebou odvezli i Vlastíka (kterým již cloumala jakási chřipka).
Potom již nastal čas na naplánování hromadné oslavy narozenin letošních "padesátníků", k nimž se přidal "čtyřicátník" Kamil a retrovandru, tentokráte do Jizerských hor. Poté se pokračovalo v písních, veselých historkách a vtipkování, zatímco se v troubě pekl bůček. Náhlý déšť kamarády vyburcoval z nečinnosti a raději odvezli auta do lesa, což se neobešlo bez humorných situací na bahnitém terénu. Písně a dobrá nálada zněly srubem do pozdních nočních hodin.
Ráno bylo opět ve znamení sluníčka a modré oblohy. Luboš dojel do Hradce pro Jiřinu, zatímco ostatní prováděli nezbytný úklid, opět za stálého vtipkování. Luboš ještě po obědě odvezl Tuleně a Leu na vlak a postupně se chystali zbylí kamarádi k odjezdu.
Takže na závěr už jenom hurónské ahóóój a všichni se těšíme na další setkání koncem dubna.
VELKÝ OHEŇ PADESÁTNÍKŮ
Kamarádi, kteří v letošním roce (2011) oslaví své významné životní výročí 50ti let na tomto světě se domluvili na uspořádání velikého potlachu na obvyklé "čarodějnické setkání", tedy na 30. dubna 2011. Byli to Sokol, Tuleň, Indián, Hanz, Hašek a Mojma. Posléze se k nim přidal ještě Kamil slavící své čtyřicátiny a Erik slavící pětapadesátiny.
Oslavenci se sjeli již ve čtvrtek, aby připravili vše potřebné - dřevo na oheň, slavnostní ohniště a prostor před srubem zabezpečili plachtou před nepřízní počasí. V páteční odpoledne se postupně začali sjíždět kamarádi, aby s oslavenci prožili jejich vstup do nové etapy života. Páteční večer byl plný humoru, veselého povídání a bohužel i nepříjemné roztržky, která však nemohla trvale překrýt dobrou náladu, která vytrvala dlouho do noci. Vrcholem všeho bylo Indiánovo panické zděšení, že je vypitý sud piva a nebude to stačit. Proto ihned v sobotu ráno zabezpečili dovoz dalšího - jenom na okraj, posléze bylo zjištěno, že šlo o chybný odhad a sud je ještě z 1/3 plný a, protože na nový sud nebyla pípa neb šlo o jiný typ, Indián si sud odvezl domů. V sobotu začali přijíždět další a další kamarádi, zatímco někteří z přítomných byli (ač neradi) z osobních důvodů nuceni odejít (např. Mojma a Lea). Přes den byl čas věnován jednak přípravným pracím na oheň, byl vyčištěn a přestaven sporák a vše se šikovalo k večernímu posezení. Rovněž byl probrán červnový "retrovandr" po Jizerských horách a srpnová "retrovoda" sjezd Hronu. Dešťové přeháňky nakonec všechny vtěsnaly pod plachtu, kde probíhalo bujaré veselí a posléze i předávání darů, kterým dominovala ohromná uzená kýta a veliká lahev fertetu, od níž se Indián nemohl nějak odloučit. Vojta se ujal kuchařských prací a griloval masité dobroty. Ostatní se věnovali muzicírování, popíjení dobrých moků a konzumaci lahůdek - sladkých i slaných. Nálada a veselé vtipkování vytrvalo dlouho do nočních hodin.
Ráno bylo ve znamení obvyklého (tentokráte však rozsáhlejšího) úklidu. Kobra s Barborou a Eliškou se vrhly na umytí nádobí, Luboš dal grilovat kuřecí nohy a přitom se s ostatními vrhnul na úklid slavnostní hranice (poslouží při příští příležitosti), rozštípání špalků dřeva a následně na úklid polen. Potom se uklidila plachta, uklidilo se ve srubu, do aut byly naloženy odpadky a už jenom rozloučení a odjezd domů.
Kamarádi, kteří v letošním roce (2011) oslaví své významné životní výročí 50ti let na tomto světě se domluvili na uspořádání velikého potlachu na obvyklé "čarodějnické setkání", tedy na 30. dubna 2011. Byli to Sokol, Tuleň, Indián, Hanz, Hašek a Mojma. Posléze se k nim přidal ještě Kamil slavící své čtyřicátiny a Erik slavící pětapadesátiny.
Oslavenci se sjeli již ve čtvrtek, aby připravili vše potřebné - dřevo na oheň, slavnostní ohniště a prostor před srubem zabezpečili plachtou před nepřízní počasí. V páteční odpoledne se postupně začali sjíždět kamarádi, aby s oslavenci prožili jejich vstup do nové etapy života. Páteční večer byl plný humoru, veselého povídání a bohužel i nepříjemné roztržky, která však nemohla trvale překrýt dobrou náladu, která vytrvala dlouho do noci. Vrcholem všeho bylo Indiánovo panické zděšení, že je vypitý sud piva a nebude to stačit. Proto ihned v sobotu ráno zabezpečili dovoz dalšího - jenom na okraj, posléze bylo zjištěno, že šlo o chybný odhad a sud je ještě z 1/3 plný a, protože na nový sud nebyla pípa neb šlo o jiný typ, Indián si sud odvezl domů. V sobotu začali přijíždět další a další kamarádi, zatímco někteří z přítomných byli (ač neradi) z osobních důvodů nuceni odejít (např. Mojma a Lea). Přes den byl čas věnován jednak přípravným pracím na oheň, byl vyčištěn a přestaven sporák a vše se šikovalo k večernímu posezení. Rovněž byl probrán červnový "retrovandr" po Jizerských horách a srpnová "retrovoda" sjezd Hronu. Dešťové přeháňky nakonec všechny vtěsnaly pod plachtu, kde probíhalo bujaré veselí a posléze i předávání darů, kterým dominovala ohromná uzená kýta a veliká lahev fertetu, od níž se Indián nemohl nějak odloučit. Vojta se ujal kuchařských prací a griloval masité dobroty. Ostatní se věnovali muzicírování, popíjení dobrých moků a konzumaci lahůdek - sladkých i slaných. Nálada a veselé vtipkování vytrvalo dlouho do nočních hodin.
Ráno bylo ve znamení obvyklého (tentokráte však rozsáhlejšího) úklidu. Kobra s Barborou a Eliškou se vrhly na umytí nádobí, Luboš dal grilovat kuřecí nohy a přitom se s ostatními vrhnul na úklid slavnostní hranice (poslouží při příští příležitosti), rozštípání špalků dřeva a následně na úklid polen. Potom se uklidila plachta, uklidilo se ve srubu, do aut byly naloženy odpadky a už jenom rozloučení a odjezd domů.
Retrovandr po Jizerských horách
Podle šerifova nápadu z loňského roku byl i letos uskutečněn „retrovandr“, tentokrát po Jizerských horách, za stejných podmínek jako loni. Akci organizoval Tuleň, sraz byl 17.června v trampské hospůdce "U Kozy" na přelomu kopce mezi Oldřichovem v Hájích a Raspenavou. Jako první dorazili Vojta s Lubošem, kteří dorazili vlakem a poté vysupěli po silnici do kopce na místo srazu. Zanedlouho dorazil zbytek - Tuleň, Sokol, Pavel a Mišák. S vykulenýma očima a otlačeným žaludkem povečeřeli kvalitní pečené uzené koleno, řádně spláchnuté pěnivým mokem. K muzicírování se Sokol s Lubošem nedali dlouho pobízet a celý večer sklízeli pochvalné mručení za své výkony. V pozdní noci šli postupně na kutě (majitel Koza poskytl srub k přespání). Ranní probuzení do čerstvého rána, lehká snídaně, chutná káva a hurá na stezku. Dlouhé stoupání na Poledník vyronilo z kamarádů spousty potu, které byly briskně doplněny tekutinami a malou svačinkou. Potom se cesta zklidnila a začalo klesání k rozcestí zvaném "Bílá kuchyně". Po krátkém odpočinku pokračivali kamarádi po asfaltové cestě (nohy aúúúú !) až na "Hřebínek", kde byl v provozu bufet "Hvězda". Příjemné občerstvení v podobě výborného meruňkového koláče, nezbytné kávy a dalších tekutin obnovilo síly k další cestě. Tady se oddělil Pavel, který zamířil zpět do Liberce. Cesta nyní klesala a klesala až ke Štolpichu k Sloupskému potoku a potom dále podél něho až do Ferdinandova. Cestou bylo vyhlédnuto místo k přespání, ale kroky pokračovaly až do hospůdky "U tetřeva". Tam se kamarádi odměnili pěnivým mokem a topinkami s česnekem (ba i Luboš vzpomenul na časy dávno minulé a polknul několik piv), aby posléze odešli zpět na vyhlédnuté místečko. Příprava ležení a dřeva na oheň byla dílem okamžiku. Potom jenom chutná večeře a příjemné posezení u ohně (spolu s kousavými muškami). Lehká noční přeprška neměla vliv na zdravý spánek a tak ranní probuzení do nového dne na sebe nechalo dlouho čekat. Ráno jenom posnídat, sbalit usárny a zase na stezku. Za půl hodinky jsme došli do Hejnic, kde jsme u cukrárny dali kávičku, případně zmrzlinu a potom jenom dojít zbytek cesty na vlakové nádraží. Po nezbytném fotografování za pomoci paní pokladní přijel vlak, který kamarády unášel zpět k domovu. Po cestě se v Oldřichově ještě oddělili Sokol, Tuleň a Mišák (mazali zpět ke Kozovi pro auto), zatímco Luboš s Vojtou pokračovali domů.
Byl to prímový vandr, jen dále a více takových!
LETNÍ SETKÁNÍ na srubu
Počátkem července odjel Luboš s Jiřinou na srub, aby využili nepřítomnosti Vojty a prohnali kola okolím Orlice. Dorazili na srub v sobotu a po nezbytných úkonech vyrazili na trasu Čestice – Rašovice – Týniště n/O. – Borohrádek – Zdelov – srub. Po návratu je na srubu čekali Sokol (Barboře se nechtělo) s Jeffem (Kobru s Eliškou „vyhnal“ do Chorvatska a tím sám sebe pasoval na slaměného vdovce). Večerní příjemné posezení u ohně, povídání, muzicírování – a jako vždy dorazil, nečekán, nezván - inu noční liják. Prakticky neustávající déšť a nepříznivá předpověď na další dny zhatila všechny další plány a tak se po obědě všichni sebrali a odjeli domů.
Jenom drobná připomínka. Pro zpříjemnění chvil a usušení věcí jsme zatopili ve sporáku, ovšem kdosi z předchozích návštěvníků srubu nechal v troubě pekáč se zbytky masa a nožem, což v kombinaci s roztopenými kamny nedělalo dobrotu – nedýchatelný čmoud, puch škvařící se umělé hmoty a pálící se zbytky masa. Bude zapotřebí opětovně upozornit kamarády na pravidla používání srubu.
NESTOROVY NAROZENINY
O víkendu 8. - 10. července oslavil nestor spřátelené vodácké party Jiří své 80. narozeniny. Oslava se konala v Hodkovicích nad Mohelkou a za osadu se zúčastnili Tuleň, Prcek s Alenkou a Luboš. Z ostatních dorazili kromě oslavence a Broni s Darkem a Dominikem (bydlící v Hodkovicích) ještě Erik, Ďuri, jeho dvě dcery - Kačka a Martina se svými partnery Lubošem a Markem a brněnská „odnož“ Jarek s Bubem a Pavlem. Báječné posezení při různých dobrotách (pevných i kapalných), mnoho legrace a dobré nálady, muzika a slavnostní oheň ku poctě Jiřímu.
Všichni přejeme Jiřímu pevné zdraví a optimismus do dalších let a všichni sobě přejeme, abychom se jeho věku dožili ve stejné fyzické a psychické kondici.
PRÁZDNINOVÝ ČAS NA SRUBU
Jako každý rok trávili i letos kamarádi část dovolené na srubu, aby si odpočinuli, aby věnovali svůj čas opravě srubu a úpravám okolí nebo aby prostě jen tak lenošili.
Společný týden tam strávil i Sokol s Barborou, se švagrem Markem a jeho synem (rovněž Markem) a Barbořiným otcem Lojzou. V té době se vraceli Luboš, Vojta a Tuleň z Hronu a tak po krátké zastávce v Žamberku se přesunuli rovněž na srub. Tuleň pokračoval dále do Liberce, neboť ho čekaly pracovní povinnosti. Ostatní osazenstvo trávilo čas sjížděním Orlice, konzumování dobré krmě, štípáním dřeva a dalšími důležitými pracemi. Vojta se ujal úklidu a důkladne očistil střechu od nánosů listí a větví a vyčistil okapový žlab. Sokol s Lubošem opravili poškozenou lavici a vyměnili opěrný kůl. Ke chloubě jejich práce však patří nové schody k řece, na jejichž rekonstrukci se podíleli všichni.
K příjemným okamžikům patřilo i to, že se zastavil na kus řeči i Mojma a na poslední večer se dostavil i Indián a Sláva. Plno dobré muziky, vyprávění veselých zážitků, popíjení kvalitní slivovičky - inu, jistě by se tam vydrželo hodně dlouho, leč všechno má svůj začátek i konec.
Předběžně byl dohodnut i podzimní potlach, který bude tentokrát (kromě nezbytných pací) jako vzpomínkový na zesnulého kamaráda Pedra.
Takže v říjnu na srubu AHÓÓÓJ !!!
Podzimní vandr
Jako každý podzim, pozval kamarád Slepec naši osadu na výroční potlach T.O. Toulavá srdce. Na vandr vyrazili Sokol, Tuleň a Lea. Potlach se vydařil, kamarádi byli spokojeni.
PODZIMNÍ POTLACH 2011
Na víkend 14. – 16. října svolal šerif Sokol pravidelný podzimní potlach. Jednak, aby se připravila potrava pro ohnivého žrouta, který učiní srub příjemným v sychravých podzimních a v promrzlých zimních měsících a jednak aby se pochlubil novou podlahovou krytinou, kterou se žambereckými kamarády položil. A jako mimochodem se bude vybírat patřičný obolus do osadní kasy – „keep smiling!“.
V pátek se tak sešla velká část osady (Prcek, Sokol, Tuleň, Luboš, Vojta, kamarádi Vlastík a Radim) – veselé povídání, muzicírování a hlahol zněly dlouho do noci.
Sobotní probuzení do krásného rána rozhýbalo činnost. Někteří se vrhli na přípravu dřeva, někteří na přípravu krmě, další na jiné údržbářské či úklidové práce. Mezitím dorazili i další kamarádi – Jeff, Kamil, Erik, Lea, Mišák, Mojma, Hanz, Čochtan se synkem Michalem, Hašek, Erik a Indián (který ovšem, ku smutku svému i všech ostatních, záhy odešel plnit pracovní povinnosti u svého zaměstnavatele a chlebodárce). Večerní posezení bylo příjemné a jako vždy halasné, přestože bylo poznamenáno určitou nervozitou a podrážděností. Přesto jsme vzpomněli neblahého výročí 10 let, co nás všechny opustil kamarád Pedro, aby na nás trpělivě čekal ve věčných lovištích. Oheň vzplál ku jeho poctě, vzpomněli jsme na jeho hlášky a taškařice a vůbec jsme vzpomínali na tohoto dobrého kamaráda. S hvězdnou nocí na všechny padla nostalgická nálada, která spolu s muzikou a smíchem pomalu ustoupila.
Protože ráno bývá moudřejší, i toto ráno rozptýlilo chmury a tesk a započaly úvahy o vánočním potlachu, o potlachu silvestrovském, o zimním a jarním vandru a hlavně o slavnostním potlachu k 35. výročí osady. Po nezbytném úklidu následoval již jen rozjezd domů.
VÁNOČNÍ POTLACH
Tradiční vánoční potlach připadl letošní rok na 17. prosinec. Převážná část kamarádů přijela již v pátek a při veselém povídání, hudlání písní a "pomlouvání" nepřítomných prožili příjemný večer u společného ohně kamarádství.
Následující den byl věnován drobným pracem, přípravě slavnostního ohně, vzpomínání věcí minulých a plánování věcí příštích. Během dne dorazili i další kamarádi, aby strávili v kamarádském kruhu tento tradiční osadní den.
S večerním soumrakem se rozzářil vánoční stromeček s dárky, vzplál slavnostní vánoční oheň, zazněla Vlajka a všichni se ponořili na chvilku do vzpomínek na kamaráda Pedra. Poté večer pokračoval oblíbenými písněmi, zaznělo několik koled a dobrá nálada veselým vyprávěním zvolna plynula touto, pro nás, slavnostní nocí. Dobrý mok doplněný kousky smaženého kapra a klobásy byl v tu chvíli božskou manou.
Leč, vše má svůj začátek i konec. Ranní probuzení nastartovalo obligátní činnost - vzpomínky na včerejší večer, vzpomínky na uplynulé vandry i jinak prožité společné chvíle a hlavně společný úklid. Byl potvrzen i společný silvestrovský večer na Hlásce u Mojmy a zimní vandr do Oderských vrchů na 20. ledna 2012, který bude pořádat Grizzly.
Na závěr zaznívalo jenom AHÓÓÓJ a kamarádi se rozjeli domů.
Následující den byl věnován drobným pracem, přípravě slavnostního ohně, vzpomínání věcí minulých a plánování věcí příštích. Během dne dorazili i další kamarádi, aby strávili v kamarádském kruhu tento tradiční osadní den.
S večerním soumrakem se rozzářil vánoční stromeček s dárky, vzplál slavnostní vánoční oheň, zazněla Vlajka a všichni se ponořili na chvilku do vzpomínek na kamaráda Pedra. Poté večer pokračoval oblíbenými písněmi, zaznělo několik koled a dobrá nálada veselým vyprávěním zvolna plynula touto, pro nás, slavnostní nocí. Dobrý mok doplněný kousky smaženého kapra a klobásy byl v tu chvíli božskou manou.
Leč, vše má svůj začátek i konec. Ranní probuzení nastartovalo obligátní činnost - vzpomínky na včerejší večer, vzpomínky na uplynulé vandry i jinak prožité společné chvíle a hlavně společný úklid. Byl potvrzen i společný silvestrovský večer na Hlásce u Mojmy a zimní vandr do Oderských vrchů na 20. ledna 2012, který bude pořádat Grizzly.
Na závěr zaznívalo jenom AHÓÓÓJ a kamarádi se rozjeli domů.
SILVESTROVSKÝ POTLACH
Dva dny před silvestem přišla "jobovka". Na Hlásce jsou problémy, nelze uskutečnit silvestrovský potlach. Naštěstí organizátor Mojma operativně zajistil náhradní azylový pobyt a to v Merklovicích v hasičárně.
Sobotní setkání v silvestrovském odpoledni bylo hektické. Bylo to společné setkání osadníků a kamarádů ze Žamberka. Plno pochutin - slaných i sladkých, různých nápojů - slabých i koncentrovaných zaplnilo stůl a přilehlou zásobárnu. Ženské osazenstvo se činilo, aby při přípravě krmě nic nechybělo, mužské osazenstvo se činilo, aby krmě byla konzumována, nápoje beze zbytku vypity a aby nálada nepoklesla. Vtípky, veselé povídání, plno dobré muziky - to vše spělo jedním směrem, a to k půlnočnímu přelomu roku. Přelomová chvíle byla náležitě oslavena, řádně zapita a tak nový rok 2012 řádně začal. Jak večer začal, tak taky pokračoval silvestrovskou nocí až do raních hodin, kdy i ti otrlí již upadli do posilujícího spánku.
Ráno opět pokračovalo veselým povídáním, vzpomínkami, muzikou a opět mírnou konzumací zbytků zásob. Poté se všichni podíleli na úklidových pracech a postupně se odjíždělo. Po poledni bylo uklizeno a tak následovalo jenom připomenutí zimního vandru a rozjezd domů.
Sobotní setkání v silvestrovském odpoledni bylo hektické. Bylo to společné setkání osadníků a kamarádů ze Žamberka. Plno pochutin - slaných i sladkých, různých nápojů - slabých i koncentrovaných zaplnilo stůl a přilehlou zásobárnu. Ženské osazenstvo se činilo, aby při přípravě krmě nic nechybělo, mužské osazenstvo se činilo, aby krmě byla konzumována, nápoje beze zbytku vypity a aby nálada nepoklesla. Vtípky, veselé povídání, plno dobré muziky - to vše spělo jedním směrem, a to k půlnočnímu přelomu roku. Přelomová chvíle byla náležitě oslavena, řádně zapita a tak nový rok 2012 řádně začal. Jak večer začal, tak taky pokračoval silvestrovskou nocí až do raních hodin, kdy i ti otrlí již upadli do posilujícího spánku.
Ráno opět pokračovalo veselým povídáním, vzpomínkami, muzikou a opět mírnou konzumací zbytků zásob. Poté se všichni podíleli na úklidových pracech a postupně se odjíždělo. Po poledni bylo uklizeno a tak následovalo jenom připomenutí zimního vandru a rozjezd domů.
Rok 2012
ZIMNÍ VANDR - leden 2012
Letošní zimní vandr zorganizoval Grizzly, tentokrát do oblasti Oderských vrchů. V týdnu před odjezdem začali "odpadat" jednotliví účastníci. Tuleně sklátila jakási viróza, z níž se nemohl vyhrabat, Sokol nenašel vystřídání na sobotní pracovní dopoledne, Jeff se staral o svou chorou manželku - Kobra si raději zlomila nohu než by Jeffa pustila :-))) - nadneseně řečeno a Indián se musel zúčastnit řádné pracovní směny. Takže nakonec jel jenom Luboš, který se v Pardubicích setkal s Mišákem a spolu dorazili do Heřmánek, kde na ně čekali Ostravští kamarádi - Grizzly, Oskar, Šerpa se psem a Vrublas. Po počátečním extempore v hospůdce (neměli tam rádi psy a Šerpa si to nechtěl nechat líbit, pročež vyvolal výtržnost, níž vyšel vítězně) jsme se přesunuli k penzionku "Maria ve skále", kde jsem strávili príma večer - jako vždy při povídání a dobré muzice. Přespali jsme venku na podiu a po ranním probuzení se přesunuli zpět do tepla restaurantu - jednak na dobrou ranní polévku a jednak za účelem vysušení Oskarova spacáku (vysvětlení o louži tajícího sněhu nebylo přijato a důvod si všichni domysleli).
Kolem 10 hodiny dopolední jsme se vydali na stezku směrem na osadu Hadinka. Cesta mokrým těžkým sněhem nebyla jednoduchá, ale byla zvládnuta bez problémů. Z Hadinky jsme se vydali proti proudu Budišovky na její soutok se Svatoňovickým potokem. Tam jsme dorazili kolem 17 hodiny. Začínal padat drobný sníh, proto rychle rozdělat oheň, prochladlá těla vyfutrovat horkým čajem a připravit dříví na večer a noc. S ohledem na padající sníh, na mokrého psa, na zarostlý nehet Šerpy (v bolestech absolvoval celou trasu) a na mokrý spacák se Oskar a Šerpa rozhodli, že půjdou dál do Svatoňovic a odjedou domů. Ostatní zůstali a trávili večerní postávání kolem ohně. Prudké poryvy větru a husté sněžení, které strhlo přístřešek a ležení zavalilo lavinou sněhu byly argumenty, že jsme se kolem 21 hodiny sbalili a přesunuli se mokrým těžkým sněhem do Svatoňovic, kde jsme přespali u Grizzlyho doma. Nutno podotknout, že díky krátké vzdálenosti azylu (cca 4 km) jsme podlehli pohodlí.
Ráno nás probudilo do příjemného dne, který se však brzy zakabonil, ale naši náladu zkazit nemohl. Grizzlyho krmě překonala očekávání a somálské vesnice by mohly jenom závidět. Potom jsme se přesunuli k vlaku, který pro sněhovou kalamitu byl nahrazen autobusem a odjeli jsme domů. Byl to báječný vandr! Škoda jen, že nás nebylo více.
Kolem 10 hodiny dopolední jsme se vydali na stezku směrem na osadu Hadinka. Cesta mokrým těžkým sněhem nebyla jednoduchá, ale byla zvládnuta bez problémů. Z Hadinky jsme se vydali proti proudu Budišovky na její soutok se Svatoňovickým potokem. Tam jsme dorazili kolem 17 hodiny. Začínal padat drobný sníh, proto rychle rozdělat oheň, prochladlá těla vyfutrovat horkým čajem a připravit dříví na večer a noc. S ohledem na padající sníh, na mokrého psa, na zarostlý nehet Šerpy (v bolestech absolvoval celou trasu) a na mokrý spacák se Oskar a Šerpa rozhodli, že půjdou dál do Svatoňovic a odjedou domů. Ostatní zůstali a trávili večerní postávání kolem ohně. Prudké poryvy větru a husté sněžení, které strhlo přístřešek a ležení zavalilo lavinou sněhu byly argumenty, že jsme se kolem 21 hodiny sbalili a přesunuli se mokrým těžkým sněhem do Svatoňovic, kde jsme přespali u Grizzlyho doma. Nutno podotknout, že díky krátké vzdálenosti azylu (cca 4 km) jsme podlehli pohodlí.
Ráno nás probudilo do příjemného dne, který se však brzy zakabonil, ale naši náladu zkazit nemohl. Grizzlyho krmě překonala očekávání a somálské vesnice by mohly jenom závidět. Potom jsme se přesunuli k vlaku, který pro sněhovou kalamitu byl nahrazen autobusem a odjeli jsme domů. Byl to báječný vandr! Škoda jen, že nás nebylo více.
POTLACH NA SALAŠI
Zimní sněhová nadílka přivedla Jeffa na nápad uspořádat zimní potlach u něho na Salaši pod Kralickým Sněžníkem. Program bude variabilní, ale především by se vyrazilo na běžkách po místních turistických trasách a večernímu posezení se už meze nekladou.
Nakonec, po různých kombinacích, dorazil do Žamberka (takto určeného místa srazu) Luboš s Vojtou. Sokol mezitím dojel do Letohradu pro Grizzlyho a potom už jenom společně čekali nekonečně dlouhou dobu až dorazí Tuleň s Leou. Již za tmy vyrazili dvěma auty směrem na Dolní Moravu s "mezipřistáním" v Králíkách, neb Tuleň neměl zásoby. V místě dojezdu zaparkovali auta u hospody a vyrazili rozbředlým a rozšlapaným sněhem k Salaši. Strastiplná cesta, při níž se Tuleň dřel s basou piva byla zalita stříbrným sluncem měsíce a doprovázena jedovatými poznámkami Grizzlyho o tom, že život není posilovna. Příchod do vytopené Salaše byl vysvobozením, zejména po závěrečném hlubokém brodění ve sněhu. Luboš z báglu vykouzlil naložený bůček, který záhy provoněl prostředí a který po vytažení z trouby okamžitě zmizel v dychtivých ústech přítomných. Příjemná atmosféra doprovázená muzikou a veselými vtípky trvala dlouho do noci.
Ranní probuzení do nového dne bylo úžasné. Na obloze modrojas a příjemná nálada všech. Dopolední tlachání vyplnil Luboš dalším kouzlem - pečenými koleny na zelí. Pohoda a nádherné počasí nadchlo všechny tak, že Luboš neodolal a smočil tělo v místním ledovém potoku. Zpátky přebrodil sněhem a zdál se spokojený (slivovice dělá své). Mottem dne se stalo eskymácké úsloví "NEJEZ ŽLUTÝ SNÍH!". Odpolední lenora s nacpanými teřichy přivolala i odpolední spánek na doplnění nočního deficitu. Poté přišla zpráva, že by se měla zastavit Kobra s Eliškou a Regínou. Luboš dal tedy péci další kolena a spolu s Vojtou se jim vydali naproti (aby se vyvětrali). Asi 100 m od Salaše potkali Kobru s Eliškou, otočili tedy kroky zpět. Když byla kolena se zelím snědena a zábava kulminovala k vrcholu, zvedla se Kobra s Eliškou, že vyrazí zpět k hospodě, kde je vyzvedne Terka neb jedou někam úplně jinam.
Po jejich odchodu pokračovala zábava dál, plná smíchu, muziky a dobré nálady.
Ráno již následovalo jenom rozloučení, protože Luboš s Vojtou a Grizzly spěchali domů.
Byl to úžasný a nádherný potlach!
Nakonec, po různých kombinacích, dorazil do Žamberka (takto určeného místa srazu) Luboš s Vojtou. Sokol mezitím dojel do Letohradu pro Grizzlyho a potom už jenom společně čekali nekonečně dlouhou dobu až dorazí Tuleň s Leou. Již za tmy vyrazili dvěma auty směrem na Dolní Moravu s "mezipřistáním" v Králíkách, neb Tuleň neměl zásoby. V místě dojezdu zaparkovali auta u hospody a vyrazili rozbředlým a rozšlapaným sněhem k Salaši. Strastiplná cesta, při níž se Tuleň dřel s basou piva byla zalita stříbrným sluncem měsíce a doprovázena jedovatými poznámkami Grizzlyho o tom, že život není posilovna. Příchod do vytopené Salaše byl vysvobozením, zejména po závěrečném hlubokém brodění ve sněhu. Luboš z báglu vykouzlil naložený bůček, který záhy provoněl prostředí a který po vytažení z trouby okamžitě zmizel v dychtivých ústech přítomných. Příjemná atmosféra doprovázená muzikou a veselými vtípky trvala dlouho do noci.
Ranní probuzení do nového dne bylo úžasné. Na obloze modrojas a příjemná nálada všech. Dopolední tlachání vyplnil Luboš dalším kouzlem - pečenými koleny na zelí. Pohoda a nádherné počasí nadchlo všechny tak, že Luboš neodolal a smočil tělo v místním ledovém potoku. Zpátky přebrodil sněhem a zdál se spokojený (slivovice dělá své). Mottem dne se stalo eskymácké úsloví "NEJEZ ŽLUTÝ SNÍH!". Odpolední lenora s nacpanými teřichy přivolala i odpolední spánek na doplnění nočního deficitu. Poté přišla zpráva, že by se měla zastavit Kobra s Eliškou a Regínou. Luboš dal tedy péci další kolena a spolu s Vojtou se jim vydali naproti (aby se vyvětrali). Asi 100 m od Salaše potkali Kobru s Eliškou, otočili tedy kroky zpět. Když byla kolena se zelím snědena a zábava kulminovala k vrcholu, zvedla se Kobra s Eliškou, že vyrazí zpět k hospodě, kde je vyzvedne Terka neb jedou někam úplně jinam.
Po jejich odchodu pokračovala zábava dál, plná smíchu, muziky a dobré nálady.
Ráno již následovalo jenom rozloučení, protože Luboš s Vojtou a Grizzly spěchali domů.
Byl to úžasný a nádherný potlach!
JARNÍ POTLACH NA SRUBU
Letošní "čarodějnice" vycházely do prostředka týdne, proto šerif svolal obligátní jarní potlach na víkend 28. - 29. dubna. V páteční podvečer na srub dorazil Sokol s Ondrou, Grizly s Aničkou, Erik s Jiřím a Ďurim, Luboš s Vojtou, Tuleň s Kánětem, Radim, Lea, Jeff, Mojma a kamarád Jaro od kosteleckých vodáků. Tlachání a muzicírování znělo dlouho do noci. Večerní pohoda však byla narušena zjištěním ohniska lesního požáru u včelína. Okamžitě byly uskutečněny potřebné kroky (zavolání Policie a Hasičů) k likvidaci požářiště. Pro mladíky pak byla zážitkem jízda v policejním autu.
Ráno všechny uvítalo do krásného slunného dne. Erik, Jiří a Ďuri odjeli za svými záležitostmi (návštěva rodinného hrobu) a my ostatní se dali do práce. Bylo potřeba zrekonstruovat taras pod potlachovištěm. Bourací práce, nanošení nových pražců, jejich úprava do nového tarasu - to vše se odehrávalo v režii osadního kutila Jeffa, jemuž jsme my ostatní byli lacinou pracovní silou, nádeníky pod jeho vedením. Mojma byl hlavním natěračem ochranných nátěrů proti plísni a hnilobě a v rozjařenosti prezentoval své výtvarné umění i na okolních stromech. Výsledek naší společné práce předčil veškerá očekávání. Odpoledne se zastavila Barbora s Martinou a malou Nikolou, která zpestřila naši činnoste. Závěrečným úkolem bylo ještě nařezat něco dřeva a už tu byl podvečer. Vrátil se Erik s Jiřím a dorazil i Prcek s Alenkou (sobotu trávil na závodech na Jizeře). Večer následovalo opět příjemné posezení při muzice, plánování dalších akcí (Jeffova 50, osadní výročí 35 let, retrovandr v Oderských vrších, letní voda se nekoná pro nezájem - Grizzly, Luboš a Vojta zorganizují vandr do Pěnin a na Ukrajinu). A opět zněly písně a veselý hlahol dlouho do noci.
Ranní probuzení opět do slunečného dne a poté jenom nezbytný úklid a postupně jsme se rozjeli domů.
Ráno všechny uvítalo do krásného slunného dne. Erik, Jiří a Ďuri odjeli za svými záležitostmi (návštěva rodinného hrobu) a my ostatní se dali do práce. Bylo potřeba zrekonstruovat taras pod potlachovištěm. Bourací práce, nanošení nových pražců, jejich úprava do nového tarasu - to vše se odehrávalo v režii osadního kutila Jeffa, jemuž jsme my ostatní byli lacinou pracovní silou, nádeníky pod jeho vedením. Mojma byl hlavním natěračem ochranných nátěrů proti plísni a hnilobě a v rozjařenosti prezentoval své výtvarné umění i na okolních stromech. Výsledek naší společné práce předčil veškerá očekávání. Odpoledne se zastavila Barbora s Martinou a malou Nikolou, která zpestřila naši činnoste. Závěrečným úkolem bylo ještě nařezat něco dřeva a už tu byl podvečer. Vrátil se Erik s Jiřím a dorazil i Prcek s Alenkou (sobotu trávil na závodech na Jizeře). Večer následovalo opět příjemné posezení při muzice, plánování dalších akcí (Jeffova 50, osadní výročí 35 let, retrovandr v Oderských vrších, letní voda se nekoná pro nezájem - Grizzly, Luboš a Vojta zorganizují vandr do Pěnin a na Ukrajinu). A opět zněly písně a veselý hlahol dlouho do noci.
Ranní probuzení opět do slunečného dne a poté jenom nezbytný úklid a postupně jsme se rozjeli domů.
VANDR ZA KRÁSAMI ODERSKÝCH VRCHŮ
Tradiční "RETROVANDR" byl letos naplánován na 8. - 10.června. Počáteční velikášské plány byly následně zredukovány na reálné podmínky a tak se v pátek u Grizlyho objevil Sokol s Jeffem a zanedlouho i Tuleň a s ním Luboš s Vojtou. Radostné setkání, segedínský guláš od Aničky to vše přispělo k dobré náladě a příjemnému posezení a tlachání u zapáleného krbu. Noční déšť nevadil, byli jsme zalezlí v přístřešku. Ranní probuzení do klubajícího se sluníčka a modré oblohy a k tomu snídaně a ranní káva. Posléze pohodu narušili kuřáci s konstatováním, že venku pěkně leje! Nelhali! Asi po hodině provazy deště ustaly a tak jsme se vydali na stezku - podél Svatoňovického potoka k soutoku s Budišovkou. Asi po 15 minutách začal opět déšť, nasadili jsme tedy pláštěnky a pokračovali dál. Asi po hodině jsme došli k Čermenskému mlýnu a odtud šlapali stále v dešti podél vody k osadě Hadinka. Hospůdka byla sice zavřená, ale venkovní zastřešené posezení nám poskytlo příjemný azyl. Uvařil se čaj, připravila se lehká krmě a náhle přišla i majitelka kiosku a uvařila nám kávu. Zatím přestalo pršet, a tak, asi po hodince oddychu, jsme vyrazili dál na stezku, podél toku Odry k místu zvaném "Mannova studánka". Prošli jsme brodění přes Odru (obešlo se bez zvláštních komplikací) a u studánky nás čekalo překvapení - naražený soudek, točící se prasátko, slivovička a parta rozjařených lidí, kteří tam trávili zasloužený odpočinek. Sokol s Lubošem se nedali dlouho pobízet a nabídli svůj hudební program, kterým se revanšovali za ochutnávku tlačenky, ovaru a buchet. Asi po hodince jsme se opět vydali na stezku, míjeli jsme stará tábořiště a protože byl stále ještě dobrý čas, šli jsme stále kupředu až do Spálova, k poutnímu místu zvaném "Maria ve skále". Vysvitlo sluníčko, modrá obloha prokoukla roztrhanými mraky a slibovala pěkný večer. Občerstvení u cesty bylo sice zavřeno, ale ohniště ještě doutnalo a plac přímo zval k přespání. Udělali jsme si příjemnou večeři a debatovali, jak strávíme večer. Načež se obloha opět zatáhla a s prvými kapkami jsme se přeběhli ukrýt do blízkého penzionu (již jsme ho znali ze zimního vandru a hospodský znal nás). Po malém občerstvení sice přestalo pršet, ale hospoda již zavírala. Přesunuli jsme se na naše oblíbené pódium, kde jsme rozložili ležení a přešli k povykující společnosti u ohně, kde Luboš se Sokolem za nadšeného povykování okolosedících hudlali dlouho do noci.
Ráno nás probudilo do krásného dne. Čas nás nikterak netlačil, proto trochu posnídat, v klidu sbalit, vyhygienovat těla, zahrát nohejbálek (přitom zkonstatovat zkostnatělost těl), podebatit o letní činnosti, o přípravě 35. výročního ohně, o vandru do Polonin a na Ukrajinu a potom již pomalou chůzí k nádraží do Heřmánek a poté vlakem zpět do Svatoňovic. Ještě posedět s Aničkou a nad jejím bezchybným "segedínem" popovídat o radostech a strastech a poté už jen rozloučení a odjezd domů.
Krásný vandr (byť jsme zmokli), zvláště když si každý z nás uvědomí naše pevné kamarádství, které nás provází již mnoho let!
Ráno nás probudilo do krásného dne. Čas nás nikterak netlačil, proto trochu posnídat, v klidu sbalit, vyhygienovat těla, zahrát nohejbálek (přitom zkonstatovat zkostnatělost těl), podebatit o letní činnosti, o přípravě 35. výročního ohně, o vandru do Polonin a na Ukrajinu a potom již pomalou chůzí k nádraží do Heřmánek a poté vlakem zpět do Svatoňovic. Ještě posedět s Aničkou a nad jejím bezchybným "segedínem" popovídat o radostech a strastech a poté už jen rozloučení a odjezd domů.
Krásný vandr (byť jsme zmokli), zvláště když si každý z nás uvědomí naše pevné kamarádství, které nás provází již mnoho let!
LÉTO NA SRUBU
Léto bylo jako každoročně ve znamení dovolených, trávených s rodinou nebo kamarády. Někdo se rekreoval na vodě, jiní na horách, někdo pěšky, někdo na kole či na lodi. Občasné chvíle strávené na srubu byly ve znamení poklidu, údržbových prací, ale hlavně načerpání novch sil.
Léto bylo jako každoročně ve znamení dovolených, trávených s rodinou nebo kamarády. Někdo se rekreoval na vodě, jiní na horách, někdo pěšky, někdo na kole či na lodi. Občasné chvíle strávené na srubu byly ve znamení poklidu, údržbových prací, ale hlavně načerpání novch sil.
VÝCHODNÍ EXPEDICE BÍLÉHO TESÁKU
Lubošova nabídka na sjezd Malého Dunaje, byť z počátku přijata s nadšením, vyzněla ve finále do ztracena. Po dohodě s Vojtou a Grizzlym nakonec Luboše napadl expediční vandr po východních guberniích - Slovenské Poloniny, Dukla a Ukrajina. K výpravě se přidala Lea. Výprava měla zdárný průběh, zážitky a fotky hovoří za vše.
Podrobný popis průběhu výpravy je ve zvláštní oddíle kroniky.
Lubošova nabídka na sjezd Malého Dunaje, byť z počátku přijata s nadšením, vyzněla ve finále do ztracena. Po dohodě s Vojtou a Grizzlym nakonec Luboše napadl expediční vandr po východních guberniích - Slovenské Poloniny, Dukla a Ukrajina. K výpravě se přidala Lea. Výprava měla zdárný průběh, zážitky a fotky hovoří za vše.
Podrobný popis průběhu výpravy je ve zvláštní oddíle kroniky.
JEFFOVY PADESÁTINY
Abrahámoviny kamaráda Jeffa bylo rozhodnuto uspořádat na rodinné salaši v Dolní Moravě. Termín potlachu se několikrát změnil, až nakonec pevně zakotvil na datumu 8. září 2012. V pátek (v předvečer potlachu) přijeli Luboš s Vojtou, příjemně poseděli s Jeffem, Kobrou a Eliškou u ohně, zapěli, popovídali a šli záhy spát, neb byl očekáván náročný den.
Ranní probuzení do pošmourného dne, provázeného přeprškami moc nekorespondovalo s předpovědí počasí. Ale jsk den plynul, obloha získávala stále modřejší odstín, až zakotvila v blankytné modři zalité zlatavým sluncem.
Dopoledne dorazil Prcek s Alenkou a poté se začali sjíždět ostatní - Sokol s Barborou, Tuleň, Čochtan s Olou, Lea, Erik s Erikou, Hašek, Ulínek, BOdlák s Lenkou, Jeffovi kamarádi s rodinami, blízké příbuzenstvo a další a další. Příjemným překvapením byl i příjezd Malého Jeffa. Přehršel dobrého pití a dobrého jídla (Kobra s Eliškou a Terezou se mohly ochotou v nabídce přetrhnout), výborné grilované masíčko, sladkosti - to vše přispělo spolu s písněmi a veselým vyprávěním k výborné pohodě u ohně. Předání darů bylo víceméně individuální a tajnůstkář Jeff raději nikomu neukázal co dostal (proto některé žertovné dary vyzněly do ztracena neboť tím ztratily svůj potencionální náboj).
Ráno se kamarádi setkávali postupně u ohně a vesele probírali žertovné okamžiky z dob minulých. A jak dopoledne plynulo, postupně se loučili a odjížděli.
Oslava byla pěkná a důstojná. Všichni přejeme Jeffovi pevné zdraví, štěstí a spokojenost do dalších let.
35. VÝROČNÍ OHEŇ OSADY
Osadní narozeniny, v pořadí již 35. bylo dohodnuto oslavit 6. října. K této mimořádné příležitosti byly vykonány rozsáhlé přípravy (hry, organizace, zvadla, hosté ap.), které vyvrcholily týden před slavnostním potlachem pracovním setáním na srubu. Bylo připraveno dřevo na vlastní oheň, připravily se zapalovací louče, připravena camrátka, placky, organizace her a soutěží a další drobné úkony, které mnohdy nejsou vidět, ale bez nichž si není možno akci dovést do zdárného konce.
K slavnostnímu potlachu jsme se začali sjíždět už během pátečního odpoledne. Předpověď slibovala pěkné počasí a večerní posezení, tzv. "zpívaná" se měla odehrát nikoliv dle tradice v hospodě, nýbrž u srubu. A opravdu se vydařila. Snad jen to, že nepřijeli žádní z pozvaných hostí nás mrzelo. Ale i to bylo pchopitelné! Toto "potlachové období" a některé osobní problémy znemožnily kamarádům z T.O.Toulavá srdce, T.O.Tuláci Divizny a kamarádům z Frýdku přijet. Přišli se ale podívat kamarádi ze Žamberka, potom Čiko, Janka a Cmunda (v podstatě naši noví sousedé z Rytířovy chaty) a Peťa s Pepou "Kluci od studánky". Hodně legrace, veselých historek z prožitých vandrů po suchu i po vodě a k tomu plno muziky umožnilo času a noci nepozorovaně plynout.
Další den musel Sokol hned zrána odjet (pracovní povinnosti mu nedovolily prožít spokojený víkend) a ostatní se vrhli do příprav na slavnostní oheň. Po poledni se Sokol vrátil a tak mohl zahájit veselé hry a soutěže. Střelba z luku byla náročná a usoudili jsme, že mít to jako způsob obživy, asi bychom pomřeli hlady nebo bychom se stali vegetariány. Veselý smích při Čochtanově zlomení šípu naopak zatrnul v Sokolovi, neb luk a šípy byly vypůjčeny a bude nutno nahradit škody. Další veselou soutěží bylo pití vaječného koňaku nataženou paží. Lajntuch kryjící oděv byl více než potřebný a pobryndané tváře uváděly okolní diváky do křečí od smíchu.
Se soumrakem nastal onen okamžik, kdy se kamarádi shromáždili kol hranice, šerif zavolal posly ohně a Vojta, Zdenda, Čiko a Janka zapálili slavnostní oheň. Oheň vztáhl ohnivé paže k nebesům, zazněla Vlajka a šerif uvedl slavností řeč. Ohnivák Mišák se svými pomocníky Vojtou a Zdendou udržoval oheň dlouho do noci. Atmosféra ohně byla úžasná a nesmazatelně se vryla do nás všech.
O to ponurejší bylo ráno a probuzení do nepříjemného deště. Baboře se podařilo nešťastně uklouznout a výsledkem byl zlomený kotník. Ještě rychlý transport do Zamberka, u srubu udělat nejnutnější úklid a rozejít se s velkým AHOJ !!!
Osadní narozeniny, v pořadí již 35. bylo dohodnuto oslavit 6. října. K této mimořádné příležitosti byly vykonány rozsáhlé přípravy (hry, organizace, zvadla, hosté ap.), které vyvrcholily týden před slavnostním potlachem pracovním setáním na srubu. Bylo připraveno dřevo na vlastní oheň, připravily se zapalovací louče, připravena camrátka, placky, organizace her a soutěží a další drobné úkony, které mnohdy nejsou vidět, ale bez nichž si není možno akci dovést do zdárného konce.
K slavnostnímu potlachu jsme se začali sjíždět už během pátečního odpoledne. Předpověď slibovala pěkné počasí a večerní posezení, tzv. "zpívaná" se měla odehrát nikoliv dle tradice v hospodě, nýbrž u srubu. A opravdu se vydařila. Snad jen to, že nepřijeli žádní z pozvaných hostí nás mrzelo. Ale i to bylo pchopitelné! Toto "potlachové období" a některé osobní problémy znemožnily kamarádům z T.O.Toulavá srdce, T.O.Tuláci Divizny a kamarádům z Frýdku přijet. Přišli se ale podívat kamarádi ze Žamberka, potom Čiko, Janka a Cmunda (v podstatě naši noví sousedé z Rytířovy chaty) a Peťa s Pepou "Kluci od studánky". Hodně legrace, veselých historek z prožitých vandrů po suchu i po vodě a k tomu plno muziky umožnilo času a noci nepozorovaně plynout.
Další den musel Sokol hned zrána odjet (pracovní povinnosti mu nedovolily prožít spokojený víkend) a ostatní se vrhli do příprav na slavnostní oheň. Po poledni se Sokol vrátil a tak mohl zahájit veselé hry a soutěže. Střelba z luku byla náročná a usoudili jsme, že mít to jako způsob obživy, asi bychom pomřeli hlady nebo bychom se stali vegetariány. Veselý smích při Čochtanově zlomení šípu naopak zatrnul v Sokolovi, neb luk a šípy byly vypůjčeny a bude nutno nahradit škody. Další veselou soutěží bylo pití vaječného koňaku nataženou paží. Lajntuch kryjící oděv byl více než potřebný a pobryndané tváře uváděly okolní diváky do křečí od smíchu.
Se soumrakem nastal onen okamžik, kdy se kamarádi shromáždili kol hranice, šerif zavolal posly ohně a Vojta, Zdenda, Čiko a Janka zapálili slavnostní oheň. Oheň vztáhl ohnivé paže k nebesům, zazněla Vlajka a šerif uvedl slavností řeč. Ohnivák Mišák se svými pomocníky Vojtou a Zdendou udržoval oheň dlouho do noci. Atmosféra ohně byla úžasná a nesmazatelně se vryla do nás všech.
O to ponurejší bylo ráno a probuzení do nepříjemného deště. Baboře se podařilo nešťastně uklouznout a výsledkem byl zlomený kotník. Ještě rychlý transport do Zamberka, u srubu udělat nejnutnější úklid a rozejít se s velkým AHOJ !!!
ČIKŮV POTLACH
Na den 16. a 17.listopadu jsme byli pozváni Čikem na oheň, spojený s promítáním fotek z velkého vandru po Aljašce. Atraktivita nás přitáhla a tak jsme přislíbili účast. Asi 2 týdny před tímto potlachem zjistil Sokol, že nám jakýsi pobuda vykradl srub. Násilím vypáčené dveře, značný nepořádek, zničená lampa, na níž si oříval jakousi krmi, to bychom asi "rozdýchali". Horší bylo, že ukradl luk, který jsme měli zapůjčený na slavnostní potlach. Celá záležitost byla ohlášena policii, ale asi bez jakéhokoli výsledku. Luk (v ceně asi 3 500 Kč) bude nutno zaplatit.
Páteční setkání na srubu (Vojta, Luboš, Sokol, Jeff), potom přechod k Čikovi. Promítání u Čika nemělo chybu, úžasné záběry z Aljašky i s autentickým výkladem v nás všech zanechaly úžasné dojmy.
Sobotní dopoledne a valnou část odpoledne jsme věnovali opravě dveří a diskusi o možnosti lepšího zabezpečení. Celou situací jsme byli poznamenáni, že nikdo z nás neměl chuť zajít k Čikovi na slavnostní oheň. Potřebovali jsme být sami a vyříkat si to.
Další den jsme se v klidu a míru rozjeli zpět domů.
Na den 16. a 17.listopadu jsme byli pozváni Čikem na oheň, spojený s promítáním fotek z velkého vandru po Aljašce. Atraktivita nás přitáhla a tak jsme přislíbili účast. Asi 2 týdny před tímto potlachem zjistil Sokol, že nám jakýsi pobuda vykradl srub. Násilím vypáčené dveře, značný nepořádek, zničená lampa, na níž si oříval jakousi krmi, to bychom asi "rozdýchali". Horší bylo, že ukradl luk, který jsme měli zapůjčený na slavnostní potlach. Celá záležitost byla ohlášena policii, ale asi bez jakéhokoli výsledku. Luk (v ceně asi 3 500 Kč) bude nutno zaplatit.
Páteční setkání na srubu (Vojta, Luboš, Sokol, Jeff), potom přechod k Čikovi. Promítání u Čika nemělo chybu, úžasné záběry z Aljašky i s autentickým výkladem v nás všech zanechaly úžasné dojmy.
Sobotní dopoledne a valnou část odpoledne jsme věnovali opravě dveří a diskusi o možnosti lepšího zabezpečení. Celou situací jsme byli poznamenáni, že nikdo z nás neměl chuť zajít k Čikovi na slavnostní oheň. Potřebovali jsme být sami a vyříkat si to.
Další den jsme se v klidu a míru rozjeli zpět domů.
35. VÁNOČNÍ POTLACH
Jako v jiných letech, i letos byl svolán tradiční vánoční potlach. Oproti zvyku (vánoční oheň považujeme za komorní a "rodinnou" záležitost osady) jsme pozvali Čika a Kluky od studánky.
V páteční podvečer se sešli Luboš, Indián, Jeff, Griizzly, Prcek, Mišák a Bodlák na srubu. Krásný prašan, mráz a úžasná atmosféra u praskajících kamen. Páteční posezení se protáhlo dlouho do noci.
Ranní probuzení přineslo rozčarování - obleva a husté mrholení, které vše proměnilo ve vodnatou břečku a poté v bahenní lázně. Na báječné náladě se však nedalo nic změnit - přicházející kamarádi, vůně pečených klobás a smaženého kapra, slovní pošťuchování, slivovička, inu jako vždy.
Vzplanutí slavnostního ohně, vlajka, šerifova řeč a potom plno písní a povídání, opět dlouho do noci. Radost zkalily bohužel předčasné odjezdy, které však byly vynuceny okolnostmi a osobními starostmi (Prcek, Bodlák, Mišák, Sokol, Erik s Jiřím a Ďuri). Letmo se domluvil silvestr, zimní vandr, potlach na salaši, velikonoční vandr - vše se ještě upřesní.
Jako v jiných letech, i letos byl svolán tradiční vánoční potlach. Oproti zvyku (vánoční oheň považujeme za komorní a "rodinnou" záležitost osady) jsme pozvali Čika a Kluky od studánky.
V páteční podvečer se sešli Luboš, Indián, Jeff, Griizzly, Prcek, Mišák a Bodlák na srubu. Krásný prašan, mráz a úžasná atmosféra u praskajících kamen. Páteční posezení se protáhlo dlouho do noci.
Ranní probuzení přineslo rozčarování - obleva a husté mrholení, které vše proměnilo ve vodnatou břečku a poté v bahenní lázně. Na báječné náladě se však nedalo nic změnit - přicházející kamarádi, vůně pečených klobás a smaženého kapra, slovní pošťuchování, slivovička, inu jako vždy.
Vzplanutí slavnostního ohně, vlajka, šerifova řeč a potom plno písní a povídání, opět dlouho do noci. Radost zkalily bohužel předčasné odjezdy, které však byly vynuceny okolnostmi a osobními starostmi (Prcek, Bodlák, Mišák, Sokol, Erik s Jiřím a Ďuri). Letmo se domluvil silvestr, zimní vandr, potlach na salaši, velikonoční vandr - vše se ještě upřesní.
Jako "DEUS EX MACHINA" však zapůsobil příchod Dědka kolem 10 hodiny večerní. Mnozí z nás byli "rozhozeni", ale jeho příchod jsem uvítali a všichni jsme rádi, že po velmi dlouhé době našel cestu zpět mezi nás.
Ráno jenom úklid a zase AHOJ !!!
Ráno jenom úklid a zase AHOJ !!!
2013
ZIMNÍ VANDR
Na zimní vandr - tradiční lednovou akci s tradičně nejistými podmínkami sezval Luboš kamarády na víkend 25. - 27. ledna. Cílem byly tentokráte zvoleny Třebovské stěny. Lokalita byla zvolena náhodně kvůli dostupnosti a hlavně, nikdo to tam neznal! Tuleň se předem omlouval, že v uvedený termín je vázán jakousi akcí, ale s ohledem na aktivity dalších kamarádů nebyla vůle termín přesunout. Indián smutně oznámil, že bude v práci, Lea usoudila, že zimní vandr není to co by ji lákalo, Jeff bojoval s jakýmsi vleklým nachlazením a necítil se, Bodlák se rovněž omluvil. Týden před vandrem bylo nádherné mrazivé počasí a všichni se na vandr těšili. Takže vykrystalizovala konečná sestava - Sokol, Grizzly, Luboš, Vojta a Myšák. Sraz v České Třebové a odtud přesun auty do Skuhrova. Předpovědi "rosničkářů" byly velmi chmurné a deštivé, ale páteční sluníčko a studený větřík odsouval katastrofický scénář do zapomnění.
Večer jsme poseděli v tamní hospůdce (právě probíhala schůze místních hasičů, s nimiž jsme vešli do přátelského kontaktu při kytaře) a ještě z večera jasně svítily hvězdy. Asi za hodinu už hlásil Vojta, že už to není pravda a venku padá svrchu voda. Po desáté hodině večerní jsme se vydali nocí na "Myšinu" - místní campoviště, které jsme nalezli při studiu mapy. Déšť, vítr, neproniknutelná mlha, bahno, zbytky rozbředlého sněhu a větve, které nám házely klacky pod nohy - tak je možno charakterizovat tuto strastiplnou cestu. První nehoda potkala Sokola, jemuž uklouzly nohy po ledu, bohužel zrovna v kaluži a tak se tam vyválel ve vodní lázni. Další extempore předvedl Luboš, když se mu pod nohy připletla jakási větev a on se natáhl, jak široký tak dlouhý, do bahna. Hledání místa k přenocování bylo obtížné, mlha, v níž bylo vidět stěží na 10 m nedovolila najít původně zamýšlený camp. Spíše šťastnou náhodou jsme našli turistický přístřešek, pod nímž nepršelo. Co nejrychleji jsme rozdělali bivak, trošku nakrmili útroby a zalehli ke spánku. Ono se nic jiného ani dělat nedalo!
Ráno bylo lepší jen o to denní světlo. Jinak stále husté mrholení, mlha, studený vítr a rozbahněná zem - to vše nakonec vyústilo v rozhodnutí jet na Kurník. Však se sem zase vrátíme na červnovém retrovandru.
Na srubu bylo dobře - rozpálená kamna, mihotavé světlo, teplíčko - jedním slovem POHODA! Obvolali jsme zkusmo kamarády (nakonec dorazil jenom Mojma) a prožili jsme příjemný zbytek soboty při kytarovém preludování a dobrém moku.
Nedělní ráno nebylo o moc lepší, pravda - už nepršelo. Tak se jenom udělal obvyklý úklid a rozjeli jsme se domů.
Na zimní vandr - tradiční lednovou akci s tradičně nejistými podmínkami sezval Luboš kamarády na víkend 25. - 27. ledna. Cílem byly tentokráte zvoleny Třebovské stěny. Lokalita byla zvolena náhodně kvůli dostupnosti a hlavně, nikdo to tam neznal! Tuleň se předem omlouval, že v uvedený termín je vázán jakousi akcí, ale s ohledem na aktivity dalších kamarádů nebyla vůle termín přesunout. Indián smutně oznámil, že bude v práci, Lea usoudila, že zimní vandr není to co by ji lákalo, Jeff bojoval s jakýmsi vleklým nachlazením a necítil se, Bodlák se rovněž omluvil. Týden před vandrem bylo nádherné mrazivé počasí a všichni se na vandr těšili. Takže vykrystalizovala konečná sestava - Sokol, Grizzly, Luboš, Vojta a Myšák. Sraz v České Třebové a odtud přesun auty do Skuhrova. Předpovědi "rosničkářů" byly velmi chmurné a deštivé, ale páteční sluníčko a studený větřík odsouval katastrofický scénář do zapomnění.
Večer jsme poseděli v tamní hospůdce (právě probíhala schůze místních hasičů, s nimiž jsme vešli do přátelského kontaktu při kytaře) a ještě z večera jasně svítily hvězdy. Asi za hodinu už hlásil Vojta, že už to není pravda a venku padá svrchu voda. Po desáté hodině večerní jsme se vydali nocí na "Myšinu" - místní campoviště, které jsme nalezli při studiu mapy. Déšť, vítr, neproniknutelná mlha, bahno, zbytky rozbředlého sněhu a větve, které nám házely klacky pod nohy - tak je možno charakterizovat tuto strastiplnou cestu. První nehoda potkala Sokola, jemuž uklouzly nohy po ledu, bohužel zrovna v kaluži a tak se tam vyválel ve vodní lázni. Další extempore předvedl Luboš, když se mu pod nohy připletla jakási větev a on se natáhl, jak široký tak dlouhý, do bahna. Hledání místa k přenocování bylo obtížné, mlha, v níž bylo vidět stěží na 10 m nedovolila najít původně zamýšlený camp. Spíše šťastnou náhodou jsme našli turistický přístřešek, pod nímž nepršelo. Co nejrychleji jsme rozdělali bivak, trošku nakrmili útroby a zalehli ke spánku. Ono se nic jiného ani dělat nedalo!
Ráno bylo lepší jen o to denní světlo. Jinak stále husté mrholení, mlha, studený vítr a rozbahněná zem - to vše nakonec vyústilo v rozhodnutí jet na Kurník. Však se sem zase vrátíme na červnovém retrovandru.
Na srubu bylo dobře - rozpálená kamna, mihotavé světlo, teplíčko - jedním slovem POHODA! Obvolali jsme zkusmo kamarády (nakonec dorazil jenom Mojma) a prožili jsme příjemný zbytek soboty při kytarovém preludování a dobrém moku.
Nedělní ráno nebylo o moc lepší, pravda - už nepršelo. Tak se jenom udělal obvyklý úklid a rozjeli jsme se domů.
P.S.
Následující víkend byl opět jako z partesu - slunce, jasno, mrazivo. Prostě jsme si to dokonale "vyžrali".
Následující víkend byl opět jako z partesu - slunce, jasno, mrazivo. Prostě jsme si to dokonale "vyžrali".
Foto zde: http://to-bily-tesak.rajce.idnes.cz/ (link zkopíruj do prohlížeče)
JARNÍ POTLACH NA SALAŠI
Na víkend 8. – 10. března naplánoval a sezval Jeff potlach na Salaši. V loňském roce bylo toto setkání velmi úspěšné, proto Jeff usoudil, že letošní repete by mohlo opět vyjít.
Sraz byl v pátek odpoledne v Dolní Moravě v hospodě. Po předchozí domluvě dobral Luboš v České Třebové Grizzlyho (Luboš by sám bez Vojty, jenž měl jakési povinnosti) a poté vyrazili do Králík, kde dobrali Jeffa, čímž Kobře usnadnili život (nemusela Jeffa vézt na Salaš). V Dolní Moravě se v hospodě setkali s Indiánem a Myšákem, Tuleň s Leou dorazili večer, Sokol měl dorazit až v sobotu odpoledne (chudák, ty krávy to bez něho ani chvíli nevydrží!). Roztopení kamen bylo dílem okamžiku a už byla do trouby vsazena prvá várka bůčku. Večerní příjemné posezení, plno smíchu a hlaholu a přitom mlaskání a otírání mastnoty z úst. Pro noční spaní byly vytvořeny separátní skupiny – prostatici a diabetici (Luboš a Grizzly), kteří spali v kuchyni a ostatní, kteří spali nahoře.
Ranní probuzení do mlžného dne s drobným poprcháváním. Zatímco se v troubě pekla uzená kolena na zelí, vyrazilo se na příjemnou procházku po okolí. Brodění v těžkém mokrém sněhu, prohlídka místních pamětihodností na 2. Světovou válku (zbytky hraničního opevnění), k tomu zasvěcené diskuse – tak plynul den. Následný návrat k teplému šporheltu a vyjmutí upečených kolen – inu pohodička! Poté přijel Sokol, do trouby se vložila další dávka kolen a potom už jen příjemná zábava a zpěv. Lea se báječně „rozjela“ na foukačku a za doprovodu kytar Sokola a Luboše předvedla báječný výkon. Večer odjel Indián s Myšákem za jakýmisi povinnostmi. Večer plynul v senzační zábavě až do pozdních hodin.
Ráno probuzení opět do šedivého dne. Rychlá snídaně, hra „O čest“ a potom už jenom úklid a rozjezd domů.
Foto zde: http://to-bily-tesak.rajce.idnes.cz/ (link zkopíruj do prohlížeče)
VELIKONOČNÍ VANDR
Pro letošní rok jsem naplánoval velikonoční vandr na Českolipsko s tím, že stěžejními cíli budou Peklo a hrad Bezděz.
Jako vždy, zbyli jsme pouze dva - já s Vojtou (Indián měl jiné aktivity, Lea zimní vandry vypouští, Grizzly měl rodinnou sešlost, Jeff byl tradičně s rodinou na Salaši, Sokol měl službu u svých kraviček, Tuleň měl rodinné povinnosti).
I přes hlášenou nepřízeň počasí (hlášen déšť a jiné libůstky) statečně vyrazili. Auto nechali v Bezdězu u žel. stanice, vlakem dojeli do České Lípy a odtud vyrazili směr Peklo. Před vstupem narazili na malou chaloupku a u ní báječný převis a kousek odtud (cca 50 kroků) pramen vody. Zabáglovali jsme a šli na dřevo. Při kácení souše přišel obyvatel chaloupky a během řeči se nabídl s pomocí a motorovou pilou. I přes naše díky a odmítnutí zavrčela pila a pod převisem leželo plno nařezaných špalíků. Odměna v podobě slivovice a potom již vzplál oheň, u něhož jsme příjemně poseděli.
Ráno probuzení do mrazivého dne, obloha se vyjasnila a po snídani jsme vyrazili na stezku. Peklo je nádherný kus přírody, lužní les mezi pískovcovými útvary podél Robečského potoka. V Zahrádkách oběd v restaurantu a dále šlapání směrem na Jestřebí. Foukal svěží vítr, chůze místy ve sněhu, místy v bahně. V Jestřebí jsme dali „pochodový“ čaj se sladkou odměnou a mašírovali dál směrem na Staré Splavy. Po mírném „zakufrování“ jsme vydupali na „Strážný“ a tam se vydali po zelené k Braniborské jeskyni. Opět úžasný převis (kategorie 1a) s ohništěm a dřevem. Zabáglovali jsme a rozdělali oheň. Příjemné posezení, ale i zpráva, že pro množství ledu a sněhu je Bezděz zavřený. Po diskusi jsme poněkud pozměnili plány a brzy nás zmohla únava.
Ráno jsme se opět probudili mrazivého rána. Snídaně a potom opět na stezku. Přes Staré Splavy a Doksy až na Bezděz. Tam jsme dali malé občerstvení a v pohodě došli k autu. Potom jenom návrat domů.
Byl to báječný zimní vandr, který překonal naše očekávání.
ČARODĚJNICKÝ POTLACH
Na závěr měsíce dubna (So 27.4.2013) byl svolán již tradiční jarní, či spíše, čarodějnický potlach. I přes tyto vzletné názvy se vždy jedná o potlach pilně-pracovní, protože je nutno provést důkladné úklidové práce a ukázat myším, pavoukům a jiné havěti usadivše se ve srubu, kdo je tam pánem.
V pátek se sešli Sokol, Lea, Tuleň s Honzou, Grizzly, Luboš, Erik a Jeff. Teplo, slunečno a chmurná předpověď počasí na následující den vyvolala pracovní nadšení. Srub byl v podvečer vystěhován, vysmýčen, vybušeny matrace a vše narovnáno zpět - poměrně v rekordním čase. Potom byl čas již věnován odpočinku, písním a veselému vyprávění, dlouho do noci.
Ráno bylo sice chmurné, ale nebylo deštivé. Dokud byla pracovní nálada, nanosily se klády na vytvoření nového opěrného tarasu. V průhu dopoledne se začali trousit další kamarádi a kamarádky - Kobra s Eliškou, Čochtan, Kamil, Vojta, později i Mojma a Tom. Kulatina byla oloupána a uložena do kurníku k vyschnutí. Další dříví bylo nařezáno a rozštípáno a byly vyčištěny žlaby.
Večerní posezení při muzice nemělo chybu, zvláště když Tom dovalil s banjem i kontrabas. Halas a dobrá nálada zaznívaly dlouho do noci.
Ranní chmurné ráno, leč zvedající se mlha slibovala trochu lepší počasí, ale byla už neděle a s ní i odjezd domů. Rychle domluvit retrovandr a příště se setkáme na narozeninách Ley.
PADESÁTINY V ŽAMBERKU
Své slavné výročí oslavila v letošním roce Lea, která oslavu uspořádala spolu s dalším oslavencem, Slávou, doživšího se též abrahámovin. Místo oslavy bylo zvoleno podle minulých zkušeností - na myslivecké chatě v Žamberku.
Páteční setkání bylo halasné, plno muziky, povídání a vtipkování, vše za doprovodu lahůdek sladkých i slaných, zapíjených moky slabými i silnými. Sešlo se mnoho kamarádů a přátel, všichni měli co říci, všichni měli co dát k dobru, všichni přiložili své "polínko do ohně". Muzicírování a vyprávění trvalo vždy až do pozdních nočních hodin, spánku bylo minimum a dobré nálady "habaděj". Co dál říct? Báječná nálada trvala až do nedělního poledne, kdy se začali účastníci oslavy pomalu vytrácet.
Všichni přejeme oslavencům do dalších let pevné zdraví, mnoho spokojenosti a osobních úspěchů a k tomu trošku toho "pokakaného štěstíčka". Konec konců, jsou to již OPRAVDU DOSPĚLÍ LIDÉ a budou vědět, jak s tím naložit.
AHOJ !!!
RETROVANDR 2013
Letošní "retrovandr" bylo rozhodnuto uspořádat do oblasti Třebovských stěn a to jakési zadostiučinění za zimní masakr.
Po různém přeskupování termínů zbyl nakonec termín 28. - 30.června 2013. Ne každému se tento termín úplně hodil, takže si každý musel udělat inventuru svých osobních aktivit. Tuleň se rekreoval s Monikou kdesi na Šumavě, Knedlík měla jakousi firemní akci, z níž se nedalo vycouvat, Káně prostě oznámil, že se mu to nehodí a tak nakonec zbyla pouze úzká skupinka ve složení Sokol, Grizzly, Luboš, Vojta, Jeff, Indián a Mišák. I zde bohužel došlo k redukci, když Sokol telefonicky oznámil, že má opuchlý palec a bolí to jako sto čertů a chodit s tím stejně nemůže, neb se sotva belhá - inu DNA! Takže jsme se nakonec v Letohradu sešli bez Sokola, sraz v hospůdce u nádraží, odkud se po 19. hodině vyrazilo na stezku. Příjemná chůze s nevelkým stoupáním až na kempoviště VÁPENKY. Ohniště, trochu dříví, pramen kvalitní vody - prostě trampský hotel 1A*. Po rozdělání ohně jsme opekli nezbytné buřtíky a potom již následovalo veselé povídání, pošťuchování a poté příjemný spánek pod hvězdami.
Ranní probuzení do slunečného dne, nasnídat, sbalit a hurá na stezku. První zastavení v Dolní Dobrouči, kde jsme v cukrárně dali kávičku s výborným štrůdlem a po odpočinku zase hurá na stezku. Cesta nás vedla stoupáním nad Dobrouč kolem Horákovy kaple a poté stále vzhůru kolem Kamenného vrchu do Třebovských stěn. Na Myšině překvapení - dětičky a otylé matky, pro něž místní hasiči pořádali letní táboření. Běhaní děcek po lese, střílení ze vzduchovky a jiné branné disciplíny, k tomu samozřejmě halas! Raději jsme pouze prošli a dorazili do Skuhrova. Hospoda měla dveře otevřené, ale provoz byl ještě uzavřen. Hospodský nás sice nabádal, ať jdeme na hřiště, že tam je kiosk, oheň, spát se tam dá - leč nepřesvědčil. Chvíli jsme poseděli, pohráli na kytary a zapěli místním domorodcům a kolem 9 hodiny se těžko loučili. Čekala nás ještě cesta asi 3 km na "Floriánku", kam jsme dorazili po vydatném klopýtání po lesní cestě již za tmy. Rychle večeře a poté spát.
Ráno nás probudilo sprškou deště, což otrlé starce (Grizzly a Luboš) vyhnalo ze spacáků, rychlá snídaně, vyhnat ostatní a hurá na stezku směr Česká Třebová. Poslední 3 km byly uraženy nebývalým tempem, akorát k odjezdu vlaků. Jeff a Indiánem a Mišákem odjeli hned, Grizzly, Vojta a Luboš počkali ještě hodinku a odjeli vlaky následujícími.
Vandr byl pěkný, pěkná krajina. Litoval jenom Sokol, který si doma lízal rány (foto přiloženo), jak se vyjádřil "Veliký Manitou si asi nepřeje, abych do Třebovských stěn jezdil!"
Foto zde: http://to-bily-tesak.rajce.idnes.cz/ (link zkopíruj do prohlížeče)